Aby toho nebylo najednou moc, jako kdyz jsem psal z Elisty (aby pri cteni nevyschlo zas Kubovi v krku – ale kdyztak doporucuju u toho neco pripadne popit), tak jsem prejezd od Kaspiku k Aralu radeji rozdelil opet do dvou casti a u druheho prispevku vyzkousel funkci WordPresu, zpozdeneho publikovani, takze zatim co clanek jsem psal jeste v Aralu, tak dnes uz jsem 2 dny davno pryc a mel bych byt uz nekde u Bajkonuru.

Za otockou v Qandyaghash, kde jsme opravili Henkovo kolo, nasledoval po dlouhe dobe konecne asfalt, ovsem neradoval jsem se dlouho, po par kilometrech definitivne skoncil a nastal boj s cestou. Vedro jak sfina, teren piscity, bori se mi kola a 2x jsem i slitl v pisku na zem. Nasledoval prejezd mistnich hor (700mnm), takze prijemna zmena na te rovine, ale za kopcama nasledovala opet piscita step.

Dediny byly od sebe vzdaleny tak 90km a jejichz nazvy me spis pripominaly jmena koni na dostizich a vsim jsem si taky ze mistni ukladaji penize zrejme do huby, pac at se tu s kymkoliv bavim, tak ma minimalne polovinu zubu zlatych. Nad 40 let zpravidla jiz vsechny. A tak vidim zlute z pisku a jeste kdyz na me nekdo vyceni zuby, tak to k tomu zlutemu slunicku krasne doplni onu zlatavou barvu. Musim tedy opravit zaznam v stoparovym pruvodci, kde puvodne bylo „Kazachstan je velky“, nyni tedy, „Kazachstan je velky a zluty“.

Obcas jsme pri ceste do nejake te dediny se studnou a magazinem zavitali doplnit vodu a potraviny, ovsem parkrat nastal problem ze dedina byla na druhe strane za hlavnim zeleznicnim tahem a tak jsme 2x pretahovali kolo pres vsechny koleje. V dedinach v odpolednich hodinach mnogo malciku zodpovedne popiji vodku a obcas jsou dost doterni a neprijemni a vyzadujou dengy na dalsi butylku, a tak obcas dobrodruzo. Taktez jsem zjistil, ze vzdalenosti se tu neudavaji v kilometrech ale v casu, kdyz jsem se ptal, jak je daleko dalsi dedina, kde by mohla byt voda, tak jsem dostal odpoved ze hodinu autem nebo dve na kole, takze hned bylo vse jasne.

Jedno rano jsem pri baleni zjistil ze mam v zadnim naboji vuli jak prase (a to to kontroluju kazdy rano), takze vsechny bagly zase dolu a vytahnout naradi. Nejak se povolila kontra pod kazetou, takze muselo jit dolu vse, abych to zas mohl dotahnout. No spravuje se to tu v tom pisku s foukajicim vetrem paradne, ikdyz jsem se snazil pisek lita vsude, tak uvidim kolik se mi ho tam pri oprave dostalo. Poradne vycistit to budu moci asi az v Aralu.

Cesta zacala byt totalni masakr, asfalt jsem uz nevidel uz tak 500km, navic zacaly byt mistni stepni cesty dost piscite tak ani tech se nedalo vyuzit a tak nezbyvalo nez si vychutnavat hlavni kamenito deravo hlineno piscity teren, proste prubezne vsehochut, krome neceho penveho a rovneho. No obcas trosku drina na ruce, ale dulezite je ze na kole vsechno drzi, i posvarovany nosic uz vypada ze to vydrzi, tak aspon to poradne ted otestuju, nez se pustim to tech himalaji.

Do Salgaru, od ktereho nas po ceste vseci odrazovali, jsme dorazili dopoledne. Nikdo prej nemluvi rusky, jina mentalita, vsichni bijci, porad jen banditas, banditas atd. Tak nevim, asi neco z minulosti, bo pred obchodem jsem ihned se vsema komunikoval a dedina v pohode. Bohuzel vsak za ni skoncila cesta. Byl jsem na to upozornen, ze hlavni cesta co mam v mape neexistuje a ze na kole neprojedeme bo je tam moc pisku, duny a pod. No zkontrolovat jsem to musel a opravdu. Takze zpet to stocit na sever a obklikou to objet pres Yrgyz, coz je navic tak 200km 🙁

O prejezdu pres Yrgyz jsem mel trosku obavu pac v mape jsem mel tuto cestu znacenou jako hodne vedlejsi a navic po ceste 180km neni vubec nic, tak jsem to videl tak na 3 dny, proto jsem se jeste patricne vybavil. Cesta ovsem necekane prekvapila a po (snad) 500km „hlavni“ absolutne silene cesty (jestli se to tak da nazvat) nasledoval paradni normalni asfalt na ceste vedlejsi (teda ne po cele trase ale aspon 2/3 cesty – ve finale byl asfalt totiz vylepsen hezky od krajnice ke krajnici novym peknym kobercem, ktery byl v tom vedru jak zvykacka, a bocni cesta zadna. Za celou tu dobu 160km jsem na silnici potkal jen 3 auta (tak asi i proto je ta silnice zatim funkcni). Ono vubec provoz na silnicich je nulovy. Zprvu jsem mel obavy ze pojedu po hlavnim tahu, ale uz od Ruska po hlavnim tahu za den potkam jen par aut, takze parada.

Dalsi den jsme dojeli k Yrgyzu, a odbocili na hlavni cestu smerem na Aral (220km) a tento hlavni tah byl cca 130km zatim asi nejtezsi usek. Za rok tu uz bude asi pekna nova cesta ale nyni jen rozjezdene hodne piscite stepni cesty a tak jsem obcas opet i tlacil (obcas dost) a v tom vedru mi to lezlo trochu na mozek (taky dost). Zpestrenim byly tak 300m vysoke tornada prachu (pokud se zrovna nejake neprehnalo preze me) a vysvobozenim pak po 40km paradni cajcharna, kde jsme uz zustali do vecera a dali par piv a s ridicama :-). Pokazde pri zapadu se vsechen prach ze stepi tlaci dolu a vytvari inverze jak na horach a tak i misto na spani vybiram co nejvys to jde (no snad i 50m prevyseni tu ted obcas byva 🙂

Dnes jsme konecne dorazili do Aralu, no bl to trosku boj , po tech 14ti dnech zacala byt trosku ponorka, ikdyz Henk je fakt v pohode, tk jsme si vse vyrikali a dojeli az sem. Internet Tu je nic moc, dialup na poste a modem musel prinyst nejaky inzenyr z vedlejsiho barak, tak uvidim zda protlacim nejake fotky. Po ceste par kilaku pred Aralem jsme jeste potkali motorkare ze spanelska, ktery byl z cesty absolutne vyrizeny – prej kdyz projizdel na masine celou friku, tak to nebyl tokovy boj jak tady. No me se tu zatim libi, Kazasi jso strasne pohostinni a o kontakt s mistnima jde predvsim.

To se naplnilo po prijezdu do Aralu. Ukecal jsem dbrou cenu v hotelu za pokoj pro dva (dohromady jen 2000T ~ 10 euro). Dokonce i s klimatizaci, jen sprcha nejak nefunguje, a voda jen tak nejak curkama tece. Vecer jsme vyrazili do centra deni. Ten den zrovna skoncila skola a zacaly zde prazdniny, takze velka slava a snad az do 3 rano se na ulicich vsude slavilo. My toze hojne popijeli coz pak melo nasledky trosku rano bo vtom 50ti stupnovym vedru je to pak sila 🙂

Samotne Aralske more (jezero) uz zde neni, a dlouho jeste nebude. Diky snaze ruskych cholchozniku zurodnit pudu v okoli reky Syrdarja a vytvoreni zavlazovacich kanalu do jezera pak uz nepritikalo dost vody a postupne zacalo vysychat. Myslim ze by bylo na case opravit i ty nase atlasy. Napriklad od pristavu zde ve meste je voda ustoupila az nekam 45km daleko, nekde i vic. V soucasne dobe je realizovan projekt o zachranu a tak byla vytvorena na kazasske strane hraz a vody postupne opet zacalo pomalinku pribyvat.

Puvodne rybarske pristavni mesto Aral ma neco kolem 35.000 lidi, ale nasel jsem tu vseho vsudy jen dva pocitace s dialup internetem, takze jak za starych dobrych casu. Jeden vedle posty (tam sedel Henk) a druhy pocita v mistnim PC klubu vedle kina. Nejak spatne se mi to tu pise, tak se uz nebudu nejak rozepisovat at se m to vse neztrati, a postnu jeste neco treba priste o kus dal. Dulezity je, ze tu obtiznejsi cast KZ mam asi jiz za sebou a ted zas uz snad bude civilizace, voda, jidlo, zacne se zelenat na lepsi casy ….

Mejte se fajn, a ja zas brzo pisnu (ikdyz to slibuju vlastne pokazde, ale se signalem na mobil je to tu naprd, pak teprv najit nejaky ten internet.) Tak se teda mejte, tam v doma pekelne paradnicky.

PS:
Nakonec vam jeste opet pripomenu ze festivalek v Oklukach se kvapem blizi (21.8. – 23.8.). Ja tentokrat pritomen nebudu a dost me to mrzi, pac tento festivalek jsem zaradil u nas mezi nejlepsi. Tak pro me bohuzel az zas ob rok (treba tam pak udelam pro zajemce nejake vypraveni z cesty). Vy ovsem tu prilezitost nevynechat mate, tak pro ty co zapomeli, jeste jednou pripominam. Co nejdrive se ozvete Sikimu ci Jachymovi. A pokud budete mit nekdo chut pomoci s pripravama, tak veskera sila vitana. Vice info o akci najdete na jiz hotovych strankach letosniho rocniku http://www.okluky.eu/

Clanek byl publikovan v Středa, 24 června, 2009 at 12:00 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.