Zdravim vsechny vytrvale ctenare ocekavajici pokracovani meho putovani, po tydenni odmlce se mi podarilo sepsat zas nejakej mensi update, at vite kde se zas momentalne potuluju.

Posledne jsem psal z Amritsaru, tedy jiz prvni prispevek z Indie. Tam jsem se moc neohral, ikdyz u sikhu v Golden Templu to bylo fajn. I par zajimavych batuzkaru jsem tam potkal a povymenoval zas par informaci. Jeden typek si napr. koupil riksu a uz rok se trmaci na tech trech kolech, pak treba korejce, kterej zas cestuje uz devatym rokem a na blogu ma tolik ctenaru, kteri ocekavaji dalsi pravdive pribehy a fotky, ze mu posilaji financhni prispevky ze kterych je ziv – prej nyni uz tak 1000$ mesicne, coz neni spatne pro zivobyti v techto koncinach, jen jsem nekam zalozil ten link, snad to pak nekde vyhrabu. No mi nikdo neposlal zatim jeste ani korunu, tak nevim, asi to budu muset prelozit do korejstiny nebo se vratit do prace.

Standart vedro dusno vlhko a tak z Amritsaru jsem se vydal zase zpet na sever, s cilem dostat se zas co nejdrive do hor a hezky si to zprvu po rovince uhanel k Pathankotu za kterym jsem prespal. No je to tu pro me celkem vetsi zmena v cestovani na kole, z Indie mam totiz zatim porad nejake smisene pocity oproti ostatnim zemim kde jsem se toulal. Tam byl vetsinou za mestama klid, nejake to misto na stan jsem vzdy nasel a lidi byli komunikativni a byla s nema sranda (teda krome cinanu, ti byli jeste horsi jak indiani).

Dalsi den par kilaku za Pathankotem prisly zas prvni stoupani, ktere byly celkem v pohode, bo to jsem jeste netusil co vse me ceka :-), posledni usek kdy jsem slapal dalsi den jen nahoru do Dharmsaly jsem myslel ze v tom vlhkovedru zdechnu. Abych dojel poslednich 9km az do McLeod Ganj na to jsem uz nemel bo to bylo o dalsich 700m vys a tak jsem si nechal tento dvouhodinovy usek na snidani. No musim se pochvalit, kdyz si vzpomenu jak jsem s Mildou slapal pres Slovensko a v jednom kratkem 10km stoupani kde jsme prekonali snad 500 vyskovych metru jsem byl nadreny jak kun, tak ted uz to jde vcelku hladce (teda to pisu do blogu bo uz to mam za sebou, ale zpocenej sem byl az na prdeli)

McLeod Ganj je sidlo exilove tibetske vlady a Dalajlamy, kterej byl zrovna doma, jen mel akorat cosi na praci tak jsem nechtel otravovat a okoukl aspon mistni temply. No atrakce pro turisty nejvetsi, kterych je tu tak 75% a nebyt toho, ze zde bylo po okoli asi 5 kesek, tak jsem jel hned druhej den pryc. Chvilama mi to tu prislo jak na Pustevnach o Cyrdovi a Metudovi. Diky ovsem tem keskam, ktere me potahaly po po templech, vodopadech, vesnickach, jezerach bez vody (DalLake) ale hlavne mistnich kopcach s uzasnyma vyhledama musim rict ze okoli je tu prekrasne.

Vyrazil jsem do kopcu k prvni kesce, ktera mela byt FTF, avsak ikdyz misto bylo 100% spravne, bo jsem mel v mobilu i fotku mista ze spoileru, tak krabka nikde 🙁 Prosmejdil jsem ten kamen ze vsech stran, ale nic a tak trochu zklaman jsem vyrazil kopcama dal vyzvednout aspon jinou. Kdyz jsem ji nasel a loguju, zjistuju ze i tato kesule je FTF a tak mam zaslouzenou odmenu, bo jsem vam zapomel sdelit jeste jednu malickost a to, ze na tachalu mam nakrouceno v tuto chvili rovnych 10.000km (teda 9997km a 3km jsem sel pesky ke kesce 🙂 A tak mam za sebou dalsi kilometrazni milnik. 10.000km je pekny cislo, se kterym jsem spokojeny, takze ted uz muzu klidne busem a na dalsi milniky uz prdim 🙂

Dalsi den jsem vyrazil do kopcu ihned rano bo jednak clovek vypadne pryc z te turisticke dediny a druhak kolem poledne tu zacinaji jit pekne dolu mraky a tak odpoledne v tech kopcach nahore nad 2 litry pak clovek chodi uz v mlze a musi (nebo taky ne) slizt dolu. Nasel jsem dalsi dve kesky a musim rict ze me ta jedna pekne potahala. GPS hlasi vzdalenost pouze 1km, tak jsem bez map urcil smer, ale musel jsem prekonat nekolik opravdu strmych hrebenu, cestu potokem a pak pralesem a tak z toho 1km vzdusnou carou byl vejlet temer na celej den 🙂 ale suprovej. Chvilama jsem vzpominal na Vavru a jeho Vylet na Karlstejn. Fajn bylo, ze jsem narazil jsem na par osamocenych mistnich osad a poklabosil rukama nohama zas s mistnima a tak jsem pri navratu uplne zapomel na turisticky mumraj. Taky jsem si po ceste predstavoval takove ty katastroficke filmy, kdy letadlo ztroskota nekde v pralese a vy musite prezit a dostat se zpet do civilizace, no musi to byt nasup bo jak jsem rek me 1km trval skoro cely den 🙂

Skoda jen, ze tu v te prirode, zde autor umistuje jen mikra, uz jsem mu psal ze je chuj vsude kolem spousta mista na mega krabky a on tam vsude necha jen blechy, ale aspon s napovedou, ktera me pobavila „pod hromadou kamenu“, kde jsem mel pokazde po presnem domereni v kopcach na kazdem miste na vyber tuny hromad. Tak jsem si zmenil prislovi o te kupce sena a rikam ze je to jak hledat kesku v indicke dzungli.

Poridil jsem si take opet indianskou simku abych byl obcas ve spojeni. Mel jsem na vyber mezi snad 5ti operatorama a kdyz jsem videl to cervene logo, vzomel jsem si na kluky v praci ze ktere jsem utekl a ze solidarity k nim a tez ze zrovna vlastne v ten den se pro verejnost spustil VodafonePark, tak bylo rozhodnuto. Jinak dobra zprava, testoval jsem to i z indie a vypadat ze to jede, to mi spadl kamen ze srdce – takze ted uz se muzu vratit 🙂 . Zaroven taky pochvala pro celej M2W team.

Po vyplneni formularu, dodani kopie pasu a viza plus jedne fotografie byla simka moje. Indianskej VF ovsem bude muset jeste hodne zapracovat (zatim mi to pripada spis tak nejakou garazovku, jak je vidno z obrazku), chvili mi trvalo, nez jsem prisel na to ze do CR nelze posilat s +420 ale 00420, volani je nutno aktivovat za spesl priplatek a GPRS se za 3 dny nepodarilo zatim zadnemu z prodejcu rozchodit ani po konzultacich s infolinkama. Prej mam pockat na potvrzovaci a konfiguracni SMS dalsich 72 hodin 🙂 Tak uvidime.

Dost bylo Pusteven a jedem zase dolu. Rano jsem dal snidani a vyrazil. Sjel 10km zpet do Dharmsaly a pokracoval na Mandi, kam jsem chtel dojet v pondeli. No cesta zas byla (a bude) pekne nahoru dolu, a vedro jak v pradelne. Po dvoudenni prestavce v horach s dobryma teplotama a vlhkosti je to tu vse zpet a tak jsem zpoceny zas az na prdeli. Jeste ze je kolem spousta cistych ricek kde se da okoupat a tak na ceste nejak nespecham a delam prestavky. No jinak to ani nejde. Dopoledne na 40km nastoupano zas tezce pres litr, skoro dva, vlastne to bylo pred Dharmsalou, dnes jen 800m. Oproti suchu v pakistanu je to na jednu stranu moc fajn, vsude kolem borovice, eukalipty ktery pekne voni, po stromach lozej opice a snazej se mi corovat veci z kola kdyz zastavim, ciste reky kde se da koupat, ale na druhou stranu je to tu jak v pradelne, mraky, mlha, vlhko 🙂 si clovek nevybere. Jak jsem opustil Dharmsalu tak vymizeli i turisti, takze zas navazuju kontakty s mistnima. Pozitivum na te zalidnenosti je, ze jak je to tu vsude kolem sama dedina, kde neni sic kam stan postavit, coz kompenzuji pobyty u mistnich a levne hotely, tak je tu na kazdem kilometru tak 10 obchudku kde vodu sezenu a i vychlazene pivko. Sic ne moc valne kvality ale studene. Po tom pakistanu je to pekne zmena, ovsem zjistuju ze mam stale jeste obcas ramadanske reflexy jako nepit na verejnosti a s veceri cekam na zapad slunka, ale to pivko po trati potesi, ikdyz takoveho toceneho radka, to by bylo …

jak tak jedu, tak pri komunikaci s mistnima je pri dotazech potreba volit spravne formulace, bo indiani vetsinou odkyvou jak jsem zjistil vse. Napriklad dotaz polozeny timto stylem „Vede tato cesta na Mandi ?“ je zcela spatny, pac po chvili zjistite ze vsechny existujici cesty vedou na Mandi – tato formulace by se snad dala pouzit jen pri dotazu na cestu do Rima, a tak konverzace probyha stylem:

K: Namasteeee
I: Helloooooou (jak Natasa Gollova v Eva tropi hlouposti, kdyz jde loupit)
K: Do you speak English?
I: Yes
K: this is road to Mandi ? (ukazu na pravdepodobny smer)
I: Yes
K: And this is road to Mandi too? (ukazu odkud jsem prijel)
I: Yes
K: Which road is to Mandi ? (lepe polozeny dotaz)
I: Yes (vysledek ovsem stejny)

pak indian vetsinou ukaze na kolo a zvedne palec a vse zakonci vetou „very good, verrrry gud“ v krasne indianske anglictine se 300% zvyraznenym R a zkracenym „gud“, coz na me obcas pokrikuji i z projizdejicich aut ci motorek.

Kdyz uz jsem u tech rozhovoru, tak odbocim a na okraj pridam par postrehu. pri rozhovorech s mistnimi. Napr. Kazachstan,Kyrgyzstan tam dotazy na smer byly v pohode i lidi byli vyrecnejsi, a po chvili vse sklouzlo k normalnimu rozhovoru, ovsem pokazde jsem si musel projit set techto dotazu, ktere byly z 99% procent pokazde na uvod v tomto poradi:

M: adkuda ?
K: cechia
M: neznaju
K: cekoslovakija
M: kuda ?
K: v ketaj
M: skolko tebja let ?
K: tricatcetyre
M: simja jest, zenatyj ? skolko ribjonok ?
K: net
M: skolko dengy velociped?
K: ja sam sdelal damoj, mozno 100$
M: ty adin?
K: da
M: … no a pak nasledovaly veci o tom ze je to tu nebezpecny, vsude samy bandita, at si davam pozor a pomalu zacal normani rozhovor

V pakistanu k tomu nekde na druhem, obcas rovnou na prvnim miste pribyl dotaz „are you muslim“ na cez ja obcas (kdyz to vypadalo na to, ze pokud reknu jine vyznani, bude zle) reagoval univerzalni neutralni odpovedi, ktera lze pouzit na vse „i am student„.

Kdyz bych mel seradit zeme podle vyrecnosti lidi a chuti z vesela a vesele komunikovat tak by to bylo v tomto poradi: Pakistan, pak dlouho nic a pak teprv Kyrgyzstan, Kazachstan, Ukrajina, Cesko/Slovensko, Rusko, Indie, Cina. Proste pakosi me nadchli nejvic, hlavne jejich smyslem pro humor a neustalym vtipkovanim. Ale zpet k ceste, sumirovani si necham az na zaver.

Tak si to valim dal a u cesty mezi dvouma dedinkama slysim nejakou music, tak zastavim a vzapeti jsem pozvan na pravou lokalni indianskou hindu svatbu. Skoda ze jsem tudy nejel krapanek driv, cely obrad jiz koncil a tak jsem shledl jen posledni hodinku. Novomanzele se pak odebrali do jakehosi baracku, s nima je tam sly strazit snad vsechny starsi zeny (nevim co to bylo za zvyk ?) a me nezbylo nic jineho nez se pripojit k bohate hostine. No doufam ze to zas nebude mit nejake zazivaci nasledky bo momentalne uz jsem uz zas fit.

Doslapal jsem to navecer do Bajinathu kde je Shiva templ, ukecal cenu za relativne fajn pokoj na hotelu (bez okna 🙂 a sel se najist. Misto fajn, evropan kolem zadny jen ja a mistni, tak zkoumam co by bylo pozivatelne bez nejakych nasledku. Dalsi den si to zas slapu nahoru dolu (teda spis jen nahoru, bo uvodni 20km krpal byla chutovka). Rikal jsem si rano, podle mapy pojedu jeste kousek hezky podel zeleznice, tak to by snad mohla byt v tech horach pohodka. No chyba lavky, hned na uvod na 5tikm o 500m nahoru a vida, oni sem vyhnaly i ty koleje, pak uz bylo stoupani mirnejsi.

Nejak jsem se pomalu zacal rozhodovat, ze do jeste dokroutim z Mandi do Shimy pripadne do Chandigarh a tam s kolem asi skoncim, jednak to zas smerem do Dili bude trochu zapraskana silnice, druhak se mi uz ani nejak nechce 🙂 zacinam nejak lenivet, tretak porad jedu jak v pradelne a ctvrtak je to trochu deprimujici kdyz clovek celej den slape usek, ktery by i s kolem mohl sjet busem za pouhych 5,-Kc. To jsem jeste ovsem netusil ze dojde v mem puvodnim planu zase k zmene a nakonec skoncim s kolem v Manali a to tak ze po prijezdu do Mandi jsem se rozhodoval kam dal, ci na hotel nebo za mnichama do Rawalsaru a zastavil u me zrovna bus, ktery mel namireno do Manali, tak jsem i s kolem na skocil a za 30kc a 4 hodinach jsem v noci dojel az sem, na druhou stranu, nez jsem planoval, kde jsem nyni a jeste vecer mi typek nabidl za 600rp privat bus do Lehu bo potrebuje zaplnit mista. Ofiko levne busy uz nejezdi, bo cesta je uz 14dni uzavrena, a tyto busy ktere jedou navic rychlej si rikaji obvykle kolem 1200rp. No nevim kdy se sem jeste dostanu a na kole uz to do Ladakhu nejak nestiham tak to asi beru, cena 200kc neni zas tak spatna. Jen se ted musim rozhodnout jestli pojedu jen s par vecma a kolo necham tu nebo si vse vezmu s sebou. Ono mi totiz hrozi ze v sedle nasnezi (coz uz minuly tyden byla cesta na 3 dny uzavrena uplne) a ja se nebudu moct dostat zpet jinak nez cestou pres Srinagar. Tam je taky paradne bo je to smerem zpet k Pakistanu, tak to tam bude obdobne ale to zas nejak nestiham do priletu me mile a nechce se mi zas honit, abych to vse neprosedel jen v buse. Tak uvidim budu to muset za chvili nejak rozseknout. Hele, mejte se fajn a ja se zas ozvu.

Clanek byl publikovan v Úterý, 22 září, 2009 at 13:21 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.