Privet,
tak jsem se dostal opet k internetu, abych vam mohl reportovat co se na me ceste delo dal. Tentokrat se hlasim z Astrachanu kde usti Volha do Kaspiku.

Prvne, dostal jsem par rad od Efy, takze zacnu delat vice odstavcu aby se to lepe cetlo, prestanu pouzivat tolik zdrobnelin v textu (to uz prej delaji je teenageri) a zkusim do textu nejak pridat obcas i obraz ( no vidis Efo, to vypada lepe, kdyz reknu ze jsem ctel obcas pridat obrazek 🙂 proste obcas nahled na nejakou fotku, aby se to lepe cetlo.

Jelikoz internet v Eliste byl nejaky polamany a pres ty mistni draty se mi porad nedarilo protlacit fotky, tak jsem myslel ze se vam ani nebudu moc pochlubit novymi obrazky, nakonec ale spolecnymi silami se Sikim se nam to do galerky podarilo nejak dostat. Inet kavaren bylo v Eliste vsude pozehnane (kazdych 50m jsem na nejakou narazil) a v kazde tak 20 stroju – spis jsou to takove herny pro mlade, kde frci CounterStrike a obdobne gamesky, ale i s internetem – jak jsem pochopil tak asi dialup pro kazdy kompl zvlast a z ceniku si lze vybrat 64,128 a extra rychly 256kbps (50rublu/hod), a porad vypadavalo spojeni. Kazdy PC byl navic tak osekany, ze sel pustit jen browser a nic portable, navic USB fungovalo nahodne jen u nekterych zarizeni.

Napsal jsem toho posledne krapanek vic, tak doufam ze jste si pocetli a nebolely vas z toho oci (priste uz se snad budu vice drzet rad Efy).

Pres den jsme spolecne vyrazili do mesta, pac se uz konecne udelalo hezky. Navstivili jsme i mistni trznici, kde snad slo koupit uplne vse. Pri ceste domu jsme se zastavili jeste jednou v hlavnim templu abych vam mohl odtud udelat i nejake fotky bez deste. Taktez se mi ve meste konecne podarilo sehnat zas neco cistejsiho do varice – mistni kerosin. Klausovi s Joernem jsem jeste nasel na jejich prani holice, kde na sobe zapracovali, ja zkulturnil mirne zarostlou tvar vecer v rychlosti nuzkama pred zrcadlem.
Vecer jsme se konecne potkali i s Tserenem ktery nas u sebe celou tu dobu hostil. Je to doktror pracujici v mistni nemocnici ale obcas ho poslou i 150km nekam jinam, taktez velice fajn typek. Nakoupili jsme nejake pivka a spekacky a vyrazili kousek za barak udelat grilovacku.

Celkem se mi pobyt v Eliste nejak necekane protahl, ale bylo to fajn. Poradne jsem si po 3000km odpocinul a taky preckal kritickou dobu inkubace po kousnuti infikovanym klistakem. Pekne mesto a paradni lidi. Jak jsem jiz psal, Kalmykija me velice prijemne prekvapila.

Pred odjezdem jsem dostal SMS od Henka ze uz dal do Biskeku pokracuje sam a ze by chtel jet pres Kazachstan ve dvou, jenze on byl tou dobou uz v Astrachanu, pac ja se v Eliste zdrzel opravdu dyl nez jsem cekal. Psal ze pojede pomalu, tak je mozne ze se na ceste opet nekde potkame.

Nastalo opet paradni pocasi, coz bylo vykompenzovan klasickou situaci, tedy neco za neco – brutalni protivitr (tak 8, v narazech 20 mps vetr) Plazim se po silnici jak snek (9-14kmph). Nakonec vitr, presny jak facka primo 100% vychodni zesilil natolik, ze se nedalo jet vubec a v narazech me to posunovalo spis dozadu nez v pred. Nasli jsme ve stepi po par kilometrech snad posledni 2 stromy, kde jsme rozbili denni tabor a dali dvacet. No teda spis vic jak 20, zdrimli jsme si na 3 hodky, ja pak jeste opravil stojan na kole a nosic a k veceru, kdy vetr trochu polevil se vydali dal. Jeli jsme hodne do tmy, lepe se pak stavi stan aby clovek nebyl videt. Navic mesic je temer v uplnu a vylozene ozaruje celou step, tak je to skoro jak vedne, pac i teplota vecer je idealni – 20 stupnu. Step zde ma vyhodu, ze je jednoduche vybrat misto na spani. Clovek proste jede, jakmile je tma a uz se nechce dal, tak mimo dedinu (a ty jsou tu ted od sebe tak 50km) uhne 2km do stepi aby nebyl videt a je to. Diky tomu vetru jsme toho ten den moc neujeli, jen 88km – ale porad je to nad muj predpokladany denni plan.

Dalsi den rano to vypadalo celkem nadejne, pekne pocasi, vetr zmenil smer ze foukalo z boku tak uz to bylo snesitelnejsi, na silnici (ikdyz je to hlavni tah) zadna auta tak jsme ji meli celou pro sebe a vzajemne se pred vetrem kryli. Kolem cesty pobihali divoci kone a uz jsem zacal davat bacha na vodu, pac stromy a stin nikde zadny a dediny od sebe tak 60km, nastesti teplota je prijatelna pres den kole 38 stupnu, takze uz jedu jen v sandalech a pekne jsem si spalil nohu.

Za dedinou Utte jsme udelali obed a vzhledem k tomu ze se vetr zase stocil proti nam tak i delsi pauzu (tentokrat se odpoledni siesta protahla na 5 hodin :-), ktera se protahla az do zapadu slunka, tak jsme rovnou udeleli i veceri a s vychodem mesice se pak za prijemne teploty vydali zase kousek dal. Vzhledem k tomu, ze se opakovala situace z predesleho dne (prazdna silnice, vse ozarujici mesic, prijemna teplota), tak jsme dali jeste par vecernich kilaku. Jelo se zase paradne, hlavne bez vetru. Po 30km jsme uhli 2km do stepi a postavili stany. Mrkl jsem do mapy a podle ni jsem spal ten den -12m pod hladinou more, jeste to pro jistotu prekontrovali pres GPS a fakt ze jo, tak jsem si rikal jak hluboko jsem dnes klesl 🙂

Rano rychla snidane ze popojedem, ale zaclo tentokrat od vychodu foukat uz nejak brzo, tak to slo ztuha jiz od zacatku. Probehlo male zastaveni ve vesnicce Chulchuta, kde jsem pokecal s jenim mistnim dedulou, ktery me prozradil, ze se zde odehrala velika bitva, jako u Stalingradu a ze jde linii, pres kterou se Hitler uz nedostal dal – tak jsem to prelozil vse i mym nemeckym kolegum. Vysvetlil me ze v podstate tam jak jsme spali se odehravalo hlavni dejstvi a kousek za horizontem je tisice mohyl nemeckych vojaku (vracet 10km se nam uz ale nechtelo) Pak jeste povykladal historky z te vojny, kterou jako zazil, jak treba kousek od dediny je nadrz s vodou, a ze tam chodili jak nemecti tak rusci vojaci, u vody se nestrilelo, ze spolu i mluvili,objimali se a jakmile se vratili zpet od vody zacalo se dal bojovat a zabijet.

Jak tak jedu pozoruju neustale hovnivaly na silnici tlacici pred sebou obrovske hlinene koule – nebo ze by hrdobci?. Navic ti brouci v tom protivetru litaji kolem me a musim vam rict ze to pekne boli kdyz jsem dostal v rychlosti vetru broukem o velikosti petikacky do spaleneho cela, kdyz jsem nestihl uhnout. Jak se tak blizim ke Kaspiku tak podle vyskomeru a i podle Gps se silnice klikati v nadmorske vyscce – tedy tady spis vlastne v podmorske hloubce -4m az -19m pod morem. Stromy z okoli nadobro zmizely, vsude jen pusta ste, ktera se obcas promeni skoro v poust s piskem a dunama. V okoli se zacinaji objevovat velka jezera, ale kdyz jsem prisel k jednomu bliz tak jsem zjistil ze jsou to plochy plne soli a vody poskrovnu.

Odpoledne jsem opusil Kalmykijsou republiku a prejel do Astrachanske oblasti. Na hranicich (milicia kontrolujici auta) to bylo tentokrat bez problemu a v jednom kafe u cesty jsem dal rec s babuskou, ktera nakonec prichystala zadarmiko super obed pro nas vsechny. Musim rict ze ti nemcouri to museji mit blby, kdyz neponimaji po rusi a nedumluvi se tu prakticky s nikym. Me to ceka az v cine 🙂 Meli dobrej napad s obrazkovym slovnikem, to by se v cine mohlo hodit. Proste knizecka, ve ktere je nakresleno miliony veci, jako zvirata, ruzna naradi, dopravni prostredky, hodiny, … Idealni na domluvu v cine, asi budu muset neco obdobneho vymyslet nebo si necham poslat spolecne s pasem.
Prespali jsme pred Astrachanem, a rano, tentokrat uz i s vetrem v zadech dojeli do mesta, kde mam straz s kamaradkou od Tserena. Tomu rikam pech, cely 3 dny protivitr a jak mamjeden den zustat ve meste tak fouka zapadak. No co uz, zaskocil jsem aspon na net a vypada to ze s nemeckymi prateli se rozloucim – samotnemu se mi jede stejne lip a v Astrachanu dlouhop nepobudu. Vyuziji aspon prizniveho vetru a posunu se zas o kousek dal.

Tak se mejte opet krasne a ja se zase ozvu, tentokrat jiz z Kazachstanu.

Clanek byl publikovan v Sobota, 6 června, 2009 at 11:09 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.