Hola hola mili pratele, tak se opet hlasim zivy a zdravy. Musim rict ze tentokrat to byla trosku narocnejsi etapa – spis proste masakr, mirne se tu totiz oteplilo, zmizel asfalt, obcas uplne i cesta, pribylo pisku, naopak vody znacne ubylo, no bylo toho vic, takze zas vse poporadku.

Naposledy jsem psal z Atyrau, z prijemne inet kavarny, kde jsem pozjistoval informace o dalsi trase. V Atyrau jsem si pak jeste zasel zahrat s bankomatem a podarilo se mi z nej dostat hned na poprve 30.000,- Tenge (mistni mena), vic mi ten bankomat nechtel vydat, ale to by snad melo na Kazachstan vystacit. Kousek od banky jsem koupil jeste mistni SIMku do telefonu abych mel levnejsi SMS a nerujnoval nasi company v dobe krize. To byl trosku boj, vsichni mluvi jen kazassky, ale nastesti ponimaju i po rusky, nutno povyplnovat nekolik formularu, prokazat se pasem, vybrat si vhodneho operatora pac pokryti v KZ neni zrovna nejlepsi, a pak jeste u neho tarif, to vse pak aktivivat, dokoupit kredit,… Ale nejak jsem to zvladl, tak mi ted muzete i volat 🙂 +7 702 9809042, kdyz budete mit stesti, pac signalu tu moc nikde neni. Samotny Atyrau je pekne vetsi mesto, dali jsme obed na zahradce a k tomu dve pivka, ovsem v tom 40ti stupnovem vedtu to na slunicku bylo snad jak deset.

Mestem take protika reka Ural, a tak nastal v me ceste dalsi milnik, kdyz jsem prejel most rozdelujici Evropu od Azie. Takze od Atyrau jsem vlastne jiz plne v Centralni Azii. Reka Ural, ktera se vleva do Kaspiku vypadala celkem cista a ikdyz posledni dobou celkem zodpovedne dodrzuji rceni „caste myti kratke ziti“, tak v tom vedru se koupacce na asijske strane, kde byla pekna plazicka, nedalo odolat.

Vyrazili jsme za mesto a nakoupili jeste nejake to jidlo. Pred magazinem se zas behem deseti minut slezlo snad cele okoli, tak to opet bylo nadlouho, ale tradicne fajn lidi. Presto ale pro nocovani si vybiram mista az tak aspon 10km za dedinama hezky v klidu, mimo lidi a tak se stalo i nyni.

Rano celkem prijemne, hlavne zmizeli komari, kterych bylo v noci opet mraky, na hromade hliny v dalce panackovalo to divne zvire podobne surikate ovsem jak jsem se pohnul zmizelo ihned v dire.

Par lidi se me ptalo na jidelnicek, tak ve strucnosti asi takto: Je hodne pestry 🙂 Na snidani vetsinou litr mlika s nejakyma musli, kornflejkama, nebo vajicka na pet ruznych zpusobu. Odpoledne nejaka lehci svacinka, zalezi jestli je v dosahu nejaka dedina ci nikoliv. No a vecere tam si obcas vyhraju s pripravou aby nuda nebyla, ale vetsinou jsou to testoviny na tisice zpusobu s ruznyma fazolema, rybama, kukurici, vajickama, nekdy k tomu osmahnu klobasku. Obcas testoviny nahradi ryze/rizoto ci brambory (s tema se mi ale moc nechce varit, trva to moc dlouho a stoji to moc benzinu 🙂 K tomu vsemu nejaky ten salat, vetsinou okurky ci rajcata (ikdyz tady ve stepi zeleniny a ovoce dost ubylo) No a v prubehu dne, kdyz na neco narazim tak pro osvezeni nejaky ten banan, pomeranc ci zmrzlinu 🙂 Kdyz je prilezitost a chut tak se taky zastavim na nejaky ten borsc, kurdak, saslik a tocene, abych si pak usetril vecerni vareni. Cinskou polivku jsem mel za celou tu dobu teprve jednu. Jak vidno, hlady zatim netrpim a strava je pestra. Ale zpet k ceste samotne.

Jako kazde rano, sbalil jsem svych doslova 5 svestek na kolo a vyrazil. Uz dopoledne se tentokrat oteplilo ke 40 stupnum. Vsude dokola jasno jen nad nama maly mracek, ze ktereho se spuspila prijemna sprcha. Uplne jak na objednavku. Kapky jak jen dopadly, tak prijemne zchladily a ihned se vyparily. Moooc prijemne v tom paraku. No posleze nekdo pritopil na 48 stupnu, tak tu zacina byt krapanek teplo – a bude hur.

Do dalsi dediny to bylo jeste tak 50km kdyz pri ceste se objevilo nejake svate misto kde zastavovaly vsechby auta a vsichni se chodili pod stan modlit. Nikde vsak zadna voda, nacez mistni farmar, z jedineho baraku stojiciho opodal, me pozval, kdyz jsem s nim kecal a ptal se na detaily mista kde jsme, k sobe a tak jsem jeste mavl na Henka a pozvani prijali. Nejdriv hostina, vyborne mistni caje s mlikem a maso s ryzi, po te nam musel ukazat celou farmu. Od koni az po pece, kde delaji venku chleba. Vynikajici bylo take cerstve vyborne vychlazene mliko, teda spis takovy hrudkovaty kefir, ale super. Kazasi jsou strasne pohostinni, hned by chteli zabijet berana na maso. Kdyz jsem s nim kecal o zivote tady, tak to musi byt fakt drsny. Voda v zemi zadna (dovazi z Atyrau, za talony), dobytku a koni plno, na podzim tu jenom prsi, pres zimu standart -35 nekdy -55 ci vic a pres leto presny opak, sucho 5 mesicu a bezne +50 stupnu.

Ujeli jsme par km po dobre asfaltce stare 1 rok, a vedro nepolevovalo, do toho jen vitr zesilil – tradicne samozrejme celni, nad tim uz se ale ani nepozastavuju a beru to jeko standard. V dalce bourka a blesky, ale nevypadalo to na to ze by chtelo sprchnout. Udelali jsme malou zastavku na bocni ceste u delniku tahajici optiku. Meli tam budku, takze jsme si za ni hezky ve stinu udelali jidlo a trosku spocinuli. Ono hledat tu na stepi nejaky stin je dost problem, leda tak sednout si pod velblouda. Vetr pak trosku polevil a dojeli jsme do dedinky Dossor, kde jsme neprve ihned zavitali do cajcharny dat si poradne 2 litry caje a pak v magazinech pobliz dokoupili vse potrebme. Vsude se motalo plno decek, a behem pulhodiny tam uz byly snad z cele dediny. Pri odjezdu jsme pak meli velmi hojny doprovod. Trosku to pokazili dacani za jednim plotem, kteri po nas hazeli kameny. A na konci dediny, kde bylo jeste jedno hriste se situace opakovala a ja to sutrakem schytal, nastesti jen do spic. No aby toho pri odjezdu za soumraku nebylo malo, tak nas pak sledovalo cca 9km auto. Jelikoz jsme se pomalu chystali najit neco na spani tak ja to nevydrzel, otocil se a sel s pronasledovateli pohovorit. No padlo takove to bezne odkud, kam, proc, trosku jsem mlzil, ze jedeme za kamosem do Makatu (dalsi dedina), ktery nas tam uz hodku ceka a tak. No ale mladosi tak kolem 21let v luxusnim 4wd aute, na ktere si tu asi jen tak poctivou praci nevydelali, se mi moc nepozdavali a tak jsme jeste dalsich 10km popojeli radeji dal. Kdyz jsme kolem 11 postavili stany bylo na teplomeru 29 stupnu. Ve stanu spim jen v trenkach a kdyz nefouka tak stavim jen moskytieru.

Nasledujici dopoledne jsme dojeli do dediny Makat, o tom ze foukal protivitr a bylo vedro jak sfina uz psat radeji nebudu, bylo by to porad dokola, snad jen ze teplota tu uz obcas leze pres 50 stupnu – masakr to vedro. Tricka uz mam tak prosolene ze bych z nich tak jednu kilovku soli dostal a tak ten den jsem uskutecnil pri ceste i prani. Vyrobil jsem si z kola takovou minipracku, z jedne brasny jsem preskladal veci, vycistil ji, nalil do ni vodu s praskem naskladal veci co chcu vyprat a pres den na te hrbolate ceste v padesatistupnovym vedru bylo vystarano, automatka jak vysita – doufam jen ze to jedno tricko co se melo prat jen na 30 stupnu nejak neutrpelo, bo voda v te sede brasne mela tak 50 🙂

Vodu beru kde se da, neco na piti prefiltruju, k vareni neni potreba a obcas koupim pro zmenu i nejake pekelne vychlazene. Na vedra jsou pripraveni, petky maji v mrazacich, takze je to jen kus ledu, ktery tak hodku na kole vydrzi.

Pokazde kdyz nakoupim pakl vody kolemjdouci rikaji ze je to moc, a ze vodu nemam pit, ze to stejne hned vypotim, ze lepsi je dat si aspon 50g vodky 🙂 no chlastaji tady zas pekelne – i v tom vedru.

Za Makatem definitivne skoncil asfalt – teda aspon pro me a trosku jsme se na tech cestickach malem zamotali. Asfalt jak to tady nazyvaji je zbytek rozbite cesty, po ktere se neda vubec jet, ono je pak lepsi jet stepni cestou. Cesta ktera za Makatem nasledovala byla spis jen takovy rozsypany hrbolaty sterk s dirama a kdyz uz pak byl jeste nekde alespon kousek asfaltu, tak ten byl v tom vedru zas jak zvykacka, takze taky pro jizdu nepouzitelny. Nakonec jsem zjistil ze nejlip se jede tema stepnima cestama kterych je kolem vyjezdenych spousty (ono stejne pak normalni cesta v celku na cca 500km skoncila, tak bylo nacase si zvykat).

Na ceste jsme chvili kecali s typkem co mu vyvrela voda v aute – no ani se mu nedivim pri tech 50ti stupnovych vedrech, me vre voda pomalu v petkach co mam na kole. Zas to ma vyhodu pri tom prani a taky pri delani caje, hodim do petky na chvili pytlik s cajem a mam vystarano, ihned pripraveny horky dobry caj, tak se to aspon nejak da pit, pac ta voda neni obcas nejlepsi. Zatim ta voda ovsem neni slanna, jak me upozornoval Tworbo co me ceka za Salgarem. To taky asi musi byt zajimave misto, kazdy nas stejne, jako jine co tudy jeli, strasi ze je tam moc nebezpecno, jen banditas spatni lidi a ze nas tam oberou.

Dojeli jsme pak do vesnicky – no proste par baraku, ale byla tam hlavne cajcharna. Vstup byl pres zelezne dvere s okynkem jak v americkem filmu na ktere se musi zabouchat, vse poradne zamrizovane a az posleze jsem pochopil proc taky. Mistni sefova dovolila dat kola dovnitr, takze jsme v klidu doplnili tekutiny a taky neco k snedku. Venku na zahradce bylo sest uz dost vylitych, trosku drzych agresivnich mladochu, kteri porad otravovali. Jen behem te hodky co jsme tam sedeli stihli postupne vypit dalsich 6 flasek vodky a nejake piva. No drsny. Radeji jsme si rekli ze se posuneme zas o kousek dal, zacalo to tam smrdet pruserem.

Ovsem pocasi bylo podobne jak predchozi den, misty brutalni protivitr, ktery s sebou bral prach ze stepi, vsude kolem totalne zatazene, uplne cerna obloha, v okoli byly ruzne videt padajici sloupy vody, na nas ale proste nezaprsi a nezaprsi. Do toho vydatne busil jeden blesk za druhym, ale tak 3km daleko, kdyz ale jeden uderil (a to z cisteho nebe, bez mraku – nechapu ) tak 200m od nas a spalil jakysi maly pulmesic od hrobky u silnice, doslo k rozhodnuri radeji nepokracovat dal. Je tu jen totalni stepni rovina a my jediny pohybujici se vyvysene body na zeleznych kolech – bych rek idealni cil pro blesk. Vybrali jsme vhodne misto – coz je tu temer kdekoliv, staci proste jen zmenit smer o 90 stupnu doleva ci doprava a vjet tak 1 az 2km do stepi, a postavili stany. Tady je to tak troska v bourcce nevyhoda, siroko daleko 50km v okoli jen step, tak tezko se pred blesky nekam jinam schovat.

Rano, klasika, dal zas po stepni ceste, ktera ovsem misty dost zpiskovatela a tak jsem se obcas 10cm zaboril. Tlacit zaborene kolo, s nakladem + dalsi 10kg vody byl obcas zahul. Asfalt (pokud se hlavni cesta objevila) je definitivne nepouzitelny, slouzi jen jako orientacni voditko, stepni cesty jsou pro jizdu daleko lepsi. Jde to trosku pomalej, ale aspon to neni zas takova nuda. I krajina se jiz trosku zmenila a zacala se vlnit s pribyvajicimi kopecky. Po 60km konecne cajcharna Muquyr, uf, tak jsme dali ihned kazdy 1,5l vychlazene brizove stavy, jedno pivo, borsc, kurdak, chleb,… a pak hodku spanku ve vedlejsi mistnosti. No pohoda, to se mi libi ze i v hospode se po obede muze jit clovek natahnout. Tak jak jsem alergicky na brizy, tak tu mi nejvic chutna ta brizova stava, neni to ani sladke, v tom vedru moc prijemne piti.

Kdyz jsme vyrazili z dediny zas dal, nastala opet kapitola predni nosic, tentokrat opet na uplne jinem miste. Je to smejd, pretizeny to vubec nemam a porad nejake problemy. Ted se ulomilo spodni uchyceni k vidlici, navic pod tim zlomem to bylo i jakesi prorezle, tak nevim. Nejak jsem to pridratoval paskama k vidlici a k uchyceni brzdy, tak uvidim jak dlouho to vydrzi. Nosice jsem trosku podcenil SportArsenal – expedicni rada neni idealni no kdyz to reknu slusne tak na hovno, priste bych uz do nich nesel, mam strach i o zadni, ted jak beru na kolo vice vody. Je ale aspon dobre, ze to tu na tech cestach poradne otestuju abych vedel zda to kolo ustoji Tibet.

Dalsi den se postestilo, stepni cesty byly pekne ujezdene, a v cajcharne u dediny Saghyz, byla i svarka. Tak jsem si domluvil prostor v dilne pro pripravu a dal se do prace. V zadu za barakem jsem prohrabal bordel a nasel nejake zeleza co by se mohly hodit, pujcil si flexu (pilku na zelezo tu nevedou, mojim listem by to bylo na dlouho), vyrezal potrebne dily, ktere mi pak mistni opravar se zlatymi zuby pekne privaril k nosici – to jsem si sam netroufl, mel jsem strach ze bych si ty tenke trubky SportArsenalu provaril. Tak ted to zas vypada o neco lepe, mam pocit ze vlastne delam novy nosic. Nepochopim proc SA na to uchyceni neprivaril rovnou nejake zpevneni, to same je na zadnim, ten ale zatim drzi, je tam jinak rozlozena sila, ale nevim jestli jsem neudelal chybu a nemel rovnou vytunit i ten zadni nosic.

Cesta dalsi dny (s opravenym nosicem vsak veselejsi) byla obdobna, vedro, vitr, pisek, pisek, pisek, z pisku vidim uz zlute, denne piju pres 10 litru vody. Musim zkonstatovat, ze Kazachstan je velky. Cim vic jsem se blizil k severne obratce, tak se nastesti i krajina postupne zacala menit vice do zelena a pribyvat vice 12% kopcu obdobne jako v Moldavii. Zmena nastala i ve slozeni mistni zveriny, pribylo spoustu obrovskych (asi) orlu stepnich (nejsem ornitolog), lisek, zajicu a v dali jsem videl nejaky houf prizemnich zvirat, typli jsme to s Henkem na vlky, tech je tu prej celkem dost, ale momentalne nejsou hladovi, takze vse ok.

Dorazili jsme az pred dedinu Qandyaghash, kde bude nasledovat obratka a vydame se zase smerem na jih. Aby toho nebylo moc najednou tak to vas bude cekat v dalsim prispevku za par dnu. Pro ted se loucim a za nedlouho se pripisu dalsi novinky.

Clanek byl publikovan v Sobota, 20 června, 2009 at 10:48 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.