Ahoj lidi,
tak jsem zde s poslednim prispevkem z pakistanu, bo jak jsem psal posledne, na hranice s Indii uz mi zbyva jen 28km. Jeste pred tim, nez prostridam zase kultury a nabozenstvi – a uz je mozna trochu aj na case, bo v tech islamskej zemi je to tu jen samej chlap a nejakou usmevavou zenskou tvar jsem nevidel ani nepamatuju – jsem se rozhodl zvostat nejaky ten cas v Lahore jelikoz uz po prvnim dnu to vypadalo, ze nuda tu rozhodne nebude.

Vetsinou vam tady nechavam linky na wiki, ale nyni si dovolim neco malo o historii primo citovat. Podle legendy je vznik mesta Lahore spojen s Alexandrem Makedonskym a jeho konem Bucefalem, podle niz v bitve u Hydaspesu kun sveho pana zachranil a prestoze byl sam raneny, odnesl Alexandra az do stanu. Tam Bucefalos padl mrtev k zemi. Alexandr mu usporadal pohreb, vybudoval hrobku a poblíz ni polozil zakladni kamen nove osady, pojmenovane Alexandria Bucefalis – dnesního Lahauru

Zprvu jsem si myslel, jak si na hotelu v Lahore neodpocinu, bo po tech poslednich kilometrech v tom vlhkem vedru jsem mel dost, avsak uz po prijezdu na Reagl Internet Inn, kdy jsme cekli na Iftara (vecerni modleni pi zapadu slunka) a venku pootviraji kramy abych se najed, jsem potkal dalsi dva francouzske cyklisty, kteri nam hned sli ukazat mistni specialitky. Neco jsme pojedli, a popili (prevazne vybornej zas s mlikem) a uz kolem 5ti rano jsme jeli riksou k Badshai mesite na vychod slunka. Musim rict ze napad to byl vyborny. Na plose obrovske mesity jsme byli temer sami, absolutni klid a rani modleni pri svitani zanechalo moc silny dojem. Na cestu zpet jsme vzali zase riksu, no 5 se nas tam poskladalo, ale to je tak asi maximum, a sel se trochu prospat. Venku zacinalo byt zas slusne vedro a o ramadanu je stejne vic jak polovina kramu zavrenych a s jidlem uplne vsechny, takze nejake dalsi atrakce stejne prichazely v uvahu opet az vecer. Ostatne mam pocit ze to tady tak praktikuji i mistni, pres den spat a v noci zit, proste pres den venku nikdo o ramadanu nerabotaje, prevazna vetsina kramu je zavrena hlavne s jidlama, ale zato v noci je na ulicich tak 6x vic lidi a zivo je az tak do 5ti, kdy po vychodu slunka, ktery vsem pripomenou hlasite sireny na vsech minaretech ve meste, pak nasleduje opet denni pust.

Z meho planu se prospat ovsem zas seslo, bo tu na hostelu byl osamocen jeden typek z Trinidad Tobago, ktery uz nez jsme vyrazeli na veceri, byl krapanek vic nemocny a kdyz jsme se rano vratili vypadalo to ze nam tu snad umre. Kdyz se mi znej podarilo dostat jak dlouho uz je nemocny tak po jednodennim prujmu se k tomu vsemu pridaly dva dny bliti, nebyl schopen uz 3ti den pozrit ani kapku vody, vse hned zas slo ven. Tak jsme ho s Kylem presvedcili ze musi do nemocnice na kapacku bo po 3 dnech v tom vedru bez vody uz musi byt dehydrovanej jak sfina. Riksou za 60rp jsme zajeli do velke, na pohled i nove, nemocnice. Tam jsme sli zjistit co a jak, po popsani situace a priznaku jsem se navic dotazoval na cenu na kolik to tak vse pak prijde a k memu prekvapeni jsem u okynka za vse zaplatil jen 10rp administrativni poplatek a byl ujisten ze v pakosi je hospitalizace zdarma, i pro cizince nemajici pojisteni, coz me celkem prekvapilo. Vse slo pak jak na bezicim pase, po zaplaceni poplatku jsme byli nasmerovani k volne posteli, prisla konzultace s prvnim, pak s druhym doktorem, ten napsal seznam, u okynka jsem pak vyfasoval jehly, hadicky, vyzivu a nejake leky, donesl to zpet a hned v zapeti to kolemjdouci asistent nainstaloval a zprovoznil. No za 10 minut bylo vse vyrizene a zadarmo. Jeste jsme pak chvili pozorovali deni ve spitale a kdyz jsem videl ze opravdu kazdou chvilku budto doktor nebo nejaky asisten kontroluje pacienty, nechal jsem na chorobopisu svuj telefon, aby jsme se mohli vratiti, az ty obe davky dokapou, bo jsem se uz fakt potreboval prospat.

Probudil jsem se neco kolem osmi vecer, akorat na veceri 🙂 Opet jsme prolezli mistni poulicni restauracky a nadlabli se jak se patri. No obcas si clovek ale musi davat pozor co vlastne ji, a po ktere jsme vyrazili riksou nekam na opacny konec mesta na sufi tance. Bubnovali a krepcili tam vseci pekne dlouho, nekteri to snad ani nehrali a krepcili uplne v tranzu. Mimo hlavni podium pak vseci hulili jak prokoply kamna a jak jsem se dozvedel, tak kazdy ctvrtek na tomto miste pri sufi, je v podstate pokurovani povoleno 🙂 No kazdy nabizel jeden joint za druhym, a nekteri se predvadeli a jeden jakysi samam stahl najednou 7 jointu a by pak odpadl 🙂 Neco kolem treti jsme se vratili, zaskocili jeste na zmrzlinu a kebab. Orientace, kde co najit byla jednoducha, obdobna jak v Pindi, pro zmrzlinu do zmrzlinove ulice a nebo pres lednickovou a fotakovou ulici pak na jidelni ulici se nadlabnout.

Dalsi den pak na terasce fajn pokec s Malikem, majitelem hostelu, o pakistanske politice, bo on sam byl dost vlivna osoba a drive v politice pusobil. No hodne zajimave historky a postrehy, a ja si tak trochu jiny pohled na to vse udelal a tak krome dvou rozdilnych pohledu (cnn / aljazira) jsem zacal veci videt i z treti strany. Vse to pak uzavrela sufi party primo na terasce hotelu. Soukromy koncert 6ti hudebniku, ktery pro nas Malik objednal byl vynikajici.

Tak nejak jsem se chtel uz vydat na cestu, bo pakistance vizum mi uz konci, ale zarazil me po delsi dobe opet nejaky zakernacky bacil. Veskerou vodu co pozru vypustim behem 10ti minut spodem, citim se dost zeslablej, nejaka ta teplota a boli me celej clovek. Uvidim rano, ale je na case od tud vypadnout bo i to totalne znecistene ovzdusi (no obcas je ten smog fakt peklo), ktere tu je, se na organismu dost projevi a oslabi ho, a tez ten spankovy deficit se urcite taky podepsal. Mejte se fajn, ja valim spat at nacerpam trosku energie a pristi zapisky snad uz z Indie.

Clanek byl publikovan v Neděle, 13 září, 2009 at 23:55 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.