Nepal 01 – Pokhara – zpet do Himalaji

nakole
Namaste,
tak prej vam tam doma trosku nasnezilo, ctu na netu ze same kalamity, lidi bez elektriky (skoro jako tady) a podobne atrakce. Nechcete trosku te zimy poslat aj sem. V Indii bylo porad vedro jak sfina, tak aby jsme si zacli pomalu zvykat na aktualni klima doma tak i my se rozhodli ze misto k mori to stocime radeji opet na sever do hor a ocitli se tak v Nepalu kde jsme nyni. Ovsem i tu v 1500m ve stinu Anapuren teploty moc neklesly, bo nad hlavama nikde ani mracek, ale je tu o poznani prijemneni. Vse ale zas hezky poporadku od posledniho update z Varanasi.

Update ve Varanasi byl trosku slozitejsi, bo jsem zas narazil na nety jen s hodne hodne zavirovanyma komplama a nejrychlejsi taky nebyl, to bude zrejme tim, ze k serveru, kde blog fyzicky lezi, je to prece jen kus cesty, na primo vzduchem pres 6000km, tak nez se tam ty jednicky a nuly z indie dostanou, tak to trva, dyt me to trvalo 5 mesicu 🙂

Varanasi, ve kterem jsme se zdrzeli 3 dny, je mesto ktere ma zvlastniho pusobiveho ducha. Je to jedno z nejstarsich obydlenych mist vubec, casovano nekam 1400let prnl a kterym proteka posvatna reka Ganga. Abychom se zbavili starosti kudy dal, rezervaci vlaku a pod, ucinili jsme na miste rozhodnuti, ze putovani stocime smerem na sever zpet do hor a jeste vecer chteli zarezervovat listky na vlak. Hotel kde jsme bydli byl moc fajn ale za rezervaci chtel typek 200rp za vyrizeni a s cenou autoriksi na nadrazi a zpet taky nikdo nechce jit pod 120 🙁 vzapeti pak ale potkavame mladyho mistniho typka, ktery nam dava tip ze se da jet publik riksou hned z druhe ulice jen za 8rp. Je to sic trosku slozitejsi bo s anglictinou mimo turisticke mista moc clovek neuspeje, a jak jsem jiz kdysi psal, mistni odkyvou uplne vse, pripadne i v publik doprave se turistu pokusi natahnout. Ne ale nas a uspesne jsme se za 8rp behem 15minut ocitli na nadru, kde rezervujem listky na nocni vlak do Ghorapuru. Nasleduje zesta nocnim Varanasim zpet k hotelu, silnice jsou precpany dopravnima prostredkama a vsude plno smogu, temer jako v Lahore. Zprvu to dokonce vypada ze ridic aj pochopil kde chceme zastavit, nicmene jedeme chcvilama trosku jinudy, a tak obcas se ztracime, a v noci ve Varanasi se clovek ktery to tu neznna ztrati lehce. Vyhazuje nas za 8rp na ulici dost podobne odkud jsme vyjeli, ale neni to uplne presne ona, a tak chytame smer podle intuice a hvezd a po chvili uz rozpoznavame znama mista.

nakole
Dalsi den vstavame brzo rano a absolvujeme za vychodu slunce dvouhodinovou projizdku lodkou po Ganze. Rano je uplne suprove, prijemny chladek a klid. Vyjizdime proti proudu jeste temer za tmy a projizime okolo ghat, ktere jsou prirazeny jednotlivym bohum nebo svatym muzum.

Pri vychodu slunka prijizdime ke ghatu Manikarnika, ktere je brano jako hlavni kremacni ghato, a kde je v tu chvili zapalenych cca 12 hranic. Dalsi pohrebiste je napriklad Herishchandra Ghat, pres ktere jsme sli pak vecer zpet, kdyz jsme se vraceli z mistniho obradu. Ritual kremace ukoncuje pro hinduisty cyklus reinkarnaci. Nespaluji se pouze svati muzi, deti do deseti let jelikoz nemaji jeste zadnou karmu, tehotne zeny jelikoz maji v sobe dite ktere nema jeste karmu a ty co ustkla kobra, jelikoz kobra je podobenstvi Shivy a tito lidi si Shiva oznacil ze jsou taky OK. Na tyto tela jsou pouze privazana zavazi a hozena pak primo do Gangy. Kremacniho obradu se nesmi ucastnit zeny z rodiny a vede jej vetsinou nejstarsi syn, kteremu je oholena hlava, oblecen do bileho, tak jako mrtvy. Zesnuleho jeste na bambusovych marach, prikryteho ozdobnymi latkami naposledy na moci do Gangy jako posledni ocistu a ulozi jiz na zapalenou hranici (pripadne prinese syn vecny ohen od krale kremace) a zaskladaji dalsimi kusy dreva. Telo zesnuleho pak hori kolem tri hodin a tezko spalitelne casti jako panevni kost a lebka jsou pak do popela rozbity bambusovymi tycemi a nasledne vse vhozeno do Gangy. Pro lidi z vyssich kast jsou zde vyhrazeny specialni mista a jak jsme to tak pocitali tak zapalenych bylo kolem 12ti mist, kde na Manikarnika probiha kremace nonstop 24hodin. Pro jednu kremaci probihajici na techto mistech je potreba kolem 350kg dreva, ktere je privazeno na lodich, naskladano kolem ghata a po zvazeni prodavano. Kazdy druh dreva ma pak i svoji cenu (1kg 500-1000rp), kde santalove je nejdrazsi. Cena dreva je hodne vysoka a ne vseci nan maji dostatek penez. Obcas se tedy stava, ze zde umiraji i lide kteri prisli do Varanasi ukoncit svoji pout a nema jim kdo drevo zaplatit a tak zde bylo zrizeno i elektricke krematorium, ktere je ale vyuzivano minimalne. Rodina se casto radeji zadluzi, aby spaleni probehlo tradicni cestou. To me tak pripomina, ze cestou kolem Shimly me velice zaujal napis nad branou jednoho objektu „Drive-In Crematorium“

nakole
Na ostatnich ghatech, kolem kterych jsme projizdeli a prochazeli, mistni provadeli v Ganze ocistnou ci ranni koupel, cistili si zuby, ci o kuz dal zas o sutry praly s pradlem, nebo umyvaly pred vecerem kravy (pry zchlazeni a masaz 3 hodky pred dojenim dela lepsi mliko). Dohromady s kremaci je kolem brehu Gangy opravdu zajimava kombinace vseho mozneho a snad i nemozneho.

Moc pekne jsou propletene ulicky stareho mesta, plne ruznych obchudku, hospod, guesthousu a templu. Myslim, ze clovek se tu lehce ztrati, obdobne jako v malych ulickach Benatek a tak neni problem se tu motat ve stinu techto ulicek cely den.

nakole
Na jidlo tu ma clovek na vyber ze spoustu na indii peknych restauraci s terasama s vyhledem na reku ve kterych se obcas zastavime. Po zapadu slunka na jedne takove terase poustime jeste po Ganze zapalene svicky, kterych tu plave spousta a dotvari to tak moz peknou atmosferu tohoto mista. Navic v posledni den 17. je zaroven v cele indii jeden z nejhlavnejsich svatku hinduismu – Diwali a vypada to tu vsude jako kombinace vanoc se silvestrem. Vsude v oknech a pred dverama zapalene svicky, lepsi baraky oveseny zarovickama, v ulicich si kazdy hraje s prskavkama, petardama a ohnostrojama a tak vecer pri cekani na nocni vlak na terase naseho hotelu pozorujem kolem dokola probihajici ohnostrojove radeni tohoto 1,2 milionoveho mesta. No musim rict ze mistni maji vydrz, kdy uz od 7mi kdy byla tma az do odjezdu vlaku v 11 svetelna show neustavala.

Cesta nocnim vlakem na sever do Gorakhpuru byla prijemna, bo jsme meli pro sebe cele kupe ktere se dalo zamknout a tak jsme se hezky vyspani probudili v 7 na miste. Tam jdeme pesky 3 minutu na bus, bo vim ze je to hned za rohem a odolavame tlaku mistnich riksaku, jejich sluzeb vyuzivaji ostatni turisti.

Kolem poledne se ocitame na hranicich, kde vymenujeme pro jistotu neco malo penez, dostavame vystupni indicke razitko, a o kus dal behem par minut vyrizujeme za 25$ nepalske vizum s usmevavyma urednikama. Clovek si musi dat bacha aby se vubec zastavil na obou imigracnich, bo me to prislo ze si tam kazdy chodi sem a tam jak chce.

Prvni kontakt s bussines nepalcama je ovsem trosku horsi, bo kazdej nas presvedcuje ze jelikoz jsou ted 3 dny festival tak nejezdi prime busy do Pokhary a kupujem tak drahy listek za 80kc do Mugly odkud pak jeste presedame za 35kc do Pokhary. Dalsi atrakce probiha pak po prijezdu, kde nas typek nechce hodit za sjednane prachy na misto na kterem jsme se domluvili k Lake Side a taxikari pod 200rp nejdou. Vydederaci jedni, bo jsme dorazili uz hodne za tmy a tak byli v lepsi pozici bo vyuzivaji chaosu a tmy na nadrazi.

nakole
Jeste s dvema holkama z Argentiny berem nabidku od dohazovace na hotel za 400nerp s taxikem zdarma, kdyz se nam bude hotel libit a zustaneme. Meli jsme kliku, hotel za tech 90kc moc pekny s restauraci na strese, kde moc dobre varili a tak jsme se po dlouhe ceste a indicke kuchyni zas poradne nadlabli. Kdyz se pak rano probouzime, odhrnuju zavesy, za okny se rozpostruje cele nadherne panorama Anapuren. No co dodat.

Odpoledne se jdem projit k Devis vodopadum, pak na kopec s vyhlidkou a oveseny tibetskyma motlitebnima vlajeckama a od tud k nedaleke stupe World Peace Pagoda. Pri ceste do kopce se obcas na Klarku snazi utocit obrovsti buvoli, no ty cervene kalhoty fakt asi neni nejlepsi napad na prochazky mistnimi stezkami, rikam ji to porad.

Po ceste zaroven fotim pozici pro uznani earthkesky u vodopadu. Takze dalsi FtF 🙂 a pri ceste z pagody k lodkam kteryma jsme prejeli zpet na druhou stranu jezera nachazime i jednu klasickou kesku. No moc podareny den plny paradnich panoramat a dobrodruzstvi s buvolama.

Pohodu trosku narusil jen boj pri domlouvani ceny za lodku, bo jsme se dostali zas do pozice vydiraneho, jelikoz po zapadu slunka se tu rychle setmelo a typek nechtel jet za standartni cenu. Obcas jsou tu vetsi vykuci jak v indii a typek furt mlel ze je festival tak ma prirazku, pak zas ze je uz po seste hodine a proto prirazku, vsichni tam byli domluveni a sdilet lodku jinyma nam taky nepovolil, ikdyz je cena, kdyz clovek koupi listek v budc, ofiko dana a je za celou lodku. No nakonec podlehame, bo to nikam nevedlo a jedeme s jednim izraelcem co mel ovsem uz zaplacenou i zpatecni cestu za uhadanych 250rp – coz je prave ta standarni cena pro jednu lodku. Vyderaci jedni.

Pokhara je oproti indii neuveritelne cista a klidna, tak je to po te predchozi casti obrovska zmena a super relax. Je tu sic mirneji draz nez v indii ale na mistni pomery se to stale da. Prozkoumavame mistni restaurace kde paradne vari a testujeme mistni vychlazene skopky Everest, jak o nich basnil Riki – no nic moc, ale ja uz stejne ani nevim jak vlastne chutna nase dobre pivo, hlavne ze je pohoda.

nakole
Dalsi rano vstavame opet brzo jeste hodne za tmy a lezeme o nejakych 700m vys na vychod slunka na kopec Sarangot, odkud je krasny pohled na cely Annapurnas range. Vrchol Anapurna I 8091m je sic trosku schovany za vrcholem Anapurna jih, hned vedle je vsak hola obla Anapurna II 7939m a jeste krome ostatnich Anapuren III a IV panoramatu vevodi nejblizsi kopec, mistni, trosku vyssi Matternhorn, ktery se tu jmenuje Machapuchare se svymi bez 7 metru 7000m. Na zapade pak cele panorama doplnuje honosne tyci se dalsi osmitisickovka, vzdalenejsi Dhaulagiri 8167m podobna trochu Kailashi.

Nikam nespechame a vychutnavame cele rano panorama a nalsedne lezem zase dolu k jezeru do mesta na obed. Po ceste Klarka opet zapasi s buvolama 🙂 ja pak se sennou rymou. Radosu, nizsi polohy Nepalu na podzim asi nic pro nas 🙂 budem to muset hnat vys.

Jak se trosku nahral vzduch z kopca startuji padackari jeden za druhym a behem hodiny je jic ve vzduchu 25 a krasne chytaji termiku a toci si to spolecne s jakysima nepalskyma orlama (nejsem ornitolog) pekne vysoko. Nekteri se obcas odpojuji a letaji si nad jezero delat s padakem ruzne atrakce a cvicit si tak krizove situace. Dva to stahli dolu i na zalozku, kdyz se jim padak zamotal. Moc pekne misto na litani jen ovsem trochu husto ve vzduchu.

Vecer jdeme pozjistovat moznosti atrakci v narodnim parku Chitwan a tak to vypada ze na vylete aj asi nejaci sloni, nosorozci, krokodili o ostatni zverina budou (pri trose stesti prej snad i ganghsky delfini ci lvi, tomu ale moc neverim), no uvidime – nebo taky ne 🙂

Relax v Pokhare je suprovy, skoda toho casu, ze uz to musime pomalu ztacet smerem zpet k Indii a neni tu uz cas na nejake delsi treky, vypada to tu moc paradne. A tak dnes jeste vychutnavame mistni pohody, ticha, prirody a chladku pred zitrejsi cestou smerem dal. Do galerky jsme pridali jeste nejake fota z Varanasi a dalsi jiz pak v nove sekci z Nepalu. I vy relaxujte a neprehanejte to a brzy naschle.

5 Responses to “Nepal 01 – Pokhara – zpet do Himalaji”

  1. konup napsal:

    2GrandePuppos: tak to je parada, dopra prace, ja se sic uz tesil, jak se budu doma valet a ted zas budu muset celou noc nevyspaly nekde v zime behat po brne a po kopcich, no uz se tesim !

  2. JiriB napsal:

    Ahooooj, hned po prozvoneni specham na net, abych nepropasl clanek a mohl dat prvni comment. No nevim, uz jsem druhY 🙁 Klares, psal jsem ti o te cervene barve, nepslechlas, vcil kdyz ti to rika Michal, tak sklapni kufry a zmen satnik. Jsem rad ze jste se rozhodli pro sever, Anapurna je nadhera, opet zacinam zavidet. Jedno foto, jak jste oba pred Anapurnou chci v plnem rozliseni, to bude fotka za ramecek do noveho pribytku. Cas fakt bezi jako voda, uz se vam to krati, tak si to jeste uzijte, nez se vratite do kolobehu zivota nas, normalnich pracujicich lidi, kteri makame, aby jste se VY meli dobre 😀
    cusik T

  3. Petr Z napsal:

    Prozvoneni – To sou mi podle metody v boji o prvni coment :-)Nesmlouvalo by se v pakystanskym pyzamku lip? Nebos ho nechal hlidat kolo?

  4. Anna B napsal:

    No ja po prozvonění neměla šanci,ale ted už jsem se k tomu dostala tak jenom v krátkosti.My si to tady užíváme jakžtakž ale máme taky malé zážitky.Třeba jak zuby už přestaly bolet jaká je to úleva jak sbírám jěště pořád trnky na slivovici pořád nechtějí ze stromu dolů i když na ně působil sníh.Už je mi po vas smutno tak doufám že brzo dorazíte.Sandra posílá pusu. Pa

  5. Riki napsal:

    Nazdar Konup&Claris,
    Jooo Everest… (pripadne Tuborg ci Karlsberk…), to bylo pivicko.. Ja netvrdim ze je lepsi nez nase pivicko, ale jak rikas prave ta pohodicka v Nepalu u styloveho pivka Everest, s Everestem na dohled a s kamarady vedle sebe je proste parada (ja nesel smer Anapurna ale prave Everest & Gokyo Trek). Ach jo, hned bych tam jel zas. Hrozne Vam zavidim ten Svatek Svetla, ta atmoska a vsechno vyzdobeny je parada, davali o tom ted i reportaz a hned se mi vse vraci :-).
    Toz sa drzte, bacha na vyskovou nemoc a uzivejte co to de. Cus Riki