Namaste,
prozmenu zas z Indie, pac my uz zase prekrocili hranice a vratili se zpet mezi indiany, bo cely vylet se nam pomalu chyli ke konci a tak nastal aj cas, zacit se postupne priblizovat k letisti, odkud mame koupene listky domu za vami. Ta chvilicka v Nepalu, hlavne pak v Pokare a okoli, byl po Indii vybornej relax, ovsem jak jsem jiz psal, terminy odledu z Dili jsou dane a na nejake vetsi trajdani po horach zde uz bohuzel nezbyl cas, tak snad priste.

Posledni den v Pokare jsme vztavali opet brzo (uz v 7 – to je dovolena) a s trosku malym zpozdenim davame snidani, protoze az ted jsem zjistil, ze oproti Indii je zde zas posunuty cas – ale jen o 15 minut. Divne zvyky tu maj, Indie od naseho +3:30, Nepal pak +3:45.

Tentokrat rano za okny zadna panoramata, zadne kopce, vsude kolem padla husta mlha ze neni videt ani odvoz, co na nas dole cekal, no jeste ze uz jedem dal 🙂 Vydali jsme se tentokrat jeste se dvouma holcinama z australie a argentiny co jsme je potkali pri ceste sem, do Chitwan NP. Fajn bylo ze kdyz jsme byli 4, hezky se mi podarila ukecat dolu mnozstevni sleva za hotel a vsechny sluzby kolem a tak jsme se dostali na cenu 51USD/osoba za 3 dny v parku, 2 noci v hotelu, vcetne dopravy cca 280km, vseho jidla a nealka piti a vsech poplatku, permitu a atrakci v narodnim parku, z cehoz jsem mel dobry pocit.

Cesta ubiha prekvapive rychle, prijemne je i to ze se tu zas da jezdit i na strese, a tak si clovek muze vybrat a za jizdy si tam prelizt kdyz ho to prestane bavit vevnitr. Navic ze strechy je pak supr rozhled na vsechny strany a a kdyz si tam z batohu udela postel tak s pofukujicim vetrikem je to pak luxus.

Cestu zdrzujou jen neustale checkposty a policejni kontroly, kterych je v Nepalu jak maku. Nekdy naridi ze musime ze strechy zpet do busu, ale nikdo nic nenamita kdyz si tam po chvili zas vylezeme. Kontroly jsou hlavne kvuli radeni Maoistu, kteri drive delali v nepalu dost problemy, obcas unesli i nejaky ten bus s turistamma, nebo turista musel vysolit za prujezd penize na podporu revoluce (dokonce dostal stvrzenku aby pak uz nemusel solit znova), ale situace v Nepalu je nyni uz tak dva roky relativne stabilni a bezpecna. Asi hlave po volbach ve kterych zvitezili komunisti, svrhli krale, vytvorili republiku a vzali to do svych rukou, tak jak kdysi u nas, no uvidime kam to dotahnou tady a jak se to tu bude vyvijet dal. Kdyz
situaci rozebiram s mistnima tak rikaji ze od te doby je klid co se tyce maoistu ale hodne nahoru roste kriminalita a gangy zlodeju (coz je vlastne to same :-).

Ridici jsou tu stejne sileni jak v indii, takze jizda je obcas tak trosku adrenalin, pri predjizdeni vyhrava ten odvaznejsi. Sam se divim ze pri tom provozu a stylu jizdy jsem jak v indii tak i v nepalu doposud nevidel zadnou bouracku ci auto ve skarpe.

Pobyt v Pokhare, kde noci uz jsou chladne, mel jednu supr vyhodu, pokazde se dala pres noc za oknem vyborne vychladit slivovica co Klarka dovezla z domu. Nastesti je ale tak vynikajici ze v Indii i tepla da obcas pit v pripade nouze, diky za ty desinfekcni dary.

Kdyz jsme dorazili do Sauhary a ubytovali se, tak po vyborne veceri jeste zjistuji situaci s malarii a jsem uklidnen, ze zde se uz prej delsi dobu nevyskytuje – ted uz tu prej radi jen ptaci chripka 🙂 No bylo mi divny ze tu nekteri nosi rousky, ikdyz je tu cistej vzduch bez smogu a prachu jak na cestach.

Kdyz jsme dorazili, cekal na nas vyborny obed a pak jsme vyrazili lodkou par kilaku po proudu, abychom si to pak zas prosli cele zpet mistnim lesem, kteremu tu rikaji dzungle – no, mam pocit ze kde jaky hajek u nas je hustejsi. Kdyz jedeme lodkou, tak je kolem nas spoustu ptaku od pavu po kingfishera, ktery me zaujal nejvice – no do ted jsem si mislel ze je to jen znacka mistniho piva, a on to, aj ptak. Bylo super pozorovat zpusob jakym lovil ryby, kde vzdy vzletl tak 30m nad hladinu, tam minutu nehybne (teda maval kridlama, to da rozum, jinak by spadl do vody, ale stal na miste) pozoroval hladinu a pak stremhlav prodkou sipkou jak raketa zajel do vody a z 30% letel zpet s rybkou v zobaku. Pak uz na lodce celkem nuda, jen jsme asi na 3 metry minuly 2 krokodyly a nejak se ani neobtezovali s tim ze jedem kolem a dal spali.

Kdyz jsme vysedli a sli tim mistnim lesem, tak si delame srandu (no nic jineho nam ani nezbyva, bo jsme nenarazili na zadne zvirectvo) ze vseho, hlavne z naseho pruvodce, kterej je nastesti taky vtipalek a neustale se tvaril ze neco stopuje a vetri a kazdou chvili ukazal na nejakou diru v zemi nebo kus rozryte pudy coz povazoval za stopy a s presnosti na milisekundy dokazal urcit ze podle tech stop tu byl nosorozec predevcirem po obede 12:43 a nebo podle hoven o kus dal zas jelen vcera v predvecer pri zapadu slunka. Tak jsem aspon vyfotil jakousi prerostlou cervenou plostici. Obcas byl kus rozryte zeme nebo dira trosku vetsi, tak jsem se ptal zda ty vetsi diry jsou od dynosauru ci yetiho z himalaji, ktery si sem odskocil, to mi ovsem potvrzeno nebylo.

Vecer, jsme zaskocili do mistniho kulturaku na tanecky, musim rict ze to klukum s tema nuncakama a holema se kteryma predvadeli pri bubnovani mistni tance slo pekne od podlahy. Rano jsme se vydali okouknout mistni hovnu slonu, kde si Klarka hodinu hrala s rocnima slunetama dvojcatama. Roztomili byli ti dva nosaci, o kus dal pak byli uz dva starsi trileti dorostenci, kteri se neustale pretlacovali a shazovali na zem ale mezi ty dva jsme se uz radeji neplantali, prece jen vazi trosku vic a jak jsem zjistil, trochu to boli, kdyz ti slon slapne na nohu. Kdyz jsme se vratili na hotel, tak si Klarka pred prd odpoledni projizdkou jeste poradne vydrhla v rece jednoho obrovskeho jumba. Krokodili co jsme videli vcera se tam nepotulovali tak bylo bezpecno, jen bylo potreba davat bacha, na kterou stranu se do vody vzdy slon svali, kdyz si chtel lehnout, bo par tun to zvire ma.

Odpoledne po obede jsme osedlali naseho jumba zo klarka s holkama poradne vydrhli a vyrazili zas do lesa (teda do jungle). Sef slonak se tentokrat projevil jako vyborny stopar a po hodinove jizde porostama jsme narazili konecne na par nosorozcu. Musim rict ze je to fakt tank, ten slon se pred nicim jen tak nezastavi, jen sestupy z kopca dolu jsou obcas tezkopadne, bo to nechce moc rozjizdet aby to s tou vahou pak dole ubrzdil. Chvilku jsme se kolem nich motali (bo jsem musel presvedcit slonaka aby jsme je obesli z druhe strany kvuli lepsimu svetlu 🙂 a po deseti minutach slonak zapiskal nejaky smluveny signal, ze vystopoval nosorozce a za par minut sem prijeli dalsi tri slonaci, tak jsme vyrazili zase dal. Byl to peknej pohled jen tak si sedet hezky na slonovi bezprostredne jen 2 metry od nosorozcu, kteri si nas ani nevsimali a pozirali si travu co rostla okolo. Pak jsme jeste narazili na nekolik srnek a jelenu, ruzne poschcovavanych v krovich. Hodne me prekvapilo ze pred slonem nejak neutikaly a clovek se k nim dostal zas jen tak na 2 metry, ovsem musel byt moc potichu (hlavne nemit oranzove tricko jako ja) a vetsinou se priblizovat proti vetru, bo jakmile se clovek nejak prozradil a srna si ho na slonovi vsimla tak frr pryc.

No veci k pozorovani v Chitwanu by bylo mnohem vic, ale clovek by zas na to potreboval daleko vic casu a tak jsme k veceru naskocili na jeep, ktery nas odvezl k hlavni silnici, kde jsme preskocili na strechu busu do Narayangarhu. Dobre bylo ze jsme dorazili do Narayangarhu otrosku driv nez jsme chteli, bo diky tomu jsme pak vychytali super prostorna mista v nocnim buse smerem k zapadnim hranicim Nepalu. Oni lidi v indii a nepalu jsou jacisi malinkati, tak podle toho maj delane asi i autobusy a obcas je to boj vlizt se mezi superuzka sedadla a tak prvni mista v buse kde je uz pred vama nejsou dalsi sedadla je pro delsi cestu jako vyhra v loterii.

Venku padla tma, ridic zapalil v buse vonne tycinky, pomodlil se, nastartoval a my vyrazili smerem na zapad, kde turisti uz tak moc nejezdi. Obcas probehla nejaka curpauza, mistama jsme zastavili na jidlo. S poslednim turistou za Butwalem zmizela definitivne i anglictina a tez i napisy v latince, obcas se nastesti nekdo ale chytal, hlavne cislovky jim vesmes sly. Zase nastala pohoda klidek, zadni turisti, pouze
mezi mistnimi. To asi ale jen do doby nez vyjde nova edice Lonely, kde bude napsano ze je zde jiz bezpecne.

Silnice na zapade jsou o poznani horsi, mistama chybi mosty a tak se vyschle koryta nebo pripadne reky brodi. Kolem nekterych mostu/nemostu jsou i trojte ozbrojene checkpointy hlidajici „poradek“, vetsinou vojaci rutinne prolezou bus, nekterym mistnim mrknou do baglu a delaji jako ze hledaji jestli nekdo neveze zbrane.

Aby nuda nebyla a vse nebylo tak jednoduche a pohodlna prostorna mista na prednich sedadlech prenechali i ostatnim, tak jsme udelali i delsi neplanovanou vicehodinnovou pauzu jelikoz motor naseho busu odmital pracovat (coz je tu hodne hodne caste a clovek s tim musi u autobusu pocitat). Nastesti ridic byl moc ochotny a pohotovy, a tak behem toho co my jsme vklidu hezky spinkali, podarilo se mu stopnout nejaky dalkovy luxusni spoj do ktereho nas pak presadil.

Museli jsme mu podekovat bo novy bus s fungujicim motorem, byl jeste pohodlnejsi a prekvapive nikdo po nas uz nechtel zadne penize a vystacili jsme se s puvodnim listkem a to i pak na prestupu v poledne na poslednich 25 km. S poslednim turistou totiz zmizelo i turisticke vydirani a zacaly platit normalni lokalni ceny stejne pro vsechny.

Nadrazi v nepalu jsou vsechna dost chaoticka, tim myslim vetsinou hlavni uzly, bo bus se da stopnout bez problemu primo na trase. Co se tyce tech hlavnich uzlu, tak nadrazi vlastne neexistuji, vetsinou je to jen nejaka krizovatka, nebo ulice a nekde pobliz misto s nepalskyma klikihakama kde se da koupit listek a najit bus je obcas taky boj bo latinka zde moc nefrci. Pokud chce mit clovek misto na sezeni, musi byt pri prijezdu lokalniho busu pohotovy. Pri poslednim prestupu nam typek ukazal jak na to, jakmile prijede bus, prvni co je potreba tak oknem nahazet batohy na volna sedadla ke kterym je potreba se pak prodrat tlacenici, sedadla pak zasadne uz neopoustet. Pokud je to mozne prijemnejsi pro me vzdy bylo radeji si vylezt rovnou na strechu busu nez se tlacit nekde uvnitr. Noci jsou zde uz ovsem chladne a tak je pak ale potreba si vzit hodne teple pradlo.

Opetovne prekrocenio nepalsko-indickych hranic v Mahindranagaru probehlo tradicne bez problemu, opet mi to prislo ze si tam lidi chodej sem a tam jak se jim zachce. Presun mezi hranicnima mestama jsme tentokrat absolvovali konskou riksou. No taky to tu namaj lehky a kone tu moc nesetri, jeden konik pod nakladem mistnich lidi / napalskych studentu dokonce lehl na zem. Na indicke strane v Bambasu jsme si pak nasli bus na dalsi presun. Pri cekani jsme ovsem zmenili plan a tentokrat se placli pres kapsu a zbyvajicich 400km jsem si vzali taxika, s tim ze po ceste udelame jeste nejake zastavky. Cenu jsme s typkem uhadali na 3000rp coz kdyz jsem si to propocital tak byla na tech 2x400km jen cena benzinu, takze pocitam ze mel zajisteno asi aj neco i zpet bo jinak by do toho asi nesel. No pekne to jde se mnou z kopce, za 5 mesicu na kole utratim jen 1000$ a ted si vozim prdel taxikama 🙂 Ale co uz do konce vyletu zbyva, uz jen par dni, budget na cestu stale nevycerpan a ten den se nam uz nechtelo trmacet lokalkama bo bus to mel mit na dalsich 16 hodin a tim autem jsme to dali za 8.

Ikdyz ridic taxalu neumel ani slovo anglicky, tak ukecanej byl fest a i tak trosku vtipalek. Ritili jsme se cestou necestou jak na zavodech F1 a on prokecal skoro celou cestu, obcas se tem svym kecum i smal no a tak my zas na nej rovnou cesky, bo anglictina tu byla k nicemu a hindu umim jen par zakladnich veci – vyslednej dojem byl ze se zrejme bavili vseci. po ceste jsme udelali jeste par zastavek, a vecer jsme dorazili do Rishikeshe. Myslim ze pred navratem do Delhi je to jeste posledni klidne misto na odpocinek v Indii a tak ty posledni 3 dny se nestalo nic extra duleziteho o cem bych se tu mel rozepisovat. Proste valeni se na plazi u gangy, obcas se v ni schladit, odpocinek, relax. Opet se zde potvrdilo ze indie zas tak velka neni, a tak jsem tu potkal i jednoho znameho z Ladakhu a jednoho zas z cesty do Pokhary. Mestecko je to poklidne, brehy jsou propojeny dvouma lanovymi mosty pro pesi (a moto co se vleze), ktere jsou obsypany mirne agresivnima opicema, Ganga ustici z hor je zde jeste relativne cista, ohranicena piscitymi plazemi a ghaty, kolem dokola pak spousty ashramu a vsude spoustu poutniku a krav. Dokonce aj Beatlsaci jak si ted ctu na wiki, tu behem pobytu hned za rohem ve vedlejsim ashramu udelali cele Bile album takze jak rikam pohoda jazz, hlavne uz neni kam spechat bo timto mistem nejak pomalu definitivne uzavirame cestovani po indii a uz se bude blizit jen postupny navrat domu pres Haridwar, Delhi, Helsinky a Viden.

Behem flakani se v Rishikeshi jsme si zarezervovali listky na vlak do Delhi z Haridwaru, kam jsme se z Rishikeshe presunuli za 20rp vikramem (modra riksa). Haridwarem tez proteka Ganga a tak i toto svate mesto je plne ghat, templu, pouniku. Omrkli jsme Durga templ na kopci (no uz zacinam mit pretemplovano a to jsem jich moc nevidel) a od tud peknou prochazkou s vyhledama na mesto zpet dolu. Jen mistama jsme museli volit cesty lesikama, bo nektere casti silnice po ktere jsme sli obsadili opice, ktere zacali po soumraku tvorit tak 30ti clenne nebezpecne gangy a z cloveka respetk zrovna moc nemeli – kamene a klacky v ruce moc nezabiraly.

V Haridwaru mam tez poznamenan dalsi postrech, ze pro tu kdo si radi pospi, tak jak v islamskych zemich neni radno vyhledavat hotely blizko mesit, tak v indii zas v blizkosti templu, coz byl v nasem pripade tentokrat sousedni barak a uz od 6ti rano je to jak na nejakem fotbalovem utkani banik sparta, vseci uz od usvitu tlucou na zvonce, ruzne bubny a jakesi snad kolejnice a do toho zpivaji. Chvilku je to fajn, ale i ten fotbal je jen 90minut, kdezto tu to utkani maj snad az do obeda, na coz jsme necekali a presunuli se vlakem do Delhi,.

Navrat do Delhi byl snadny, clovek se ve znamem prostredil citi lepe, a tak jsme jiz snadno odolavali veskerym nastraham tohoto velkomesta. Byl jsem zvedav zda po 3tydnech v Indii bude na Klarku Delhi pusobit cisteji nez po priletu. Vse se potvrdilo, zadny smrad uz neni citit a ulice jsou v podstate ciste, takze jak jsem rikal na zacatku, Delhi me prislo jako relativne ciste mesto. Zavitali jsme zpet do hotelu kde jsme uz ped tim bydleli, odpoledne jsme pozjistovali nejake informace o nasem letu, co a jak s kolem a baglama a pri te prilezitosti, kdyz jsme hledali kancl FinnAiru vyzvedli jeste jednu kesku, aby mel Tomeek ze me jeste vetsi radost. Dalsi den, coz je dnes nastala dlouhoocekavana vec ktera uz se nedala dele odkladat a to baleni na cestu domu. Zaskocili jsme do uschovny vyzvednou kolo a bagly, pohlidali to ty 3 tydny za 100kc dokonale, nic se neztratilo. Posleze jsme zaskocili na nedaleky cyklomarket poridit krabici na kolo abych vzapeti zjistitl, ze i po rozebrani se mi kolo do ni nevleze. V baleni kola jsem novacek, tak to jeste nemam nejak moc vychytane – no sak ale ted uz budu. Vracime se tedy zpet a porizujeme krabici ponekud vetsi, do ktere se uz muj 28″ Fort po nekolikahodinovem boji, ktereho byla Klarka usetrena, bo ta pro zmenu zas vyrazila na nekolikahodinovy shopping, ktereho jsem byl usetren ja :-), vlezl. Vse hezky rozebrano tak aby se to tam vlezlo, ruzne pak posvazovano a prelepeno aby se to cele ve vnit nehybalo a krabica ve finale zdokonalena na kritickych mistech. Tak uvidime jak se s tim FinnAir popere a kolik vlastne za prepravu kola ve finale vysolim, ale snad to moc nebude bo pod 20kg jsem se snad vlezl a na dylku pod 1,5m urcite. Pak uz nastala jen posledni faze zbalit si tech nasich par svestek, dopit posledni kapku slivovice at to domu netahame (vyslo to akorat), objednat na rano taxika, tak aby aj s kolem nas vzal (hotelova sluzba nabidla odvoz za 180rp coz je dobra cena), zajit na pivko ci dve a dopsat blog. No ukolu jak na kostele, nastesti vse uz temer splneno. Klarka uz ted hezky spinka a ja tu sam trcim pred monitorem a tukam posledni update z ciziny a tak to unaven i trochu flakam a nepisu uz vse. Snad se polepsim v prispevku dalsim, tentokrat uz zrejme poslednim, avsak uplne jinym, jelikoz ten jiz bude psan z tepla domova. Zatim tedy ahoj, ja si du dat schlafdrunk at se mi lepe spi, bo za 5 hodin uz vztavame, frcime, odlitame, nachystejte uzenace, zitra navidenou.

Clanek byl publikovan v Pátek, 30 října, 2009 at 17:05 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.