Salam alejkum,
tak jsem zpet v Gilgitu. Pri prvnim prijezdu jsem zamiril do Madina hotelu na ktery jsem dostal doporuceni od cyklistu, ktere jsem potkal a meli pravdu. Fak asi nejlepsi misto v Gilgitu pro cestovatele. Dvojak 300rp, pro nemuslimy vari o ramadanu i pres den, paradni personal ktery se vsim ochotne pomuze, relativne rychlej internet primo zde, moc pekne misto. Navic jsem tu potkal dalsi zajimave cestovatele a povymenoval zas spoustu informaci. Opravdu i ja mohu doporucit !

Ten den jsem pozde vecer dostal nejakej hlad, tak ze se jeste mrknu z hotelu ven na bazar, jestli tam neni jeste neco otevreneho. Dyt je ramadan a jist muzou vseci prece az vecer. Na hlavni ulici byly jeste otevreny dve restaurace, tak jsen s mistnima na jejich doporuceni vyzkousel zas nejake lokalni pochutiny.

Otevreno bylo i par obchodu, kde pred kazdym obchodem sedel typek s brokovnici jako ostraha, tak jdu omrknout, jestli bych nesehnal i nejake pivko. Nesehnal. Koupit zde jde snad vse, ale pivo proste nesezenes v celem meste (teda alkoholicke). Tak zas nezbylo nic jineho na vecer nez ten has :-).

Rano jsem zaskocil koupit material na salwar kameez. No nejak jsem se nemohl rozhodnout mezi dvouma barvama, tak jsem vzal platno rovnou na dva habity a dohodl cenu za matros jen na 1000rp za 2x4m. Od obchodnika s latkou jsem si rovnou nechal doporucit krejciho. Tech tu za obchodama je taky pozehnane, a vypada to ze kazdy ma prace nad hlavu. Krejci neumel sice anglicky, ale i v mistnim urdu jsme se po chvili domluvili. Vzal mi miry, urcili kde ma koncit vrch, jaky ma byl tvar spodku, jaky ma byt limec, kolik kapes a pak tez cena zavisela zda chci jen jednoduchy steh ci dvojty – zustal jsem u dvojky, coz me pak cele usiti bude stat 250rp. Dobra investice, dulezity je, ze zapadnu vic mezi mistni a super kvadro za 150kc z paradniho matrose, ktery v horku ocenim a taky neco vydrzi (snad).

Bohuzel jsem nenarazil ani na jeden bankomat, ktery by akceptoval visu nebo maestro, tak jsem si pujcil od personalu Madiny, kteri mi pak vysvetlili kde je jediny mezinarodni bankomat ve meste. Jelikoz to bylo hodne daleko, vzal jsem to nakole. Cestu uz jsem znal z predesleho dne kdyz jsme s Kylem zakufrovali, tak jsem jednoduse nasel indicky ukoristeny vrtulnik, za kterym uz byla kousek banka. Hlavni ulice byla obcas obklopena mensima obarikovadanyma checkpointama, hlidajici bezpecnost oblasti. Tyto kulometne hnizda se prej snazi vychytat vsechny zbyvajici talibance.

Bankomat prosel a podarilo se vybrat zas neco malo na dalsi etapy meho putovani. Po ceste zpet jsem nakoupil nejake jidlo na trek k Nanga Parbat a vecer sezral cas neskutecne rychle internet. Adsl, ktery tu maji se zda byt uz trochu ok, tak jsem si precetl i nejake zpravy a hlavne pozjistoval bezpecnostni situaci na dalsi planovane trase. Prece jen, porad jsou tu oblasti, ktere jsou trosku nebezpecne.

Rano jsem si pujcil bagl na zada, nabalil veci a kamos Irfana, se kterym jsme byli dohodli, ze zaplatime jen benal, nas autem hodil k Raikot mostu, pac on sam musel jet stejnym smerem. Po ceste jsme udelali dve prijemne zastavky, prvni na soutoku Hunzy s Indusem, kde se zemepisne setkavaji 3 nejvyssi pohori sveta Hindukush, Karakoram a Himalaje. Dalsi zastavka pak byla u paradniho bocniho pritoku Indusu s cistou vodou, kde se koupalo desitky lidi, tak ani my jsme neodolali v tom vedru hopnout, podle mistni etiky, jedine v dlouhych kalhotach, do vody. Pak uz jsme se priblizovali cim dal vic k megahore s privlastkem „Killer mountain“, ktera zacinala byt cim dal vetsi.

Na Raikhot mostu jsme si domluvili jeep, pac prvnich 16km se cesta krouti po skalach s prevysenim vic jak 2 litry a v tom vedru je celkem vopruz jit tu uvodni cast. Jelikoz jsme se sesli 4 lidi, tak se cena paradne rozlozila jen na 1000rp zpatecni.

Ridic byl super cool typek (uz zacinam chytat ty americke moresy). Jak jsme nasedli, zasunul kazetu s lokalni vypalovackou zaradil kvalt a rozchlamanej vyrazil drave strme vzhuru. Muzika je super, po par minutach uz bekame ten lokalni pakistansko africky song vsichni a Nazmaghul si cestu vylozene vychutnava jako nejakej jezdec rallye az mistama i ja mam obavy. Obcas nejakej vtipek ze nezvlada rizeni, jako ze se zritime a pod. No adrenalin na patou.

Kyz jsme vysedli, domluvili se kterej den tak pravdepodobne pujdeme zpet a vyrazili dal strmym terenem k Fairy Meadow, kam jsme dorazili za 2,5 hodky. Sice se uz pomalu zacalo smrakat ale nadhera, parada, …. Fantasticke misto, neskutecne krasny pohled ze zelene louky na Raikhotskou stranu Nanga Parbat. Tezko to popsat do blogu, z jedne strany ledovec, kolem pak zelene louky, stromy a v popredi se vzpina devata nejvyssi hora sveta, 8126m vysoka Nanga Parbat. Musim zkonstatovat ze mam ted dilema, jestli Fairy Meadows se zakladnim taborem zaradit svou krasou pred nebo za Novy Zeland, ktery jsem mel zatim jako top 1. Karakoram Highway me zatim neprestava prekvapovat a to jeste nejsem na konci (teda tot to jsou uz Himalaje). Tady na tomto kousku planety, bych chtel kazdej rok stravit tak 14dni na relax – pojmenovani tohoto skvostu navem Fairy Meadow (Pohadkove louky) je pravem na miste.

Postavil jsem stan na miste s luxusnim vyhledem na primo na celou stenu. Asi tak zatim nej misto, kde jsem mel kdy postaveny stan. Za celej den jsem tak dal zespod najednou prevyseni kolem 3000m, coz je uz celkem, na jeden den, dost a tak to i trosku citim v hlave, ale mozna to bude i z neceho jineho 🙂

Jelikoz se aspon castecne snazim respektovat ramadan, a kolem nas bylo par moc prijemnych mistnich, tak s veceri jsme pockali tolerantne az zapadne slunko, abychom je zbytecne netyrali.

Mezi tim se mi pri foceni rozbil polarizak co jsem koupil v Cine. Smejd jeden, sice Hoya, ale asi nejaka nekvalitni, normalne se mi rozpadl v ruce. To ovsem nebylo to nejhorsi, pac se mi to po pul hodce podarilo jakztakz opravit, horsi bylo, ze pri foceni s delsimi casy pri zapadu mi dochazi baterka. Toz nesu ja milos? Kua, nabijecka v Gilgitu, trek do BC predemnou a nahradni jsem taky nechal v Madine. Tak jak za starych dobrych casu, beru to, jako ze mam ve vnitr film s 36 policky, tak holt budu setrit.

Vecer delame ohen, s jednim starsim mudrcem rozebirame islam, jeho smery a nabozenstvi vubec, moc moc zajimave vykladani, ktere mi zas objasnilo spoustu veci. Pak nas jeden pakistanec z Lahore zve do chatky na „zakazany“ alkohol a tak k nejakemu tomu koureni po dlouhe dobe i troska na vypaleni cerva. Kecali jsme pak hodne hodne do noci. Stejne je to divny, ze ikdyz je alhohol v pakosi zakazany (dokonce min tolerovany jak has), tak v Ravalpindi je napriklad i pivovar, no nektere veci jsou tu postavene tak trochu na hlavu.

Rano me probudil osel, ktery se uz od svitani motal kolem stanu a hykal, nez se mi usalasil primo za hlavou. Tak jsem byl aspon pak brzo na nohach a vychutal si pri caji vychod slunka ozarujici Nanga Parbat.

Valeli jsme se na paloucku az do jedenacti, kdy jsme si rekli ze je pravy cas vyrazit. Po hodce jsme dorazili do malinke vesnicky Beyal, kde jsme nechali bagly (no s tim co jsem si pucil, si celkem uzivam) a po mensim jidle, kolem druhe vyrazili do zakladniho tabora. Stoupali jsme prudce do kopce kole nadherneho ledovce s panoramatama Nanga Parbat v cele sve krase s okolnimi bocnimi hrebeny. Zleva se obcas ozyvaly zvuky lamajiciho se ledovce a z te zabijacke hory pred nama se ozyvalo misty hromobiti, kdyz se utrhl obcas nejaky vetsi serak. Jen co jsem sel nahoru jsem behem dvou hodin slysel pet lavin a dve byly i krasne videt a stihl jsem je (teda s mirnym zpozdenim) i vyfotit. Fakt mazec, v tom vedru se to sype co chvilu. Dorazili jsme az na misto kde se k ledovci kolem ktereho jsme sli pripojovaly dva dalsi ledovce z obou stran a jeden nam tak krizil cestu. Po prostudovani terenu jsme nasli bezpecnou cestu skrz a vyslapli si pres dasi zelenou stran az k samotnemu zakladnimu taboru.

A tak se z puvodniho planu dorazit ke Kailashi stala velice pekna, snad i lepsi, alternativa, ze jsem vlastne vyrazil z Lyse hory u nas, pod Lysou Horu v Pakistanu (doslovny preklad je Naha hora). Nahoru jsem se ovsem nedostal bo jsem si zapomel dole v baglu teplou bundu, a uz jsme taky byli domluveni s mistnima na caj.

Nanga Parbat je vlastne prvni osmitisicovkou, na kterou se clovek pokusil vubec dostat. Od prvnich pokusu uz v roce 1895 si do prvovystupu hora vzala dan 31 zivotu. Behem te doby se o vystup pokousel napr. i Heinrich Harrer nez byl zajat Brity a poslan do indickeho internacniho tabora, odkud se mu vsak podarilo uprchnout do Tibetu. Vse pak popsal v dile 7 Let v Tibetu, ktere nekteri zajiste znate.

Jako prvni Zabijackou horu zdolal az Herman Buhl v roce 1953. To musel byt mazec tenkrat, oproti soucasnym expedicim, ktere jsou diky dnesnim super materialum paradne technicky vybavene. Hora byla tez svedkem prvniho 8tis solovystupu, ktery dal v 1978 bez kysliku behem tri dnu Reinhold Messner, kteremu hora vzala bratra, kdyz spolu sestupovali z vrcholu o 8 let drive. Nyni si jiz hora vybrala dan (do roku 2005) celkem 62 zivotu v oficialnich expedicich.

Zakladni tabor z Raikotske strany (cesta pres Raikhotsky ledovec je doposud vyzvou, pac z teto strany byly doposud uskutecneny pouze dva uspesne vystupy) se nachazi na krasne zelene louce v 4000m, mirne utopena v doliku, ktery zajistoval bezvetri s vyhledem na severni stenu a dalsi okolni stity. No kochali jsme se tam tak 2 hodky, nez jme se zas vydali smerem dolu pri zapadajicim slunku. Vzali jsme to trosku jinudy a ledovec prekracovali na jinem bezpecnem miste. Kdyz jsme dorazili zpet do Beyalu, tak uz byla temer tma, postavil jsem jurka, uvarili jidlo a za svitu luny, ozarujici horu pak rozebirali nekonecno.

Rano na nebi zas vymeteno a jelikoz nebylo kam spechat, tak jsme dopoledne stravili jeste s mistnima na palouku a pak se vydali pres Fairy Meadow zpet k jeepu, kde jsme potkali Namazgula, ktery rozveselen nastartoval, pustil nasi oblibenou mistni vypalovacku a vystartovali jsme drsnou rallye jizdou po skalni ceste dolu. No zas si to driver vylozene uzival a hrnul to nebezpecne rychle, ale s prehledem. Na silnici s sirkou tak tak pro jedno auto se zasadne nepribrzduje a v zatackach se troubi. Silenost. Aj jsme malem prejeli dva delniky lezici za zatackou ve stinu primo na silnici.

Dole na Raikhot moste jsme byli vystaveni tlaku ze je nemozne se od sud dostat nijak jinak, nez ze si zaplatime dalsi jeep za nehoraznou sumu. Busy ze jezdi jen dopoledne, prvni a to jen mozna ze pojede az o pulnoci, atd, atd …. Ja se nedal, zkousim oslovovat obcas projizdejici ridice. Jeden s prazdnou korbou nas uz chtel i vzit ale jak jsem s nim hovoril, tak mrkl na policajta ktereho jsem mel za zady a ten jen naznacil ze ne. No mistni turisticka mafie. Nezbyvalo nic jineho nez v tom vedru popojit kousek pred most, a po pul hoddce se zadarilo a vzal nas na stechu mikrobus za 120rp.

80km jizdu po KKH zpet do gilgitu na strese busu jsem si zas vylozene uzival, jen po dojezdu jsem byl v tom vedru vysuseny a vyfoukany jako kdybych stravil cely den v susicce na pradlo. Ridic nas vyhodil na predmesti, kde jsme za 10rp vzali minibusik k nasemu Madina hotelu.

Vecer jsem updatnul blog a fotogalerku a utahanej zalehl. Trosku stve ze fotak (teda objektiv) zacina nejak dodelavat a obcas dost blbe ostri. No co uz, v hlave my ty pohledy vsak zustanou. Rano me se sestupu bolel pekne celej clovek, no jo, po delsi dobe zas pri chuzi zapracovaly i jine svaly. Kulhavej jsem zaskocil ke krejcimu vyzvednout si kameez a omrknout, kde je posta, bo budu zase asi posilat nejakej balik. Zacina tu byt vedro a extremni dlouhe prejezdy hor uz asi realizovat nebudu, tak vlastne nepotrebuju veci (a zatim ani nepotreboval) v obou prednich brasnach. Pred sebou mam uz jen dve sedla okolo 4200mnm a jedno mozna v Kashmiru kolem 5600m, takze uz nic vysokeho (teda na mistni pomery, na evropske s nejvyssim Mont Blanc 4810m je to dost).

Vzhledem k tomu, ze je cely den nejake divne pocasi, tak jsem si z knihovny pujcil Lonely Planet o Indii a zacal delat nejakej nastrel, jak a kudy touto zemi. Rozloucil jsem se s Kylem, ktery zde nechal na hotelu vsechny veci a vydal se busem na otocku (cca 5dni, kdyz nebudou zasypane silnice) do Islamabadu zazadat o indicke vizum, bo vyrizeni v pakosi trva 2-3 tydny. Ja na nej zrejme cekat nebudu a vydam se dal, zas mensi odbockou mimo KKH, smerem Skardu.

Vzhledem k tomu, ze je pod mrakem, rek jsem si, ze vyzkousim aspon 2 dny respektovat ramadan a budu tez drzet pust. No uz po prvnim dnu, kdy jsem se naposledny najedl a napil neco kolem 4 rano, to byl k veceru mazec a pred setmenim jsem posilhaval po kde jake kapce vody. Hlavne kdyz ostatni turisti na hotelu si kolem 6te davali veceri. Nechapu jak to tu v tom vedru muzou davat celej mesic, hlavne tu vodu. Treba ti delnici s kladivama u cesty na slunku, nebo napriklat jeden pruvodce, ktereho jsme potkali v horach se skupinku japoncu, kterym on sam tahal v baglu jidlo a litry vody, si s prehledem v tom vedru cely den neunaven, bez jidla a vody, trekoval nejakych 30km. Sam ale priznal, ze je to pres den ale obcas drsny a hned jak zapadlo slunko, tak cerpal z nasich zasob, bo japoncum to nechtel bez svoleni ujidat.

K veceru se prihnal nejakej uragan, kterej pobral pisek z celeho okoli, tak jsem aj musel zalizt do pokoje, bo se pomalu nedalo bez filtru venku dychat. S narustajicim vetrem byly tez cim dal castejsi pulhodinove vypadky elektriky az nakonec vecer vypadla nadobro a meli jsme dalsi vecer pri svickach (uz nastesti prestalo foukat).

To by zas pro tentokrat bylo vse, automaticke publikovani hezky dohnalo skluz prispevku z Ciny a nyni jiz zas aktualne. Tedy ja zatim jeste stale v Gilgitu ale uz se pomalu chystam zas na cestu dal. Tak se mejte a brzy zase napoctenou.

Clanek byl publikovan v Pondělí, 31 srpna, 2009 at 17:00 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.