Dva dny zase pryc a pokracovani, jak jsem slibil, opet zde. Posledne jsem skoncil u prekroceni cinsko-pakistanskych hranic v sedle Kunjerab Pass v nejakych 4730mnm, kde jsme nasedli zas na kola a vydali se po pakistanske casti Karakoram Highway do hlubokych rokli mezi neuveritelne temer 8000m spicate stity.

Za cinskym poslednim checkpointem skoncil pekny cinsky asfalt, prejel jsem na kole na levou stranu a zacala typicka pakistanska, ikdyz zkopce, tak obcas narocnejsi silnice. Ceka nas dlouhatansky sjezd az nekam za Chilas kolem reky Kunjerab, Hunza a Indus vytvarejici v karakoramskem pohori nadherne scenerie. Nebudem nejak pri sjezdu spechat, pac ty hory jsou fakt narez a covek je prekvapen za kazdou zatackou nejakym novym pohledem, tak jsme si naplanovali tak max 40km za den.

Uz po par prvnich metrech sjezdu me zacina krajina, kterou projizdim, opet dostavat. Totalni fantasie, jen bacha na kamene ze skal, bylo po desti a dost obcas se to sype. Pakistanci pracujici u silnice jsou tez paradni, usmevavi druzni, se vsema hned vesele kecame, proste behem par minut na pakistanske strane jsem nacerpal tolik pozitivni energie ze bych mohl rozdavat.

Tezko to vse popsat, silnice se krouti podel reky vytvarejici hluboke uzke kanony a vsude kolem strme stity zasnezenych hor. Obcas nejaky sesuv, jeden prevraceny kamion a tez prilsy na radu prvni malovane, a vsem moznym ovesene, cinkajici pakistanske nakladaky. Ulet ty povozy, kazdy ridic se predhani, kdo bude mit vysperkovanejsi vuz, ze obcas mu nezustane skoro ani pruzor aby videl na silnici.

Ten den jsme toho na kole moc nenajeli ale i tak jsem se citil nejaky unaveny. Ono to slunko v tech 4700m celekem pekne pece a i v te vysce je pres den, kdyz nefouka, tak 38 stupnu, tak mozna i tim. Kempujeme v soutesce hned u reky na bezpecnem miste od kud na nas z vrchu nic nespadne, v nejakych 3550 metrech. V noci v soutesce u vody s vetrem trosk kosa, kolem nuly bylo ze jsem si zas i teple tricko s dlouhym rukavem prioblekl.

Rano se vytvoril nejaky opar ci prasno, nic idealniho pro foceni tak nejak nespechame. Kdyz jsme vyrazili dal, opakuje se neco obdobneho z predesleho dne: paradni klesani souteskama, trosku prasna cesta, obcas nejake ty zavaly, mistama trochu davat pozor, sype se to za vetru z vrchu samo. Obcas nejaky ten vodopad z prostred skaly a sranda s mistnima, fakt moc prijemni. Obcas nekdo nabidne upravene cigarko.

Dorazili jsme k prvnimu pakistanskemu checkpostu v Dihu, fajn typci, to ze jsme v pakistanu uz druhy den a Kayle nema jeste vizum nevadi, v Sostu by nemel byt problem jej udelit. Nemeli ani nic proti tomu ze usek ze sedla jedeme na kole, tak vse probehlo v poradku. Hned o kousek dal byla zavora, kde jsme museli zaplatit 4USD za prujezd narodnim parkem, nebyl problem to zaplatit i v yuanech za vyhodny kurz. Po 86km od vrcholu jsme dorazili do Sostu na celnici. Po ceste, ikdyz to byl celou dobu peknej downhill, tak prudkej protivetr, a tak tech poslednich 44km od stanovani dalo i tak zabrat a kdyz jsem zastavil na celnici byl citil jsem se tentokrat nejak dost utahanej. Zde na celnici uz meli ze zacatku nejake namitky ze jedeme cely ten usek z vrchu na kole a ze uz to 4 roky neni povolene a smi se jenom busem, policajt to posleze vsak s usmevem presel, tak nebylo co resit.

Moje kontrola probehla bez problemu, jeden formular, vizum jsem mel uz z Bishkeku, tak rychlovka. Kayle to mel trosku slozitejsi, jako amik za vizum vysolil 160 usd, pak par papiru a cekani na sefa celnice, od ktereho Kayle dostal par doporuceni. Nejdriv vysondoval, kam ma na kole namireno, tak popsal cestu po KKH, vcetne bocniho vyletu do Skardu, no a sef mu pak rikal ze vse v pohode, bo severni teritorium pakistanu je moc ok, ale prosil ho at nejezdi az do Gilgitu, at nejezdi za Hunzu, tak ma z toho trosku blbej pocit. No nemaj je tu ty amiky moc v lasce 🙂 Od celnice se tak Kayle vydava taky za cecha jako ja 🙂 bo jeste u prvniho hotelu kdyz zminil ze je z usa, tak jinak moc pratelsti pakistanci, odplivli na zem. Jeste jsem u policajtu vymenil zbyle yuany za pakistenske rupie a popojeli kousek niz dat nejake jidlo. Na noclech jsme to zaparkoval v prijemnem Swat hotelu, kde jsem opravil zadni kolo. Nic kritickeho, jen jsem kazde rano dofoukaval, tak jsem tam nasel prvni malou dirku, tak jsem to zalepil. Marathony jsou fakt dobry plaste, prvni defekt po 8500km a to az jsem prezul za nove ktere jsou spise vice slike na asfalt nez na pakistanske cesty 🙁

Pivo tu nikde nemaj, tak nezbyva na vecer nic jineho nez caras. Gram kvalitniho hase tu prijde tak na 25-35kc 🙂 Rano snidane hezky venku na zahrade s vyhledem na hory a cesta po KKH pak pokracuje a neustale prekvapuje, ty hory jsou proste neuveritelne.

Po ceste jsem potkal Simona a Nathalii ze Svycarska, kteri vyrazili i se psem uz pred douma rokama peskom, pak v Chitralu koupili 2 osly a ted uz 6 mesicu jedou po Pakistanu. S oslama je nepustili do Indiie, tak to ted jedou zkusit pres Cinu, snad se jim zadari.

Odpoledne startuju gps, bo se blizim k dalsi kesce, ale nejak to nefunguje, vsude spatny signal satelitu, asi nejaky problem s antenou v telefonu, nebo je to nejak rusene, no nevadi. Projeli jsme kolem prvniho ledovce a zaparkovali na kopci v super hospudce Breeze Glacier, s paradnim vyhledem. Dali jsme nejake jidlo a nez nam to donesli, mel jsem kesku na stole, nasel jsem ji nastesti i bez gps behem chvilky podle hintu, tak po te kyrgyzske je to druha, vyzvednuta pekne daleko, jen kolmo.

Paradne jsme se nadlabli ale zacina me nejak zlobit bricho. Mam ho nafoukle jak balon, a neni to z piva 🙂 No vypada to zrejme na blizici se nejake problemy. Po veceri kecame s mistnima turistama co tudy projizdeji a rozebirame mistni politickou situaci. Typci z Gohartu se pak chlubi svym arsenalem a ukazuje na mobilu video v akci, jak si kamos poridil jakysi protiletecky kulomet. Pak se pozdeji dozvidam ze Gohart je prej ted takove ustredi talibanu, coz zapricinilo ze Kayle se pak necitil nejlip. Kdyz prisla rec, o tom odkud jsem ja, tak jak jsem zminil CZ, tak ihned debata sklouzla k tomu ze delame vyborne zbrane. Normalne na me ceste vetsinou, kdyz jsem zminil cesko, tak nasledovalo, jako dobrej hokej, fotbal, pak nedved, vyborne pivo, hezky holky a pod. V Pakistanu nic takoveho, proste dobre zbrane.

Pred nedavnem jsem se zminoval o girandii, ktera me zatim miji a asi jsem to zakrik, ikdyz jsem klepal na vse mozne drevene. Asi nastupuji prvni priznaky bo od rana jsem nafoukly jak balon a kazde dve minuty ty pretlaky poustim vrchem nebo spodem. Celkem peklo bo se porad nafukuju vic a vic a potreboval bych tak propichnou bruch a vypustit. Kolem jedne rano jsou tlaky takove ze myslim ze se roztrhnu a bolest bricha neuveritelna. Blbec jsem si myslel ze to bude jen prujem a tak jsem si v poledne vzal endiaron, ktery to zrejme vse zablokoval, nejsem doktor, ale myslim ze je lepsi tomu nechat nejprv volny pruchod. No pokud je to girandia, tak nejake antibiotika co obsahuji metronidazol a vyzabiji tak bakterie v zaludku, snad sezenu v Karimabadu, uvidim. Melo by se to tu jmenovat Flazil nebo tak nejak.

Nad ranem se mi podarilo usnout, ale ne moc na dlouho, probudil me drsny vichr s destem. Vykouknu ven a nic nevidim, poprcha a vichr zenouci se udolim se otocil a tak nejsme v idealnim zavetri a zacina jit do tuheho. Tentokrat jsem stan mel ukotveny dobre jiz z vecera, presto ovsem pridavam nejake balvany na koliky bo v narazech jsou to pekne pecky ze myslim ze odletim.

Nemelo nejak cenu vylizat ze stanu a tak jsem aspon dopsal blog, aby jste meli co cist a jeste jsem si chvilku pospal. Probudil jsem se kolem jedenacti a pocasi uz bylo celkem klidne, zadne vedro, tak jsme rozhodli ze posnidanoobedvame a vydame se na nejaky trek po okoli. Strihli jsme si paradni lanove mosty pres reku a pak zamirili pres jednu malebnou dedinku k jezeru a obrovskemu ledovci.

Trosku narocne to tentokrat pro mne bylo, po dlouhe dobe jsem zapojil do pohybu trochu jine svaly a navic po nocnich problemech se v kopci nejak zadychavam, pripadam si jako bych sel nekde v 6000m nebo vykouril dve krabky startek.
Dostavuje se nejaka lokalni unava, ikdyz se posledni dobou nejak neprepinam a pakistanske hory si vylozene pomalinku odpocinkove vychutnavam hezky po castech.

Jak jsme tak byli v dedine, vsude maji paradne promakany system zavlazovacich kanalu. Ovsem mistni decka jsou obcas pekni dacani, na jednom miste zborili hrazku a tak voda tekla kam nemela a tak nasledovala prestrekla kamenu mezi jednim dedou a tema deckama. Deda byl fajn, pomohli jsme mu to opravit, koupili jeste merunky a vyrazili dal.

Na ceste zpet ke kolum jsem stopl na par kilaku nakladak s kuratama, tak jedu jako typickej pakistanec hezky navrchu. Zavezl nas hesky pred restauraci kde mame kola a stany a my se zase vydali relaxovat na terasu s vyhledem. Tak jsme se nejak shodli, ze kdyby tu mel Dany internet a pivko, tak bych se uz od tud nehl. Vecer pak rozebirame s majitelem Denym politiku pakistanu, nabozenstvi, a historii uzemi,… Moz zajimave a pro me poucne pac Pakistan jsem puvodne neplanoval, tak jej nemam moc nastudovany. Hodne pak diskutujeme o talibanu a lokalnich problemech.

Dalsi den rano balime veci ze popojedem dal udolim Hunzy. Ikdyz cesta je v mape vlastne podel reky z kopce dolu, hned na uvod se zvedame o 250m vys, nasleduje par dedinek, obcas pokec s mistnima. Postupne pribyva ozbrojenych NP (Northern Police) kteri zajistuji bezpecnost pro pracujici cinany opravujici KKH. Jak jsem se dozvedel, veskere tyto opravy plati cina.

Prijeli jsme az k mostu pred Karimabad, odkud se do vlastniho mesta musime zas vysplhat o dalsich 250m nahoru. Takze za ten den, ikdyz jsem ujel jen 50km podel reky „dolu“, tak jsem zas nastoupal nejakych 900 vyskovych metru. Zacina to tu byt pekna housenkova draha.

V Karimabadu potkavame opet Filipa se Sergejem, kteri tu uz relaxuji 4 dny a konecne se take dostavam k internetu abych vam to vse rychle mohl povykladat. Cele mesto bylo ovsem uz druhej den bez elektriky a tak jsme nejprve nasli ubytko v OldHunza hotelu za 150prp. Typci provozujici inet kavarnu to meli ovsem vychytane, vypadky elektriky jsou tu beznou veci, tak vse meli reseno pres satelitni pripojeni + diesel agregat. Vse paradne, teda v ramci moznosti, fungovalo az do deviti, nez dosla nafta a tak nezbylo nic jineho nez temnou vesnici zajit do shopu, kde necekane meli i pivko (snad jedinny shop v pakistanu je zde 🙂 a pri jasne nocni obloze na terasce pokecat.

Zni to skoro jako vtip ale je to realne, ze american si jde v pakistanu, den pred ramadanem, koupit vecer do obchodu pivo. To mi tak pripomelo, ze tento rok vysel ramadan zrovna na tento mesic nejak od 22. No co se da delat, bude to trosku horsi s jidlem, ale zas zadna katastrofa.

V Karimabadu se zdrzim tak dva dny, diky tomu ze od Oshe jsem nemel pristup na net, tak jsem vam pripravil celkem 5 clanku, ktere se postupne zverejnovaly po dvou dnech, tudiz nyni jsem zas jiz tak o deset dni nekde dal a cerpam nove zazitky pro dalsi psani. Predpokladam ze dalsi clanek tu budete mit zas za dva dny, tentokrat pravdepodobne z Gilgitu, odkud si budu delat dva bocni vylety. Tak se mejte pekne a za nedlouho zase zde.

Clanek byl publikovan v Čtvrtek, 27 srpna, 2009 at 17:00 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.