A jak to vlastne vse vlastne zacalo ?
Kdysi davno jsem zacal premyslet o nejake te ceste na vychod. Sam jsem presne nemel jasno kam to bude a jakym zpusobem. Nabizeli se ruzne varianty at uz od cestu na cukotku, sibir, … Vse bylo tehdy jeste nejasne a ve hvezdach, ale zacinal jsem citi ze me toulave nohy zas chteji nekam vyrazit. Jednoho dne mi kamarad Efa poslal link na Tworbuv blog a uplne jsem se do toho zacetl a sledoval jak si postupne uziva kilometry po ceste a tehda prisel prvni impuz, ze to bude smerem na vychod zustalo a upresnilo se ze cestu budu realizovat na kole. Postupne jsem se zacal zajimat o jednotlive detaily a vse pocal planovat. Pak ale prisla zima a chut trosku polevila, coz ovsem melo za nasledek to ze na jare jsem se bil do hlavy, ze jsem v pripravach nepokracoval a tak jsem si rek pristi rok teda urcite vyrazim a rozplanoval si postup priprav.
Rek jsem si, ze jedna zveci kterou na cestu budu asi potrebovat bude kolo, a tak jsem se jako necyklista zacal zajimat o to jake by asi bylo nejvhodnejsi a moc nestalo. Sam jsem doma uz jedno mel, ale asi ne uplne nejvhodnejsi na takovouto cestu – prestrikanou favoritku ze sedme tridy ZS, na ktere jsem prubezne tak 3x za rok vyrazil v Brne na prehradu a to bylo vse. To bylo vlastne me prvni velke kolo, na kterem jsem vubec jezdil a jezdil az doposud. Proste kvalitni prace.
Teda uplne prvni nebylo, prvni byla favoritka 4 kolecko, kterou mi behem 14 dni ukradli a pak nasi po dlouhem cekani (pac takovato kola, to bylo zbozi, na ktere se v te dobe muselo dlouho cekat a pak stat jeste fronty) se podarilo sehnat kolo nove. Dokonce jsem polepsil pac to bylo uz petikolecko a ve predu dve. No proste super. Tehda pak jeste prisel tuning a modra barva sla pryc a cele kolo jsme, s kamaradem Karlem, nyni Shylockem, ktery mel kolo stejne, prestrikali a v 15ti vyrazili na vylet do Prahy. To byl taky muj prvni vylet na kole se stanem a take bohuzel az doposud posledni (krome obcasnych projizdek 3x za rok na prehradu, to ale nemuzu pocitat jako vylety), takze o kolech jsem vlastne nevedel vubec nic, ale rikal jsem si ze kdyz uz mam za sebou tu strojarnu a jsem tak trochu technicky typ a leccos spravim, tak to snad nejak pujde. Obratil jsem se v praci na kolegu Sila, ktery kolum rozumi, a probrali jsme to. Chtel jsem, aby kolo vypadalo nejak obycejne a byl jsem rozhodnut, ze vse na kole bude zelezo, zadny hlinik, aby to slo pripadne lehce svarit, ale jak jsme vzapeti zjistlil tak CrMo kola u nas moc nefrci. Nastesti jsem narazil na pana Nakladala (NSM), ktereho timto zdravim a ten zajistil od Fortu cerny CrMo ram s pevnou vydlici za vybornou cenu a dal mi to pak vse jak jsem si pral nejak dohromady. Dle rad ostatnich, pouzil jsem rafky Remerx Panther, 2mm nerez draty, plaste Schwalbe Marathon + 2x bezdratove do zasoby), naboje Deore, stred a kliky Deore s integrovanou dutou osou (myslim ze Shimano to oznacuje jako hollowtech II), kazetu jsem si nechal dat Alivko pac je jen 8 kolecko, takze jsem mohl pouzit silnejsi retez, vzal jsem 3x HG70, ketry po cca 1300 km menim (podle kopcu). Nosice jsem vzal nase klasicky Sportarsenaly (ocelovy 001 a 004). No a dle zkusenosti ostatnich jsem na ne zavesil Ortlieb Classic brasny. Kdyz jsem je schanel, tak jsem oslovil u nas firmu Azub ktery je u nas prodava, slibili ze dodaji, ale pak nejak prestali komunikovat, odpovidat na maily a vyprdli se na me – divnej pristup, nu oslovil jsem primo Ortlieb a ti me doporucili prodejnu v rakousku, a do 3ti dnu jsem je mel doma. K vybave kola patri taktez kvalitni sedlo a zde jsem dal na radu Kybiho a poridil klasiku z anglie – kozene sedlo Brooks 17. Nejdriv jsem trochu pochyboval a zdalo se mi to hodne penez za sedlo, ale po mesici jizdy musim rict ze bych nikdy nemenil. Je to opravdu kvalitka a sedi se na tom jak v kresle (dik zes me ukecal do Brookse :-). Pekne tvrde sedlo, ktere se krasne se vytvarovalo a presne sedne na prdel, jen je potreba se o nej obcas starat. K tomu vsemu jsem vzal do zasoby, krome jiz minovaneho 2x plast, 3x duse, 15 dratu, zadni osku, dokoupil pedale, 6x brzdove spalky, a dalsi – podrobnej seznam vsech veci ktere jsem si vezl a jak moc jsem je potreboval vypracuju v zapeti nejak prehledne do tabulky.
Tak to bylo kolo, v prubehu priprav kola probihala take faze sberu ruznych informaci. At uz ruzne po internetu, z knizek ci od znamych. Hodne pomohly blogy Tworba, Kybiho a Rese (na jejich stranky je link je na prave strane) a potom tez sber rad od znamych a zde nastala jedna necekana propletenost, ale ctete opatrne, at se do toho nezamotate jak ja: Zacalo to teda vlastne Tworbovym blogem, odkud jsem ziskal kontakt na Kybiho, se kterym jsem zacal komunikovat. Mezi tim jsem si od Karla pujcil knizku (mam ji porad doma a kdyz jsem ji pokazde otevrel, tak je tam nastesti na prvni strance napsano – vratit Tvaruzkum, neboj, jak se vratim, vratim) o tom jak Pavel Knebl z Tiche cestoval. O Pavlovi jsem vedel uz z drivejska od Mary (se kterym jsem podnikl svou prvni cestu stopem po evrope) ktery s Pavem a par lidima zkouseli tyden na Lyse prezit jen tak z veci co najdou ci ulovi. V praci jsem se pak navic dozvedel, ze Pavel Knebl je bratranec od kolegy v praci Petra Skrivanka. A pokracujme dal, nosice na kolo jsem poridil kousek od mista v Husovicih kde bydlim, v kramku u Leblocha, a az pote se pak dozvedel, ze vlastne pan Lebloch skladal kolo Kneblovi (podle fotky v knizce), a mezi tim jsem paralelne zaroven pokecal s Lukem Cernotou, jak byl na kole v Mongolsku a az po tydnu se pak od Lubika dozvedel ze Luke tam byl i s Leblochem. Neztratili jste se v tom? – no je to az neuveritelne jak je to vse paradne propletene a jak se vlastne v tomto pribehu vsichni znaji znaji.
Taktez zaroven probihala i priprava zdravotni a rozplanoval si vsechna potrebna ockovani jako zloutenku ab, brisni tyfus, meningitidy, choleru, preockoval jsem i tetanus a zapomel na encefalitidu od klistaku, no snad to nebude problem… Injekci to celkem bylo pozehnane, ale prevence je prevence.
Posledni co bylo jeste paralelne zarizovat byla jednotliva pozvani a viza, jelikoz pro obcany CR je dal jak za Ukrajinu nutne vizum vsude. S touto zalezitosti mi hodne pomohl Martin Buba z AAS, kteremu timto dekuji za ochotu a trpelivost (porad jsem posunoval terminy). A tak jsem ziskal ruske a kazasske vizum (to kazasske pekne natahovali, hlavne pozvani, a porad neco cheli overovat, snad zda nejsem spion a tak). Na vizum do Kyrgyzstanu jsem poslal pas do Vidne a kde mi jej obratem bez problemu taky udelili. Blby je ze vsechna tato viza jsou presne stanovena datuma vstupu a odjezdu ze zeme a nejde s tim hybat, proto terminy bylo nutne peclive rozplanovat a pocitat s pripadnymi problemy na ceste a tim jak rychle a kudy vlastne pojedu. Cinske a indicke vizum mi Martin Buba zarizuje nyni do druheho pasu, ktery si necham poslat na cesky konzulat v Kyrgyzstanu a vypada to, ze cinu snad budu mit na 30 dni, tak doufam ze to tam pak pujde bez problemu prodlouzit pac potrebuju na prujezd Tibetem cca 2 mesice. Stejne jeste budu muset nejak vyridit permity do tibetu, ale podle Kybiho to pujde snad i po ceste na mistnich PSB, tak uvidime.
To bylo tak ohledne priprav asi vse, no zabralo to nejaky cas a hlavne stres pred koncem, zarizovani poslednich veci, predavani projektu v praci, baleni a tuning kola, rozlucky, … (tady musim zas podekovat Klarce, ktera pri mych poslednich pripravach byla hodne trpeliva a moc mi pomohla) No i parkrat jsem si pak na kole zajel do prace a jednou do bilovic a jednou na prehradu, takze pred cestou jsem snad 150km i natrenoval 🙂 Rikal jsem si ale ze na kole se prece nezapomene jezdit a kdyz se chce, tak to na te ceste nejak pujde.
Nyni kdyz pisu tento prispevek mam za sebou cca 3000km a vypada to vcelku v pohode, dotunil jsem nejake dalsi veci, a nejake dalsi vychytavky me napadly, a vzhledem k tomu ze po vecerech neni toho moc na praci, tak jeste par uprav probehne. Je to v podstate prvni 1/4 me cesty, ta nejjednodusi – tuto fazi oznacuji jako pripravnou, ve ktere testuji zda to na kole jeste umim a zda to kolo vydrzi. Za nedlouho prijde faze 2, kde ubyde dedin pribude tepla, trosku vice nebezpeci (zas ale ubydou klistaci), a budu si muse vice zvykat na samotu, v treti fazi prijdou opet kopce a hory a hlavne vyska, a v posledni fazi bude nasledovat prujezd tibetem, takze kombinace vseho dohromady, ale po tech predchazejicich fazich bych na to mel byt jiz pripraven a navic se na tento usek ze vseho tesim nejvice. Opusteni himalaji a prijezd do Kathmandu uz bude po tomto vsem hracka, to vse je jeste ale strasne strasne daleko a na ceste se mohou prihodit udalosti, ktere smer meho putovani mohou jeste zmenit.

Clanek byl publikovan v Neděle, 31 května, 2009 at 15:15 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.