Djule,
prave jsem se vratil z Lehu, muj navrh,
udelat si tento bocni neplanovany vylet do Ladakhu me vylozene pozitivne prekvapil. A mi aj bylo celkem lito, ze mi to uz momentalne nevychazi casove a nemohl jsem cestu absolvovat na kole, bo cesta to byla nadherna. Na kole by to bylo cele na 26 dni, coz uz proste nemam, jelikoz za tyden uz musim byt v Dili, a tak jsem tuto neplanovanou odbocku absolvoval busem. Jinak pro zajimavost, kdyby to nekdo planoval nekdo na kole, tak muj odhad byl nasledujici: 1(Manali)+12(Manali-Leh)+2(Leh)+8(Leh-Srinagar)+2(Srinagar)+2(cesta zpet do Dili busem)=27 dni.

Ono, me cykloputovani tady v indickem Manali vlastne pomalu konci. Jeste si to na kole sjedu do Kulu, pripadne pres Mandi az do Shimly, a zbytek uz jen vlakem a busama. Abych se priznal tak nejak zacinam lenivet a po tech 10.000km, se mi uz ani nejak moc slapat nechce (mozna jen chvilkova lenost). Navic slapani v indii je uplne rozdilne od pred chozich etap, kde byl fajn klid, stan a ohen jsem si udelal temer kdekoliv, kdyz bylo cim topit,… Kolo opru v Dili pekne nekde do kouta, vyzvednu Klarku na letisti a jeste bude nasledovat 3 tydenni pokracovani toulani se po Indii a mozna Nepalu – ovsem jiz bez kola. Takze nemusite mit obavy, jeste par fotek a nejaky ten clanek urcite pribude, takze zpet k vyletu do Ladakhu.

Pred odjezdem, jak jsem psal posledne, jsem se nakonec rozhod ze si kolo vezmu s sebou, ikdyz se budu vracet zpet. Sichr je sichr, co kdyby napadalo a cestu nadobro zavreli az do jara. Finalni cena byla nakonec jen 500rp coz je ok a jak jsem jiz psal, tak do finale mi uz nezustava moc casu, takze alternativa minibusem byla momentalne pro me jedina moznost jak se do Ladakhu aspon na chvilku podivat. Zprvu jsem byl vsak z toho trosku smutny, ze to nestiham davat uz na kole, ale po prvnim sedle jsem byl, se priznam, nakonec aj trosku rad 🙂 ale stejne, tento okruh na kole musi byt vsak nadhera, tak snad priste.

Odjezd byl planovan na 2 rano tak jsem uz neplatil hotel a s jednim italem jsme na ulici u caje ten cas prokecali, tak to rychle ubehlo. V prazdnem temnem meste bez elektriky krome nas dvou bylo jeste kolem vsude plno psu a ctyri osli. Fajn bylo ze tady ti psi jsou nejaci hodnejsi a chytri, nez v jinych zemi kudy jsem projizdel a tak po hodine jsme je znali vsechny a oni nas, a poctive nas pak az do odjezdu hlidali (jeden chtel jet i s nama).

Do minibusu jsme se nakonec sesli jen 4, posleze k nam prisedl i jeden tibetskej mnich, tak jsme si rikali, ze mame s sebou nejake to spiritualno v buse a cesta snad bude bezpecna.

Vyrazili jsme jeste za tmy, ikdyz s mirnym zpozdenim bo jsme jeste cekali na Godota, ktery nakonec nedorazil jak je jeho zvykem, vystoupali jsme do prvniho Rohtang La (3978 mnm) sedla a zacal 15ti hodinovej 3D true color & real resolution National Geographic v plnem formatu za pouhych 177kc. Clovek by si rek ze to bude takovou dobu v buse otrava, ale ne tady, v prostredi kterym jsme projizdeli.

Tezko opet popisovat nadhernou krajinu kolem, obcas jsem neco pro vas zkusil z busu vyfotit ale uz to neni proste ono. Omluvte tedy vice snizenou kvalitu, bo na kole mel clovek cas, klidek, zastavil si kdy chtel a nasel snaze nejake pekne mista, kdezto v tom minibuse, pres zavrene okno, bo venku bylo jednu chvilu i -10, se mi ty zabery mihaly, vzdy tam neco prebyvalo nebo chybelo a hazelo to ze bych chtel videt ty stabilizatory co propagujou v na fotakach v tv jak by se s tim popraly.

Pri ceste jsme vystoupali pres nekolik sedel, zcehoz zasnezene sedlo Baralacha La (4950 mnm) a sedlo Tanglang La (5359 mnm) byly na ceste nejvyssi.

No pomalu to zacinalo byt v tech peti litrech zas ridke, myslim jako opet ty me zazivaci problemy, ale po chvili se to nastesti vse uklidnilo tak to uz snad bude ok. Vzduch ten ridky nebyl, teda aspon ja to nejak moc nepocituju (to se to keca, kdyz si to sedim v buse), ale ve dvou sedlech jsme museli zastavovat bo jednomu typkovi bylo z vyskovky dost blbe. Kdyz jsme stali, tak jsem si zkousel zabehnout kousek po ceste, ze me pak naberou a musim rict ze tu vysku jsem teda taky trochu citil, bo jsem byl ted dlouho dole jen ve 2000m a pri tom behu jsem se nejak trosku vic zadychaval, ale dopohody, zadna hruza, asi jak po trech tocenych v lete na zahradce, a krabce startek.

Projeli jsme nekolika vesnickama, checkpostama a vojenskyma zakladnama, vetsinou se cesta kroutila ve 4000m kolem hlubokych potoku a zasnezenych stitu, trosku mi to mistama pripominalo Karakoram, jen ty kopce okolo byly krapanek nizsi, a asi takto nejak vypada ten Tibet kam jsem se nedostal. Sak mrknete na fotky, prece jen se neco zachytit povedlo.

Chvilku po zapadu slunka, vlastne uz za tmy, bo tu jak zapadne slunko tak je do hodiny tma jak v pytli, jsme dorazili do Lehu. Po tme, bo i zde to s elektrikou neni valne, jsem nasel prvni hotel ktery byl otevreny a mel jsem kliku, fajn misto se zahradou za 150rp za pokoj, a rano jsem si hezky pospal. Moc prijemna zmena, zmizel indicky mumraj, a zas je to tu relativne klid, konecne zas cisty vzduch v 3500m, skoukl jsem mistni palac, ktery je takovou miniaturou Potaly v Lhase, nejake gompy, stupy, moc se mi libil stary Leh, ktery mi svyma ulickama pripomel trosku stary Kashgar, vsude vsak jen opet trosku vic turismo na muj vkus (a to je prej po sezone), a tak dalsi 2 dny jsem si delal vylety po okolnich kopcach kde jsem zas uz na nikoho nenarazil.

Nejakou chvilku jsem z Ladakhu o sobe nedal vedet, nefunguje tu roaming a ani simky koupene v jine casti indie, jsou tu jen lokalni hlidani operatori, prej kvuli tomu ze Jammu/Kashmir je citliva zona. Leda zas dat 2 fotografie, kopii pasu a koupit dalsi simku. No jo, z jedne strany Pakistan, z druhe strany Cina a v mapach je toto uzemi zakreslene pokazde k jinymu statu, zalezi kde mapu clovek koupi. Spor o Kashmir po rozdeleni indie neni vyresen doposud, proto se nemaji pakosi s indianama moc v lasce. Chytre hlavy toho ze tu neni roaming hned turisticky vyuzili a podle toho je tu taky pekelne drahej internet 32kc,-/hod tak jsem aspon nezabil zbytecne cas u komplu, kterych si za chvilu az se vratim uziju zas az az.

Jak jsem se tak dival na netu na mapy okoli, narazil jsem na vetu: : „V Lehu je take pohrben Ferdinand Stolicka z Kromerize, znamy geolog, paleontolog a prirodovedec, ktery zde skonal v roce 1874 pri jedne ze svych cest.“ No ja do ted nemel ani paru kdo to vlastne ten Stolicka co ma tu dlouhou ulici od nadrazi k zahradam byl. Pekne povidani v cestine jsem nasel napriklad zde: Ferdinand Stolicka: Prvni Cech v Himalaji. No priznejte se kromerizaci (bo od tama ja totiz su), kolik z vas to vedelo, ja si sypu popel na hlavu, ja tedy ne.

Jediny co me zaskocilo trosku vic, byla cena za zpatecni cestu. Je sice fajn, ze tim jak skoncila sezona, tak klesly rapidne ceny hotelu a ostatnich veci, ale ceny za cestu zpet si vsichni stanovili na 1500rp vydridusi, prej tim jak konci sezona, vsichni se vraci a tak si ceny za bus nasazuji 3x vetsi nez za cestu sem. Sel jsem jeden vecer testnout ceny na nadr a fakt ze jo, niz jak na 1250rp se mi to nepovedlo ukecat, tak nakonec jsem teda jel zpet dalsi den, za tuto nehoraznou ukecanou cenu 444,- Kc – no asi zatim nejdrazsi polozka na mem vyletu. Aspon jsem si domluvil uplne predni sedadlo vedle ridica, kdyz uz me to tolik stalo.

Listek jsem mel tedy zabookovany a zaplaceny, odjezd byl naplanovany na 1 v noci a uz jsem byl smireny i s tou cenou, takze pohodka. Cely to pak zavrsilo opetovne setkani se starym znamym, bo jak jsem si to v poledne sel na obed, koho to nevidim, na kole prave dorazil Kyle s Alexem a jeste s dvouma nemcama. Povykladali mi za tepla zazitky z cesty, dali to nakonec za 10 dni a domluvili jsme se na vecer, ze se mnou do pulnoci pockaji na bus nekde u pivka, takze tentokrat mi cekani uteklo jeste ryhleji nez posledne. Jen to pivko nikde nebylo, bo zrovna byl jeden ze 4 dnu v mesici budhistickeho svatku a v celem meste se alkohol ten den nekde nesmi prodavat a tak opet kolaloka party jak v pakosi 🙂

Kdyz jsem v 1 v noci prisel na smluvene misto, trosku jsem se zacal obavat bo v temnem meste bez elektriky jsem tam az do 1:15 byl zcela sam a zacinal jsem pochybovat ze vubec odjedu, nastesti po ctvrt hodine se objevili dalsi dva cloveci, tak jsem byl klidnejsi. Kdyz prijel bus nahazeli jsme bagaz na strechu po ceste pribrali jeste par lidi, takze nakonec byl bus plny na 130% bo se vytvorili na sezeni mista v ulicce a ja si pochvaloval predni sedadlo, kde s mistem nebyl zadny problem.

Dlouhatanska cesta zas utekla prekvapive rychle, klika byla aj, ze se nam v pulce cesty pokazilo radio, bo dokola tam byl jeden song, kteryho jsem mel uz po 3 hodinach plne zuby. Ke konci cesty za sedlem Rohtang La nastal na uzke ceste horsky traffic jam. Kolona aut nahoru, kolona aut dolu, nikdo nemohl tam ani zpet a predjed se nedalo a kdyz po pul hodce byla situace stale stejna, rozhod jsem se sundat kolo, ze tech 35km dojedu po vlastnich. Sic zacinaly klesat mraky, a slunko se taky tvarilo ze za 2 hodky zaleze, ale tech 35km byl jen dlouhatansky sjezd dolu (temer o 2000m dolu), tak jsem si aspon na zaver cesty vychutnal tedy jeste paradnicky sesup dolu, kde 28km bylo dokonce i po super rovnem asfaltu. No neslap jsem snad ani jednou a za hodku jsem byl dole.

Kdyz jsem dorazil zpet do Manali, teda uhnul jsem cca 2km pred do prilehle dedinky Vashisht, kde jsem byl domluveny jeste s 3 clenama posadky zpatecniho busu ze vi o dobrem luxusnim guesthousu jen za 100rp. No prece jen jsem si v zaveru slap do kopce a mel jem ten kilometr co delat. Kdyz me predjely 2 riksy a motorky myslel jsem ze vrhnu bo ty zplodiny z vyfuku byly v tu chvili pro muj organizmus neprijatelne. Misto jsem nasel, fakt luxus za ty prachy a sel se najist.

Na hotylku zili fajn lidi, nekteri uz pres pul roku, jini i 3 roky 🙂 Manali je vyhlaseny pro svuj extra kvalitni caras a tak tu kazdej hulil jak prokoplej. Taky tu sak prej neni radno toulat se osamocen po okolnich kopcich dole okolo Kulu udoli, aby clovek nenarazil treba na neco co jako turista by nemel videt. Uz tu bylo dost pripadu nevyjasnenych umrti 🙂

Kdyz jsem se rano probudil, tak jsem se ani pohnout nemohl, tezka nemoc na me prisla, nejaka rymenka ci co, a tak zasoplenej s teplotou jsem cely dalsi den prolezel. Nastesti z okna suprovej vyhled na hory, od sousedu jen sama fajn hudba ala Jannis, Doors,… obcas nekdo tvoril neco na kytaru, nebo od jinych sousedu zas rytmicke bubnovani, sem tam za mnou nekdo zaskocil jestli neco nepotrebuju a tak to nemocneni v posteli nebylo zas tak hrozne.

Dneska je mi zas uz celkem fajn, takze to vypada ze zaskocim tu kousek jeste k termalnim pramenum, a zitra zas popojedu dal. Sjedu si to do Kulu, kde vcera zacal nejakej 7denni festival a tam uvidim zda popojedu na kole jeste dal, nebo zvostanu dyl a pak uz to strihnu busama do Dili, kde bych mel byt tak za 5 dni.

Tak se zatim opet mejte fajne, nachystejte uzenace, za par dni jsem zde opet zpet.

________________________________________________________________________
PS: nemeli by jste nekdo pro Klarku na pujceni na 3 tydny 40l-50l batoh ? Mam doma jen same velke bagly ala 80l coz se mi tahat nechce bo tu clovek potrebuje akorat tak rucnik (ten je dulezitej bo bez nej se clovek daleko nedostane, navic vas diky nemu pak nesezere zrava blatotlacka z Traalu) a par zakladnich veci.

Clanek byl publikovan v Úterý, 29 září, 2009 at 17:42 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.