Salam Alejkum Borat,
tak a je to tady, prekrocil jsem dalsi hranice a ocitl se v Kazachstanu. Tedkom zrovna cca jiz 300km za hranicama ve meste Atyrau

Co vse tomu predchazelo Vam popisi v tomto prispevku.

V Astrachanu, odkud jsem se vam ozval posledne jsem prekrocil dalsi rusky veletok, tentokrat reku Volhu. O Volgo Volgo reko siroka, jsem si rikal na moste, ze tady by to slo. Nez jsem nasel internet (pekne mastny, vsude W98 a 65 rublu za hodku) jsme se potkali s (ja zapomel to jmeno) u ktere jsem mel domluvene ubytko. Tentokrat se mi ve meste nejak nechtelo zustavat, tak ubytko vyuzili aspon moji mili germanci. S temi jsem se rozloucil, jelikoz dal se mi uz zase chtelo pokracovat samotnemu. Jsem tak ve vetsim kontaktu s mistnimi lidmi, vic pokecam a lip se mi jede podle vlastniho tempa a vlastnich prestavek na jidlo. Ve 3 je to uz moc velka skupina a blbe clovek zapadne mezi mistni. Dopoledne jsem prosmejdil centrum a nabrezi, opet me toto mesto prijemne prekvapilo, stare pekne baraky, nabrezi jak u more, zastavil jsem se v kremlu, kde probihalo snad 10 svateb. Nekteri zenisi si pujcovali ode mne kolo pro pozovani, celkem sranda. Tak jsem aspon pro vzpominku i na fotkach mistnich obcanu.

Jak jsem tak jel dal, na krizovatkach na cervenych se mnou kecali neustale ze spolustojicich aut, 2x mi uz chteli davat i penize na cestu, to jsem ovsem nemohl prijmout, v nouzi zatim nejsem. Pohostinny to kraj (nebo vypadam tak bidne ?).

V penezence mi zustavalo jeste celkem dost rublu, tak nez jsem vypadl z mesta, zastavil jsem se na okraji v jednom kafe a dal si paradni veceri. Cim vic jedu na vychod, tim vic klesa cena sfininy a beraniny, tak o jidlo, kdyz si zrovna nevarim neni vubec nouze. Navic zdejsi cecensky kuchar, kdyz jsem mu popsal svou anabazi, mi pridal mega porci sasliku za jiz zdolany vykon na kole, navic meli i vyborne tocene pifko, tak jsem si to zas uzival. U stolu jsem kecal s dvema dalsimi cecenci, porad mi rikali ze to zni jak cesi a ze si to tu vseci pletou 🙂 Proste jak jsem zase sam tak to chytlo opet jiny rozmer.

Kdyz jsem vyrazil zase dal smerem na vychod, nastal na kole dalsi problem s prednim nosicem. Tentokrat praskla trubka v jinem miste. Obdobne jak na UA, nasel jsem velice rychle misto kde meli svarecku. Ovsem jak jsem sledoval mladochy, kteri mi to tam bastlili, tak jsem tomu moc nedaval. A taky ze jo, nez jsem dojel pred Krasnojar, tak to ruplo znovu. Prejel jsem dlouhy pontonovy most smerem k mestu, a jiz za soumraku se snazil v sobotu sehnat nejakeho dalsiho svarece. Chvili to vypadalo spatne, ale pak me jeden mistni dedula odlazal na chalupu, kde bych mohl uspet. Zprvu se postarsimu panovi do toho moc nechtelo, pac jsem ho asi vyrusil zrovna od sobotni vecere, ale nakonec se do toho pustil. No kdyz vytahl svarecku a udelal prvni svar, tak to vypadalo ze to pujde hladce, jenze pak to trochu prehnal a provaril mi diru do dalsi trubky nosice. AjAjAj, no rikal jsem si ze to je pekne v pytli, snazil se to pak nejak zase navarit, diry zalepil, ale nemam z toho dobrej pocit, myslim ze pristi trhlina bude prave na te trubce kterou mi provaril. No uvidime. Svarecku tu ma sice kazdej, ale uz asi nejsou tak zrucni jak na UA. Pomalinku zacinam vymyslet nejakou alternativu, jak to s tim prednim nosicem zaonacim, ale zatim zadnej nejakej extra good napad.

Krajina se od Astrachanu opet zmenila, pohyboval jsem se ten den vlastne v delte Volhy. Pri zapadu slunka ze vyrojilo miliony malych musek, cim ale mensi, tak zanechavaji daleko vetsi kousance. Repelent ktery mam na ne nejak nezabiral. Fakt drsny, jen jsem na chvilku zastavil, tak obrovskej atak. Pri samotne jizde taky, pac jsem jel s vetrem tak se me hezky drzely a kousaly. Nejvic me stvalo, kdyz mi nejaka zalezla dovnitr ucha. Pri svarovani mi pozorujici soused poradil, ze na ne plati obycejna vanilka, tak jsem v magazine nakoupil par pytliku s vanilkou a testnul to. Necekal jsem takovy uspech, sice jsem byl pekne ulepeny, ale zas jsem krasne vonel vanilkou a musky daly pokoj 🙂

Stan jsem postavil 35km pred kazachstanskyma hranicama, ze samotny prejez si necham az na dalsi den.

Rano me slunicko a teplo ve stanu probudilo velkem brzo, tak tradicne jako ostatni dny snidane, sbalit stan a hura Go East. Poceste jsem pred hranicama jeste narazil na visku, kde dokoupil hlavne tekutiny a vyrazil si uzit dalsi urednicky prejezd. Na ruske strane byly hranice dvoje, a vse probehlo necekane lehhce. Prohodil jsem par vtipku, celnici se zasmali a behem dvou minut jsem byl pryc. Na ruskou milicii to byl obdivuhodny vykon. Vetsi sranda prisla az na kazazske celnici. Pro odlehceni situace jsem opet svou lamanou rustinou zvelicoval moji cestu, aby to bylo pro celniky zajimavejsi, pak skupinka policistu dokola prepocitavali pocet kolecek na zadni kazete a obdivivali ze 8 je super, ze takove kolo u nich snad nemaji. Posleze si vsech 6 policajtu muselo udelat na mojim kole kolecko kolem celnice. Jak jsem se na ne dival, tak jsem mel o kolo trosku strach. Bohuzel se nechteli na kole nechat vyfotit, tak vam z te srany neukazu obrazky. Ono vubec na celnicich fotak moc nevytahuju, jsou tu na to dost alergicti. Pak probehlo jeste odfoceni meho obliceje do mistniho computeru k udajum z pasu a diky zpestreni projizdama jsem byl opusten od prohlidky sumek. Pak uz jen nasledovaly nejake formality, na dalsim miste jeste registrace do jakesi uredni knihy a mohl jsem pokracovat dal.

A tak jsem se ocitl na kazasskem uzemi. Salam Alejkum Kazachstan. Za carou jsem u mistnich prekupniku jeste vymenil zbyle ruble na mistni menu Tenge abych mel neco do zacatku a vyrazil dal.

Kilometry po rovince ubihaly pekne, bo foukal mirny zadobocni vitr. Ubylo krav, za to pribylo neskutecne koni, prohanely se tu ve stadech vsude. Bylo to super jak jsem jel a zprava se mnou 3 kilaky bezelo jedno stado. Taky se tu kolem silnic zniceho nic zacali objevovat v houfech velbloudi. Tak zase nejak zmena. Jsou ale pekne uprskani, kdyz jsem sel jedno stado fotit, tak me malem poflustal objektiv. I na Cleverlance a nas openspace v Brne jsem zavzpomel, kdyz u silnice staly v pisku dve surikaty, skoro jak v praci :-), tak vas aspon pres blog timto zdravim mili spolupracovnici. Nevim jestli tyto zviratka vubec v KZ ziji, ale vypadaly dost podobne jak ty v Zoo. Potvurky byly ale strasne rychle a nez jsem stihl vytahnout fotak zdrhly do diry a uz nevylezly.

V mistnich dedinkach u silnic jsou domecky vetsinou splacane z hliny, a mam pocit ze je tu snad kolem cest vic muslimskych hrbitovu s pulmesicama nez samotnych visek. Jsou to celkem zajimave hrobky, skoro jak domecky beze strech, a u vnitr sesnuly prikryty jen tak kopeckem hliny.

Samoty jsem si moc neuzil, kdyz jsem dojel do dedinky Ganyuzkino, tak jsem narazil na Henka, dali jsme rec, neco nakoupili a spolecne vyrazili dal. On zustal sam Jan a Simone ho opustili a vydali se do Biskeku vlakem. Aspon treba nebude tady v te pustine takova nuda, rozdelit se zas muzeme kdykoliv, tak uvidim.

Po par kilometrach opet nastala kapitola predni nosic, tentokrat praskl na druhe strane. Musim rict ze predni nosic od sportarsenalu je peknej shit. A ta tam na nem nevezu ani uvadenou vahu, bo jsem nechal ve predu jen lehke veci. U silnice se nastesti neustale vali dost bordelu, takze behem chvilky jsem nalezl paradni zelezne tycky, a udelal provizorni opravu (nastesti si s sebou vezu i pilku, draty, stahovaci prouzky,…), ktera mozna vydrzi vic jak nosic samotnu. Zacinam premyslet ze si asi budu muset nechat poslat do Biskeku nejaky dalsi nosic, pac predpokladam ze Tibet tento neda.

Takze pokud si tento blog cte nekdo kdo ma s nosicema zkusenosti, tak uvitam co nejdrive jakykoliv tip na novy, idealne ocelovy, hlavne pevny, ktery pujde namontovat na muj bike. Potrebuju to poresit tak max. behem 14ti dni – Klarka bude balik posilat na prelomu cerven / cervenec. 3000km pres Kazachstan az do Biskeku s tim pospravovanym co mam snad asi dam, (narezal jsem si i dve tycky do zasoby a jeste to necham prevarit) ale vymena toho predniho nosice bude, pro zaverecnou fazi meho vyletu, asi nutnost, takze kdo se toho ujme a zkusi pomoct?

Zpet ale k prubehu cesty. Nosic mam tedy zas nejak opraveny a vypada to ze snad dalsi etapu vydrzi. Kilometry s Henkem ubihaly celkem svizne, bylo trochu pod mrakem s mirnym vetrikem, takze teploty ten den byly celkem prijatelne – kolem 38 stupnu. Jen dedinky tu od sebe zacinaji byt pomerne daleko, v posledni, kde jsem potkal Henka, jsme zapomeli koupit nejake pivka na vecer a do dalsi uz nedojeli, a skoncili tak 20km pred ni. Ja ten den si odslapal nejakych 135km, a nechtelo se mi uz postet do nejakych vetsich akci. No musim pocitat ze 80km obcas neni nic jako ted (a bude hur). Kazdopadne vodu si uz par dni hlidam, takze pit bylo co.

Nasli jsme tradicne paradni misto na spani ve stepi. Podle povrchu bocni cesty, ktera diky tisice muslicek vypadala jak plaz u jadranu, tak jsem vydedukoval, ze driv tu asi bylo more. No podle mapy jsem od Kaspiku tak 20km (snad, zalezi kolik je v nem vody a jestli na tom neni podobne jak Aral). Kazdopadne ten vecer stan stal -19m pod hladinou more.

Bylo faj, ze zmizely rozlehle vodni plochy a je zas jednoduche najit misto na spani. S vodou take zmizely ty otravne kousajici musky, nicmene o to vic nyni pribylo komaru, no peklo. V noci opet pribyly nove zvuky, ktere neznam, tak aspon pri usinani se je snazim priradit nejake zverine. Nejzajimavejsi je za dnesniho uplnku takovy divny vriskot, neco mezi vranou a medvedem, nebo nejaky nemocny vlk ? Tezko rict, ale zatim se to ke stanu nepriblizilo.

Rano me slunicko probudilo celkem brzo (asi si ty hodiny fakt budu muset posunout – ted uz myslim o 3 hodiny). Probehla snidane v trave na dne drivejsiho more a posleze se vydali zas smerem na vychod. Kolem silnece se zacaly objevovat ropne vrty propletene trubkama a stozarama s elektrikou. Co ovsem s ropou, kdyz slapu na kole, ja potrebuju jine tekutiny, vody uz moc nezustavalo, nastesti ale po par kilometrech – cca 40km, jsme narazili na magazin. Uvnitr sedeli 3 dost navaleni mladosi a porad chteli rozebirat jak
vcera prohrali na mistrovstvi ve fotbale s anglii. V kafe me celkem prekvapila po dlouhe dobe i voda z trubek, ovsem nechapal jsem odkud ji tu v te pustine berou, kde kazda pripadna voda, ktera se kolem cesty obcas ocitne na povrchu je stejne slanna. Pri debate s mistnimi jsem se vsak dozvedel, ze jde o vodu trubkama dotazenou z ruska z volhy. Prej normalni obchod, odi vali trubkama smerem tam ropu a rusi zas zpet vodu :-). Pak me jeste celkem prekvapili mistnima teplotama pres zimu, kdy tu, par metru od kaspiku, prej byva i -30, ale tomu nejak neverim.

My pokupili nejake ty nutnosti, dali jedno mistni tocene (nic moc, ale v tom vedru tu, je kazde studene dobre) a chystali se vyrazit. Mistni nam jeste nabizeli pekne smotle brcko ale to bych v tom vedru i s tim pivem uz asi daleko nedojel, tak to stahli sami. Ono vubec lidi tadi nejak moc hulej.

Kdyz jsme vyrazili dal, teplota se vysplhala na nejakych 46 stupnu, no je to snesitelne, da se v tom jet ale uz tu zacina byt nejak teplo, klidne bych par stupnu ubral. Obcas se kolem cest delaly pisecna tornada ktera stejne jako my pozorovaly mistni velbloudi.

Po ceste jsem se potkali se dvema protijedoucimi motobikery z nemecka a chvilku pokecali. Vykadali ze vcera byli jeste tri a zniceho nic jednoho kamarada ztratili a nic o nem nevi, chvili ho prej hledali a cekali ale bez vysledku. Prej jeli celou dobu spolu a z niceho nic zmyzel. To celkem nechapu jak tady, kde je jen jedna jedina cesta muzou nekoho takovymto zpusobem ztratit. Kolo jsem me v tu chvili opreny jeste o fungujici stojan, nez jeden z nemcouru do neho nechtene mirne
strcil a cely muj dopravni prostredek, vcetne baracku, satniku a kuchyne se zritil na zem a stojan se zlomil. No aspon zas budu mit o nejaky ten dil lehci kolo, zas ta nutny nebyl, ale celkem se tu v te pustine hodil, tezko tu hledat nejaky strom, o ktery bych sve kolo oprel. Na dalsi zastavce jsme dali obed a potkali holandana na masine, se kterym jsem se videl v Astrachanu, no je to tu nejake male na mistnich silnickach, porad nejaky znamy.

Co se tyce silnice, tak je celkem v pohode (zapim, za chvili totiz prijde dle mych studii teto cesty zmena) a jsem prekvapen z temer nuloveho provozu na takovemto hlavnim tahu, proste skoro jako cyklostezka a kdyz uz nekdo projede kolem ta troubi a mava na pozdrav. Zas to tu vypada na fajn lidi (kdyz nejsou moc picli). I vitr zacal obcas prat a chvilemi fouka i ze zadu. S vetrem je to tu vubec zajimave, nejak se to tu vse porad toci a chvili protivitr, chvili pak jen zleva ci zprava a konecne i ze zadu 🙂 Hlavne ovsem slunko pekne sviti na cestu, trosku az moc, i baterie uz mam vsechnu prebyte, premyslim jak to zapojit radeji ke kolu jako pridavny motorek. Dost me ta solatni nabijecka prekvapila, puvodne jsem si myslel za stakovou malou plochou panelu to bude na prd a po par kilakach ju vyhodim, nicmene zasuvku za ucelem testovani jiz nepouzivam od moldavie a porad mam dostatek energie. Mp3 a mobil na kterym kazdy vecer pripravuju tento blog je stale ready a zvladl bych toho dobijet i vic. Skoda ze moje akumulatorky do fotaku nejdou dobijet pres usb (ty mam ale zas nebity tak do Biskeku)

V dalsi dedince, ktere jsou tu fakt zajimave, jsme zas dokopili nejnutnejsi a tez par veci na vecer. Podle kilometrovniku u cestu ksme se priblizili tak na 20km pred Atyrau, a ikdyz bylo slunce jeste hodne hodne vysoko a vedro stale 35 stupnu, rekli si ze 152km by pro dnesek stacilo a nasli opet pekne mistecko na kemping ve stepi. Jelikoz jsme nakopili plno rozmanitych surovin, zacali jsme vymyslet veceri. Musim rict ze Henk je vynikajici kuchar, ktery behen 20ti minut prichystal uzasnou hostinu, k tomu jeste dobre vychlazenych 3l piva v petce, zapad slunce, vychazejici mesic v uplnku – no romantika jak z televize.

Po veceri jeste nastalo planovani dalsi trasi, bo v Atyrau se budeme muset rozhodnout zda pojedeme vrchem, delsi cestou, ci naprimo pres step. Casove to vyjde pri dobrych podminkach zhruba nastejno, jsme ve dvojce, a mel bych otestovat poradne kolo i mimo asfalt – ten ale neni mistama (tak 300km) ani na te hlavni trase. Ta kratsi tasa je jen cca 600km kolem Aralu a navic to bude vetsi dobrodruzo, tak uvidime. Rozhodnout se musime nez opustime mesto, tak jak dopisi tento prispevek jdu jeste jednou poradne prostudovat trasu.

Clanek byl publikovan v Úterý, 9 června, 2009 at 12:56 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.