Zdravim vsechy,
tak uz zas jsem zde opet s dalsim updatem z meho putovani. Ano vazeni, uz je to tady, ubehlo neco pres ctvero mesicu putovani a ja to z nasi male zemicky (v mistnich meritkach) doslapal az pred brany indie a ocitl se tak v Lahore odkud to mam na hranice uz jen 28km, coz je proti tomu kdyz se divam ze na tachalu mam ted nejakych 9664km, vzdalenost co by kamenem dohodil a zbytek dojel na kole. Ujel jsem uz peknej kusanec, presto zhodnoceni celeho vyletu si nechavam az na zaver celeho putovani, bo me nyni ceka zaverecna cast, jeden a pul mesice u indianu a nepalcu, a zatim netusim co vse me tam jeste potka, teda potka me tam Klarka, to vim, uz ted musim ale rict, ze krome setkani s mou milou, bude mit v mem osobnim hodnoceni hodne hodne bodu samotna KKH.

Ja to teda dokroutil momentalne az do Lahore, uf dalo to zas mistama pekne zabrat, at uz zprvu stale kopcovata a kopcovatejsi kkh tak i rovnejsi dalsi cast, kde zas prislo bezvetri, vedlo, vlhko. On si clovek rekne, pojedu si to ted hezky dolu kolem Indusu, jenze ona ceste se krouti nekde 600m nad propasti s indusem a obcas sloveka privede hezky dolu k rece a pak ho vyzene zpet nahoru, takze nastoupat pres den 1800m nebyl zas zadny problem, ale vse zas postupne a musim zacit kde jsem posledne skoncil, tedy v Gilgitu, kde jsem se zdrzel trosku vic nez jsem planoval.

Jednak jsem potreboval zaridit jeste par veci, ale hlavne se krapanek zmenilo pocasi a prihnaly se po 4 mesicich mracna s vodou a snehem. Ano ano damy a panove, uz je to tady, leto konci a zacina zima (podzim tu asi nejak neni). Behem tech par dnu co jsem musel navic zustat v Gilgitu uz tudy projel mistni Martin a ja mam tak letos na ceste uz i prvnich par centimetru noveho snehu.

Musim rict ze s vyletem k Nanga Parbat jsem mel kliku, bo dalsi den se zatahlo na cely tyden a zacalo od pasu dolu chcat a od pasu nahoru snezit. Rikal jsem si fajn neni kam spechat, Madina je fajn zazemi a vrhl jsem se vyporadat s provoznimi resty, ktere jsem uz dlouho odkladal.

V prve rade jsem uz konecne potreboval udelat nejake zalohy fotek, bo mi za ty 4 mesice zaclo dochazet misto na karte a taky diky tomu ze v kazde inet kavarne je viru jak pri nejake epidemii, tak jsem mel i obavy aby mi to nejaky ten zakerak nesmazl. Krome vypaleni na DVD, ktere jsem planoval poslat domu, jsem se rozhodl koupit i nejakou flesku, kam bych to odsypal. No a jak jsem pochodil? Obchodu s kompjuterama (z 99% znacne ojetyma) tu bylo pozehnane a v jednom mi typek za vyhodnou cenu prodal 32GB flesku. Zvykly na nase pomery, jsem ovsem netusil ze v pakistanu se bezne prodavaji vyrobky i bez zaruky a tak kdyz jsem rozhod ze to beru, prodavac jeste provedl test, ukazal mi ve svem kompjuteru ze je tam opravdu 32GB volnych a ja sel pracovat. Fleska vsak byla nejakej cinskej smejd a tech 32GB byl zrejme jen nejaky fake. V PC se to opravdu tvarilo, ze je tam 32, ale jak jsem tam zacal hrnout data pres 2GB, tak se fajly zacly vzajemne prepisovat. Nu vratil jsem se za obchodnikem a zacal boj, nejdriv testoval zda je to pravda, a presvedcoval me ze je vse ok, ovsem po hodce jsem mu predvedl ze nikoliv a jelikoz nebylo mozne dostat penize zpet, tak nastala epizoda, jak konup menil, menil az vymenil. Nejdriv jsem po puldennim boji, kdy technicke diskuze se zucastnilo dalsich 7 lidi, jsem vyhandloval 2x 8GB kingstony, kterym by se snad mohlo verit, jenze jak jsem tam zas tlacil data, tak jedna fleshka byla tentokrat zcela nefunkcni. Nakonec jsme celou patalii uzavreli dohodou 4GB+8GB, bo dalsi funkcni 8GB uz nikdo v okoli nemel.

Dalsi zalezitost, co jsem chtel vyridit, bylo ze poslu dom nejake veci co nepotrebuju. Vezu s sebou porad jak jouda spoustu tepleho obleceni co jsem mel pro Tibet, ktere na ceste uz potrebovat nebudu (ikdyz kdo vi, ted kdyz tu zacalo snezit). No prichystal jsem si toho skoro 4kg (celou jednu predni brasnu a neco) a vyrazil na postu omrknout situaci. No poslat z pakistanu balik, tomu zas rikam maturita, hlavne pro novacka neznaleho jeste dokonale vsech mistnich zabehlych praktik.

Vse zacalo zprvu velice snadne, po ceste na postu, kam jsem sel zjistit nejake ty procesni zalezitosti ohledne odeslani se mi podarilo v obchode sehnat relativne (na mistni pomery) dobrou krabici. Na poste jsem pozjistoval nektere zalezitosti nutne k odeslani a sel balit. Zjistoval jsem i ceny DHL, ale ty byly kosmicke (pres 9000kc), takze zustalo u klasicke posty. Po ceste zpet jsem rovnou zaskocil k platenikovi, ktery mi na balik nameril kvalitni sukno, tak jak posta vyzadovala, a krejci o par baraku dal to spichl dohromady. Kdyz zjsem vse zabalil a pripravil popis na obal, valim zpet na postu s prvnim pokusem o odeslani. Tam se po vystani pakistanske fronty, ve ktere se kazdy predbihal jak o zivot, dozvidam ze jednak do baliku neni povoleno dat datove veci jako CD,DVD (asi abych nevyvezl nejaka citliva data, ktere muzu jinak v kavarne uploadnout kamkoliv na FTP 🙂 a druhak na dalsi prepazce, coz mi pred tim urednik zrejme opomel sdelit, po me chteli kopii pasu. Tak valim na kopirku, pak zpet vystat chaotickou frontu. Po vyplneni papiru jsem dostal svoleni balik finalne zabalit, Vytahl jsem tedy pruhlednou izolepu a pustil se do dila. Po zadelani baliku do usiteho pytle jsem zasil i zbyvajici diru a po zaplaceni 1640rp to vypadalo ze mam vyhrano. V zapeti se ovsem dozvidam, ze balik bude na mistni poste lezet dalsi 3 dny nez dorazi celnik a udela proverku zda je vse ok. No nesouhlasil jsem s opetovnym otevrenim baliku bez me pritomnosti bo neverim tomu ze to tam zas zpet peclive naskladaji a balik zas dukladne zalepi a po mensim boji s sefem posty jsme se dohodli ze celnik dorazi dalsi den a vse provedeme spolecne. No jako kdybych to tusil, dalsi den vse rozparat, rozrezat zalepeny balik, dokladne mi prosacovali kazdickou malickost ovsem naskladat veci zpet tak jak tam byly, aby se vse vlezlo, se uz urednikum vsak nedarilo a tak jsem se do toho musel vlozit ja a vse si peclive opet zabalit radeji sam a jelikoz jsem s tim tak trochu pocital, mel jsem pripravenou i dalsi isolepu kterou jsem to vse zafixoval. A tak se mi po dni a pul podarilo odeslat balik, ktery doufam tak do mesice ci dvou dojde.

Vratil jsem se do Madiny a po uspechu s balikem jsem tez vitezne vecer provedl zalohy, procistil fotak, updatl posledni prispevek s fotogalerkou a rano chtel vyrazit dal.

Dozvidam se ovsem, ze z Gilgitu mym smerem je silnice blokla sesuvama, ktere diky neustalemu desti jsou ponekud vetsi a odstraneni bude aspon na den, tak tedy zustavam. Jak prsi tak KKH se stava znacne nebezpecnou, bo se to sype jedna radost. Dalsi den zjistuju hned brzo rano u mistnich situaci a dostavam avizo, ze na kole bych mel projet a nez tam dorazim tak by mely snad projet i auta, tak tedy nakupuju neco na cestu a vyrazim.

Pocasi nic moc, ale neprsi, jen ty nadherne panoramata se schovaly nekam za mraky, nastesti to moc nemrzi bo tu tasu uz mam projetou na strese autobusu pri vylete k Raikhot bridgi. Paradnicky je, ze se v tom pocasi zas prozmenu dobre jede, neni vedro, pofukuje prijemnej svezi vanek a tak po dlouhem odpocinku v Gilgitu cesta zas prijemne rychle ubiha. Ten den jsem dorazil nekam pred Chilas a poslednich 20km se snazil zacit hledat mista na potencialni nocleh, coz je obcas na kkh problem bo mista tu moc neni. Nastesti jsem nasel prijatelne bezpecne misto kousek od jednoho staveni, kde jsem jeste pred setmenim zaskocil omrknout kdo tam prebyva, abych mel v noci klid. Po zjisteni ze nikdo jsem se navratil k memu tradicnimu zpusobu stravovani ala testoviny na tisice zpusobu a posleze utahanej zalehl.

Dalsi den jsem popojel k Chilasu, zjistil ze nahoru do Babusar pass me nikdo za rozumnou cenu nevezme a jelikoz se mi nechtelo tech 30km nahoru kolo tlacit po kamenite ceste kde na 30tikm bylo prevyseni cca 3000m, navic jsem potkal cyklistu ktery si celkem uzil s mistnima rebelama kteri na nej ze skal hazely nemale kamene – mel celkem slusnej zarez od jednoho v predni vidlici, tak padlo rozhodnuti, ze povalim dal po puvodni kkh, a pokud me nebudou chtet vojaci pustit pres Kohistan okolo Beshamu kde je to do neklidneho Swat udoli kousilinek, tak ten usek popojedu pripadne busem.

Po 50km projizdim kolem obrovske kolony trucku a tusim ze na silnici zasbude asi nejakej problem s kamenim. Jdu prozkoumat teren, a taky ze jo, kus silnice chybi a na zbytku jsou tuny kameni, jina cesta (ani peso) dal nevede. Par kilaku za timto mistem jsem planoval zakempit bo jsem dostal tip na dobry flek, bohuzel vsak ja jsem na opacne strane zavalu tak vymyslim alternativy. Planovane avizovane odstraneni se stale posouva hodinu od hodiny, misto na stan nikde zadne, a co si tak pamatuju tak ani zpet tak 30km a kdyz se k vecer za bagrem sesypaly dalsi tuny sutru, ktere urvaly i zbytek cesty dozvidam se ze odstranit to stihnou tak do 9ti rano. Nu nezbyva nez pockat a tak kecam a pokuruju s mistnima. Pak dostavam nabidku od typka s busem ze to otaci, a jede zpet do Chilasu. Bo lidi demokraticky v busu odvolili ze se chteji vratit – hlavne kvuli jidlu, bo jist ted o ramadanu muzou jen v noci. Jelikoz zacina prset, nabidku beru vsema deseti a tak po tme montuju kolo a bagly na strechu doufaje ze po ceste nedojde k nejakym ztratam a posleze vyrazime zpet. Tak jak jsem mluvil o zbesile jizde jeepem k Fairy Madow, tak cesta busem je jeste vyzivnejsi. Ja zvykly na hodne dostavam misty obavy bo parkrat jsem videl pomalu zadni kola v luftu nad propasti a rychlost v nekterych zatackach a dobrzdovani pred srazy je taky diktat. Touto nocni jizdou za deste po nestabilni silnici nad 400m srazy jsem si vam reknu uzil jak za mlada na kolotocich na housenkove draze.

V buse jsem se seznamil opet s par fajn mistnima, kteri me hned po prijezdu zpet do Chilasu vzali do restauracky, otestovat dalsi lokalni pochutilny. Do rana jsem si hezky zdriml v restauracce a po rozmluve s mistnima, znali mistnich pomeru, me celkem presvedcive odradili od prejezdu jedne casti Kohistanu, ze je to tam stale nebezpecne, hlavne pro osamocene cizince, a tak jsem byl tedy trosku nahlodan a kdyz uz jsem mel kolo privazane na tom buse tak bylo rozhodnuto a kolem 11ti dle zprav ze sesuv je uz odklizen, jsme vyrazili zpet kupredu. Prijeli jsme misto sesuvu, teda nekteri vcetne me si to sli radeji prejit pesky, a pokracovali dal. No nedojeli jsme daleko a sotva po dvou hodinach jizdy silnici vytesane ve skale vlnici se nekde v 800m nad propasti s indusem byl dasli velkej sesuv. Odklizeni probehlo vcelku rychle a hned snad po 10ti hodinach jiz zas za tmy jsme pokracovali dal. A pak uz nasledovaly jen same pozitiva a socialni jistoty. Dalsi block byl sotva po hodine, odkud se vsak dle infa nebylo mozne otocit zpet bo predchozi sesuv se opet trochu zvetsil a tak prisla dalsi nocni cekacka s mistnimi pokurovaci hase a nad radnem po odklizeni jsme popojeli k mistu, kde byl pro zmenu v zatacce zasekly truck (v pomerne dosti nebezpecnem miste na sesuv) s ulomenym prednim kolem, ktery nesel objet. Behem chvilky vsichni z autobusu zacali odklizet okolni kameny a vytvaret tak vetsi prostor pro projeti busu, tak jsem se i ja zapojil ovsem odhadem letmym okem me prace pripadala zbytecna, bo bus byl prilis dlouhy nato aby se tam vytocil. Prekvapovalo me ze i pres to se to 2x ridic pokusil projet ovsem bezvysledne (ale snazil se a servitky o plechy busu si zrovna nebral). Na druhe strane se po chvili taktez objevily nejake busy od stejne spolecnosti a lidi se zacali se svymi zavazadly prohazovat, ze to pak busy otoci.

Ja uz byl podle vseho jsem byl uz zas v bezpecne zone Kohistanu a tak kdyz jsem sdelal kolo a rozhodl se ze dal uz radeji zas pojedu jen mym jednostopym cykloorem, coz mozna bude ve vysledku i rychlejsi, bo techto cca 100km busem jel temer dva dny, a prumerna rychlost autobusu tak nepresahla 3km/hodinu.

Trosku unaven z dvoudenniho popojizdeni busem jsem vyrazil dal. Krajina se postupne zacala mirnit co se tyce vysky okolnich hor a propastma nad indusem a k veceru jsem si to jel uz temer po rovine. Jen mi prislo po tech panoramatech kolem Nanga Parbat a horni casti KKH, ze neni nejak co fotit 🙂 a tak jsem se nezdrzoval zastavkama, bo cesta byla zas (na meritka KKH) takova obycejna, kolem stromy, obcas nejake kopecky, obcas nejaka ta viska (ovsem vse zavreno bo ramadan) a tak jsem nasadil do MP3 rychlejsi sety a dalsi den to pak dokroutil to az do Islamabadu.

Tam jsem to zapich v super kempu v centru za 50rp za noc a sel prozkomat mesto. Vcelku pekne to tam maji, Islamabad je postaven jako nove mesto na zelene louce 15km od Rawalpindi, vse je uvnitr rozdeleno do sektoru a tak i orientace byla snadna. Vsude spousta zelene, relativne klidne, na Pakistan velice ciste mesto. Zaskocil jsem omrknout Faisalovu mesitu, momentalne sestou nejvetsi mesitou vubec. Peknej barak, kdyz jsem klabosil s mistnima, tak prej americani pozadovali proverku tech ctyr velkych minaretu, bo meli podezreni na istalovane rakety dlouheho doletu 🙂

Sousedni Pindi (Rawalpindi), ktere je s Ismamabadem je vlasne propojene, je tak trochu pravy opak, ale abych se priznal, tak Rawalpindi na me ovsem nechalo daleko daleko vetsi dojem. Sic pro nektere zde mozna trochu rusnejsi zivot, na kterej je potreba se adaptovat, hluk, prach, spina, chaos, ale nejak jsem se v tom starem meste s malyma ulickama a velkyma bazarama citil lepe. I tam byly ulice v nekterych castech rozdeleny systematicky dle produktu a tak jsem se jednoduse orientoval stylem: ted to vezmu pres ulici fotakovou a zahnu do ulice ventilatoru 🙂 i takove tam byly 100m ulice kde jeden obchod vedle druheho prodava jen ventilatory, a v druhe zas lednicky.

Nez jsem vyrazil pres Pindi dal, potkal jsem opet Kyla, ktery z Gilgitu sice vyrazil o nejaky ten den pozdeji ale asi ma holt silnejsi hohy 🙂 Super, tak zas pojedeme dva, aspon nuda nebude. A taky ze nebyla a my se tak zacli ubirat dal na jih smerem k Lahore. Zprvu jsem mel trochu strach ze silnice bude dost frekventovana, ale po par kilometrech se provoz uklidnil a jelo se zas na pohodku, bo stesti se na nas usmalo a zadni vitr konecne zacal zas pekne urychlovat nasi jizdu a uz po nejakych 3 dnech, jsme to doslapali do Lahore. Sic s vetrem v zadech na kvalitni silnici a relativne po rovine (se srovnanim s KKH), ale vedro a hlavne vlhko bylo pekelne a kazachstanskych 52 stupnu ve stepi, o kterych jsem si myslel ze je uz vedro, mi zde prislo jako fajn pocasi. No po tech horach s dobrym klimatem a cistym vzduchem to je trosku masakr.

V Lahore jsme vyhledali InternetInn hostel na ktery jsem dostal tip a vycerpan vedrem se odebral odpocivat. To jsem ovsem jeste netusil, ze Lahore je hodne zive mesto a tak z odpocivani rychle seslo a v dalsim prispevku, ktery vam sem co nevidet postnu, trochu nastinim pobyt zde. Nemejte strach, bude to brzo, bo 14. mi uz tez konci i pakistanske vizum, coz je za par dni. Nastesti na indicke hranice to mam uz jen nejakych 28km, tak jak by rekl mistni „no problem“.

Clanek byl publikovan v Sobota, 12 září, 2009 at 06:46 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.