Hola hola vazeni, jak by rek brnensky Eric Cartman, tak uz je to tady, ja na konci sveho cyklovyletu (jen cyklo, vylet jeste pokracuje) a nastava mi zmena, uz zadne slapani do kopcu, zpocene tricka a trenky (jo obcas jsem se fakt zapotil) a hlavne prach v ocich a vyfuky napojene na plice, bo ono po indii je to s kolem docista jine nez doposud po ceste a nejak me tu to slapani prestalo bavit. Proste dojel jsem do Indie a dost. A jeste jedna zmena, doleti na me kontrola (ted to tak muzu napsat, bo pri update uz Klarka bude sedet v letadle, tak me nezprdne 🙂 a tak od ted uz nebudu moct psat vymyslene pribehy, jak jsem na kole do Indie dojel, pres 10.000km naslapal a zazil a videl to co bylo v predchozich 36 prispevcich popsano. Ikdyz, vse to byla doposud pravda pravdouci, nekecam, bo to co jsem psal by sa mna tezko vymyslelo, pac spisovatel zrovna nejsem. No ale uz sa na tu svou milou moc tesim, dyt jsme sa nevideli skoro pul roku, jeste ze ty nove internetove a mobilni technologie tak zkracuji vzdalenosti (snad vic jak ten alkohol), ze jsem byl skoro porad jako doma.

Ja to zakotvil dnes v Delhi, hlavnim to meste indickem, a na nejaky cas odkladam ten muj dopravni prostredek, za pomoci ktereho jsem se sem vlastne dostal, do stinu hotelove uschovny. Abych to vzal zas vse poporadku a pokracoval v povidani jak to bylo dal a jak jsem se sem dostal, tak tedy, me cykloslapani uz vlastne skoncilo o par dni drive, chvili po poslenim prispevku, ktery jsem vam posilal z Manali.

Manali, teda konkretne prilehla dedina Vashish, kde jsem vegetil, byla moc fajn, pohoda, jazz. Odpocinul jsem si tam pekny tri dny, udelal nejake treky po okoli, vylezel zas jednodenni nemoc a opet potkal moc fajn lidi. Nekteri pripadi ale byly obcas dost extrem, bo mistni caras je opravdu vybornej, levnej, no a vyber si kdyz 10g vyjde jak 5 piv. Povidani o tomto mistu by bylo moc moc na dlouho a tak to si necham osobne na dlouhe zimni vecery az se vratim, abych vam mel vlastne co jeste rict, kdyz uz temer cely muj pribeh znate z blogu.

Z Manali jsem to vzal na kole pres Kulu zpet do Mandi, kde jsem posledne jizdu na kole prerusil, jelo se moc fajn, aut primerene, kolem ciste vody, hezky ve stinu stromu a hlavne to bylo prevazne z kopce, teda az na dve posledni stoupani pred prehradou, ovsem pak provoz opet zhoustl, zas se vytvorily oblaky splodin a prachu a me to definitivne prestalo bavit a tak jsem se rozhod, ze timto dnem davam temer definitivne kolu pa pa a zacnu se presunovat jinym zpusobem.

Kdyz jsem nastoupal posledni metry kolem prehrady a dojel do Mandi, tak jsem jeste ten den, no da se rict ze jsem se nezsstavil, chytl bus do Bilaspuru. Nahodil jsem kolo s baglama na strechu a nejakych dalsich 86km jsem se presunul uz za pomoci motorizovane techniky za 20kc. Po ceste nam ruplo kolo, nad kterym jsem sedel, pekna pecka, jeste se mi to nestalo, tak jsem byl trochu vyhukany co se to stalo.

To mi tak pripomelo, ze jak jsme stoupali pres ty 5000m sedla tak jsem mel obavy o sve kola, teda hlavne zadni kolo, bo dole jsem to mel natlakovane tvrde jak sutr na mych beznych 6 atm +-, bo jak vezu tu bagaz tak je to tak lepci, kdyz je tam trosku vic, a kdyz v prvnim sedle zacaly v buse lidem strilet pytliky bramburku a arasidu, ktere se zmenou tlaku nafoukly kazdy jak balon, uvedomil jsem si ze obdobny problem se zrejme odehrava i v mem kole, no uplne jsem na to zapomel trochu upustit, ale vydrzelo to.

Jak jsme si to tak sinuli autobusem, tak jsem zacal zas cestu vnimat trochu z jineho uhlu. Cestovani busem v Himchalu je taky zazitek. Na silnici maji nejvetsi prednost kravy, kterych se tu mota spousta, kdyz neuhne proste pockas, na kole jsem jen proklickoval a tak jsem to tak moc nevnimal a jak jsem jiz psal, do neprehlednych zatacek na uzke silnici se zasadne nepribrzduje a nejpouzivanejsi vec jeste pred plynovym pedalem a volantem je na aute klakson. Ridici tady jsou fakt drsni. Znam nektere u nas, kteri by zde s jizdou vlastnim autem taktez nemeli problemy a pred zatackou do ktere neni videt by vjeli se slovy, sak tam se jeste minimalne jednou auto vleze, no ovsem nektere situacky jsou opravdu adrenalin, az me prekvapuje ze jsem doposud vlastne nevidel zadnou bouracku (abych to nezakrik). Pri takovemto provozu a stylu jizdy by byla u nas kadych 10 minut.

V buse jsem cestu prokecal s jednim inzenyrem vodnich elektraren, ktery byl na revizi sveho projektu a mel stejny smer do Shimly jak ja. V Bilaspuru jsme nasli levny cisty guesthouse, dali veceri, dve pivka a rano casne vyrazili dalsim busem dal.

Castym jevem tuna, pak na uzkych silnicich v himalajskem podhuri, ktere jsou casto jen pro jedno auto, je dlouha zacpa, coz na „zkratce“ do Shimly nastalo 2x. Reseni kazdeho takoveho trafficjamu mi pak hodne pripomina hru skladnika. Dve stojici fronty aut proti sobe skladajici se z malych aut, autobusu, nakladaku a v bonusovych levelech i nakladaku s privesem, kdy celou frontu jiz nemuzete jednoduse posunout zpet, bo tam je v dane chvili jiz obdobny problem a tvori se fronta jina, je potreba preskladat tak aby se pak auta zdarne na uzke silnici vyhli. Ridici jsou neuveritlelne vytrenovani, pri preskladavani jsou to milimetry, parkrat i zaporne, ovsem male skrabance nikdo neresi, ale vetsinou bez odrenin na tesnotku se vse behem hodiny podari vyresit.

Kdyz jsem dorazil do Shimly, trosku jsem se zarazil, nemuzu najit nikde rozumne ubytko. Vse totalne predrazene nejnizsi nabidky po ukecani jsou okolo 900rp. Prej je spicka sezony, navic vikend, ze nic levnejsiho nesezenu, tak jsem z toho byl trosku skleslej. Shimla je hlavni mesto Himchalu, letni hlavni sidlo anglicke ery hodne hodne turisticke misto, kam si jezdi z horke prasne hlucne indie odpocinout pekne do cisteho ve 2000m ta bohatsi vrstva. Mesto Shimla, kde je zakazano troubit, kouriti na ulici a plivati na zem je trosku jina indie a i pro mistni je to zrejme atrakce. Sak mrknete na WiKi linky co tu nechavam, at sem neprepisuju neco uz je popsano jinde a lepe.

Pak dostavam nabidky od mistnich za pokoj za 400, nakonec jsem zakotvil v YMCA jen za 310rp ONLY i se snidani. Hotel ala anglicka univerzitni kolej se super pokojiky, jidelnou, spolecenskymi mistnostmi,… No moc fajn misto a tradicne i s fajn lidma. Rumuny co jsem potkal, kteri pracuji na projektu kousek o Delhi a pomahaji malym deckam ze slumu, mi sdelili spatnou zpravu, prej od letoska doslo ke zmenam ve Vama Veche a zavedli nejaka pravidla pro cele okoli, takze uz to nebude to co to byvalo. No skoda, to bylo taky moc moc fajn misto na rumunsko/bulharskych hranicich.

Hned rano jsem si valil zarezervovat na namesti do kancelare listek na vlak na dalsi den ale dozvidam se ze je jiz ve vsech tridach plno. Rikam, je plno ! Sezona, konec vikendu,… Prej me muzou zaradit jako 51 na wait list. Ptam se zda to ma cenu bo to cislo mi prijde dost vysoke, odpoved je ze nema. Pro jistotu jsem zaskocil primo na vlakove nadrazi, kde se dozvidam, ze urcite pristavi 2 vagony navic, takze do 86 mist je wait list ok, tak ihned beru rezervaci, jsem 60ty na WL a vsichni me ujistuji ze 100% pojedu. Jdu tedy pozjistovat jak je to tu s kolem. To pojede prej zvlast jinym vlakem, v tom co jedu ja neni prostor pro nadmerna zavazadla a ze s kolem musim prijit o dve hodky driv. Tak si rikam ze uz ho asi nikdy neuvidim, no nastesti jsem uz doslapal.

Vse tedy zarizene na dalsi den, jen se trosku desim ze na nadru mam byt uz v 8 a ja nemam budik, bo u mobilu mi uz v KZ odesel ten hlasity speaker a tak resim jak nezaspat. Zjistil jsem vsak, ze aj muj mp3 player se da nacasovat aby zacal v urcitou dobu nahravat z radia a nebo taky prehravat, tak jsem si vyrobil provizorni budik, jedno sluchatko jsem strcil do esusu druhe do hotelove sklenicky a nastavil hlasitost na maximum, hlavne jsem nechal odhrnute zavesy bo uz se mi parkrat na ceste stalo ze utahan jsem se v hotelovem pritmi probudil az v jednu. Dopadlo to dobre, no vlastne jak se to vezme, bo me neprobudil muj budik ale uz kolem 3 rano zacali na strese delat bordel opice. Uz jsem pochopil proc jsou v kazdem okne mrize 🙂 jsou to obcas pekni vykuci ti opicaci, bo i jak jsem jel na kole a zaskocil si dolu k potoku na sprchu, tak ty potvory mi zacli ihned prozkoumavat bagly. Kdyby to kolo nebylo tak tezke a velke, tak pocitam ze by nektera na nem i odjela 🙂 Nejvic je zajimal tachometr, nevim kde se naucili cist ale, ten kablik mi jedna malem urvala. Jsou to vychytrale potvory, na me hrozeni a sutry nereagovaly, ani naznaky ze se vracim ke kolu, ale jak jsem mel v ruce fotak, tak to byl pak pravej opak a jakmile jsem namiril objektiv, kdyz byly na kole tak fuc pryc. Pekne si po ceste se mnou pohravali.

Sbalil jsem zas teda sve sede svestky a vyrazil k nadrazi. Tentokrat i pres hlavni mall jsem to strihl na kole policajt nepolicajt, ale musel jsem zastavit ze zvedavosti, bo tam bylo rano spousta lidi, na sobe startovni cisla, a zjistil jsem ze se bezi Shimla kopcovaty pulmaraton. To mi sakra nemohli rict vcera, urco bych si to jen tak v sandalech pro srandu dal, kdyz uz konim se slapanim. No nic, ptal jsem se na casy a vse kolem 1:40, tak to asi bude fakt hodne dokopca zkopca nebo tu jsou macky. Ono se staci ovsem v Shimle projit jen tak a obcas toho ma clovek plny brejle. Ti anglani byli fakt magori udelat mesto na takovem kopci, San Francisko hadra. Clovek sice nachodi za den jen par kilacku ale nastoupa, jak kdyby lezl na Everest, ale jinak je to moc pekne misto.

No nic za chvili mi to jede, uz mam listek, tak valim dal. Odevzdavam kolo a sam nasedam po dvou hodkach (aspon jsem si dal druhou snidani) na Toy Train Kalka-Shimla – Hymalaian Queen, ktera si to po uzkych kolejich plnych zatacek, tunelu, a mostu sine pomalinku po kopcach dolu. Rikal jsem si je vikend, mi pratele jeli jako kazdy rok touto dobou na Bzovou, tak se zastavim na Solani, mam to poceste, cekam tam, vy nikde, to bude asi tim ze jte prej letos nevysli z chaty. Jen ta Solan tady je ve vysce Pradedu a maj tu lihovar. Ovsem jak se dneska divam na fotky z vasi akce, tak to vypada ze snad asi budu strejda 🙂 Supr supr, tak to moc moc gratuluju, na kdypak mame chystat flase slivovic ? A aj Radosovi gratuluju, bo z te fotky to vypada, ze aj tam se zadarilo :-).

Po ceste zas hlad, porad nejak furt zeru ikdyz uz neslapu. Jak jsem slapal a vsude vetsinou jen sama zelenina a capaty, maso zadne, tak jsem taky furt zral, proste ta masova energie mi chybela, nechapu jestli to takto davaji i vegetariani, ale co jsem v indii, tak se i v noci obcas probudim a musim neco zdlabnout. Proste maso je prece na strese (pro Evu), teda chtel jsem rict nutnost bo nevim kde jinak tu energii na slapani brat a clovek je od prirody vsezravec. To takove zeme jako Kazachstan a Kyrgyzstan, to byl pravej opak, tam by to zas meli ale pro zmenu sakra slozite vegetariani.

Vlackem, jak jsem si precet na tabuli jsme sjeli z Shimly ve vysce 2076m do Kalky, na 96ti km projeli 102 tunelama, prejeli 988 mostu a projeli 917 ostrych zatacek vetsinou vetsich jak 47 stupnu. V Kalce jsem uspesne vyzvedl kolo, dalsi spoj do Chandigarhu az za 4 hodky, divam na mapu, je to neco malo pres 30km sedam tedy na kolo a za hodku a pul jsem tam. Najit hotel nebyl problem jen ceny jsou tu za ubytka ve mestech celkem vysoke, ona vubec indie mi pripada nejaka draha, oproti tomu co jsem projel doposud a uz tu nejsou ani takovi srandisti a prevaznese vse toci jen okolo penez 🙁 Nastesti je aspon sranda obcas s tou jejich anglictinou. Clovek dojde na hotel a oni prvni na nej vyvali ze cteji „password“ tak rikam treba ze popokatepetl, a ptam se zda je to heslo sprave, oni chvili nechapou, opakuji ovsem stale ze chteji „password“, tak jim teda dvam nakonec muj pas.

Rano jsem se vydal na autobusak, kde je i urad pro rezervaci listku na vlak. Tam jsem se dozvedel ze zitra je uz vetsina spoju plna, jen jeden ranni ok, ovsem nikdo na ourade mi nebyl schopen rict jestli mi vezmou kolo ci nikoliv, to ze si musim zajet osobne na vlakac 9km. Ani telefonicky to pozjistovat prej nejde, vseci ze si tam musim zajet, ale prej nez tam dojedu tak uz stejne mozna nebude volno ve vlaku. Tentokrat prdim na drahy, je to jak u nas ignorace nezajem, na autobusaku jsem pozjistoval ze do Dili jede bus snad kazdych 5 minut, tak myslim ze ten presun snad teda problem nebude. Nahodim zas kolo na strechu a bude klid. Kazdou hodku jezdi i AC busy, ale s mistnima v normalnim bude vetsi sranda.

Chandigarh je zas umele vytvorene mesto podle Le Corbusiera a obdobne jako v Islamabadu je to tu vse rozdelene do sektoru, vsude hodne zelene, takze zas jeste relax pred indickym mumrajem, bo na indii je tu neuveritelny klid. Hlavne v zahradach a parcich, kde jsem prolezel zbytek dne kdyz jsem se vratil z Rock Garden. Moc peknou zalezitost Nek Chand vytvoril, stoji to za navstevu, bo nektere zalezitosti jsou fakt fajn ujete.

Jen nejak pri tom planovani a rozsekani na sektory zapomeli na chodce a tak obcas kdyz se presunuje clovek ze sektoru do sektoru musi prelizt zabradli. No nebo jsem to nepochopil ja, jak to tu bylo zamyslene. No ono to nepochopili ani moc indiani, bo napriklad navrzene vyhrazene pasy pro kola, auta, chodce jsou mam pocit pouzivana obcas presne naopak. Napad zrejme dobrej, ale trosku na spatnym miste 🙂 Taky me otravovalo, ze sektory zas zacaly byt trosku jednostranne zamerene na dany typ zbozi a druhej typ zas clovek nasel az v sektoru jinem. Zlate chaoticke ulicky normalnich mest, kde je vse hezky pomichane mezi sebe a kazdou chvilu clovek vzdy narazil na to co zrovna potrebuje.

Jak jsem si to vecer sedel na strese restauracky, tentokrat po delsi dobe osamocen, pozoroval jsem hezky v klidu mistni. Musim rict ze tu glgaji zodpovedne, caras uz nikde nebyl citit, pivko ani tak moc nepiji (ono tu ten kingfisher je stejne pekna brecka, mi obcas taky leze krkem, je to jakejsi bolehlav a navic drahej). Vsichni tady glgaji ve velkem visku. Si rikam indiani, aby je ta ohniva voda neznicila uz jak tu kolumbovy indiany. Proste misto lampy vina na stul flasku vizoura nebo rovnou dve a kotel ledu a vody. Kdyz si tak vzpomenu na rusko tam to bylo obdobne jen vse cire, ale to se musi nechat vodecku tam meli dobrou, zato tady obcas ty mydlove patoky naredene hektolitrama vody a ledu mi nejak nejedou. Vetsinou tak 3 lidi jeden stul a jedna stejna flaska na kazdem. Proti dobre visce nic nemam, obcas se na stole objevila i nejaka lepsi znacka, ale tolik ledu do toho a jeste dolit par deci vodou, no to je pomalu jak redit dobre vino kofolou (ikdyz houba obcas neni spatna).

Co se tyce odpocinkovych aktivit „bohatsich“ tak Himchal se svym carasem me prisel pohodovejsi. Uvozovky jsem pouzil zamerne, bo indie je, jak kazdy rika plna kontrastu. Propady mezi vrstvama jsou tu neuveritelene. Od par lidi kteri svym majetkem by strcili do kapsy kde koho, ala baracek na kopci a v nem ne 6 garazi ale 6 pristavacich ploch pro vrtulniky a ohnostroj z protejsich ctyr kopcu kazde 2 hodiny po setmeni, az po slumy, ktere by si ani pan Kocab, ktery za starych casu nez se dal na politiku byl fajn, nedokazal predstavit, kdyby se tehda rozhod a na chvili se mezi ty nase „neprizpusobive“ sel podivat (mimochodem ani tady moc valnou konektivitu na net v tech slumech nemeli). Musim rict ze opravdu husty, jen s focenim to zacinam mit trosku slozitejsi, ja jsem spis ten krajinkar, hory neutecou a nikoho neurazi, ale kdyz tu vidim ty tuny turistu snazici se za kazdou cenu vyfotit mizerii, jak nekteri zivori, spi, ci hledaji co by snedli, aby se s tim pak doma pochlubili jake zabery bidy v na dovolene poridili a sokovali tim, tak se mi ani moc nechce.

Mistni indiani jsou moc v pohode (ikdyz pakosi byli lepsi), i to prostredi je zde pro me po te dobe na ceste uz nejake vsedni, normalni, bezne, nejak jsem si na to proste zvyk a nektere veci uz asi nejak nevnimam. Sam se uz tesim na Klarku, ta to zas uvidi jinyma ocima a pripise sem sve postrehy.

Veskere me zapisky berte orientacne, jsou to jen me osobni postrehy, kazdy muze zeme ktere jsem projel videt uplne jinak. At uz je clovek doma nebo nekde trajda, z 90% stejne zalezi na lidech, ktere potka a ne na tom co jen vidi. Nekdo by si rek napriklad Kazachstan – to je jen step a rovina, nic k videni, ale ten mesic co jsem tama projizdel, kdy me pak zdravili na trase vsichni ridici dalkovych spoju, jako stareho znameho, zastavovali a dary prinaseli a hlavne komunikovali a byla s nima zabava, tam bylo moc faj, ale jeste nejsem u konce tak rekapitulaci vyletusi nehame az na zaver.

Ja momentalne tedy dorazil do Dili a samotne mesto me celkem prekvapilo. Kdyz jsem zjistoval nejake informace na netu, tak vseci psali, jaky je tu smrad, spina a pod, ovsem z toho co jsem projel mi to tu zatim prijde az nejake moc ciste a moderni, ale jak rikam mozna to je tim ze nektere veci me uz tak asi neprekvapuji.

Nasel jsem fan hotylek s cistm pokojem za, na Delhi, rozumnych 250rp/noc, kde jsem vylozil sva zavazadla a vyrazil do mesta omrknout nejake dalsi alternativy. Po ceste jsem narazil i na cykloobchod kde jsem si rovnou domluvil ze nebude problem si od nich za 3 tydny vzit nejakou krabici na kolo na prepravu letadlem, tak zas o problem min. Odpoledne jsem pak jeste narazil na Ajay Guesthouse, ktery vypada moc faj, nevic to vypada ze mi tam na 3 tydny nechaji v uschove i myj velociped s bagazi (jeste musim overit reference, bo to kolo bych aj rad jeste videl, kdyz uz mam pro nej zaplaceny listek do letadla) a tak jsem si tam rovnou zabookoval pokoj, ze se tam dalsi den presunu a na vecer taxala, bo pojedu vyzvednout tu mou zenu na letiste. Ve 3 ano, no doufam ze nezaspim 🙂 spis bych to videl ze radej spat ani nepujdu. Letiste je od tud celkem kus (tak hodku cesty), a ceny za dopravu jsou znacne premrstene, bezny prepaid taxi jednim smerem vyjde tak na 300rp, tak jsem byl rad ze mi v guesthousu nabidli cenu za 180rp.

Takze vazeni, jak jsem jiz psal v uvodu, timto jsem zavrsil mou cyklistickou etapu Lysa-Indie, a dalsi kilometry uz asi nenajedu, vzdalenostni tachometr se mi zastavil na cisle 10406km, vyskovy pak ze nastoupano bylo 60363m, z toho jak se tak divam do diare tak proslapano bylo ovsem jen 116 dni, takze to vyslo na slusnych temer 90km denne (sakra to se mi nejak nezda, musim to prepociat a udelat evizi) co me oproti memu planu kdy jsem pocital cca 70km denne prijemne prekvapilo. Nejake celkove statistiky o cele ceste pripravim do zaverecnych dilu. Nyni bude nasledovat temer 4tydenni etapa jiz motorizovanou technikou a bude zas i veseleji, bo na to cestovani od zitrejsiho rana zas budem dva, tak naschle priste, jiz vsak s nezreslenyma zapiskama, revidovayma ocima Klarky zde primo na miste deni.

________________________________________________________________________
PS2: hele zacinam premyslet o nejake aci po navratu. Vzhledem k tomu ze dorazim az 1.11. coz je nedele a dalsi vikend je TMOU 11, tak v uvahu prichazi termin vikendu 13-15.11. coz rovnou spojime z tema vynechanyma narozkama, co s Lubosem a Jirim kazdorocne delame, takze Jirko tentokrat ti to vyslo ! Jestli mate nekdo tip na nejaky fajn prostor (chatu a pod.) dejte vedet, momentalne me nic moc nenapada kde. Specielne pro Lubika opakuji 13-15.11. 🙂

Clanek byl publikovan v Středa, 7 října, 2009 at 09:00 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.