Zdravim Vas mili ctenari, ubehly zas dva dny a ja jsem tu s pokracovanim. Jak jsem jiz predeslal, nahromadilo se toho dost, takze jeste 2x po dvou dnech vam tu automaticky pribude dalsi dil.

Premyslim kde zacit. Snad od mista kde jsem skoncil posledne, ale prece jen neodpustim si malou vsuvku, Karakoram Highway, o ktere budou nasledujici dily vypraveni, je pro me neco neuveritelneho, proste kdo tudy nejel neuveri, takze jak to vsechno bylo dal.

Z Kashgaru jsme vyrazili spolecne s Kaylem nejak dopoledne, prehled o case jsem ztratil uz na ukrajine. Kdyz jsme videli prvni checkpoint za mostem rozhodli jsme se ho pokusit projet bez zastaveni, jakmile tam zastavi pro kontrolu nejaky bus s hodne lidima. A tentokrat to vyslo, bus jsme objeli zleva kdyz se vytvoril hloucek kolem postu, a bylo to. Zrejme na nas ani nikdo nevolal at zastavime, ale pro jistotu jsme se neohlizeli a jeli dal, spokojeni ze nas nevratili jsme vyrazili krajet prvni kilometry silnice 314 oznacene na cinske strane, jinak zname jako KKH – Karakoram Highway.

Silnice dlouhe 1200km spojujici cinsky Kashgar s pakistanskym Islamabadem, vedoucim pres dve nejvyssi pohori sveta Pamir a Karakoram. Silnice s nejvetsi koncentraci obrovskych ledovcu a kolmych horskych stitu na svete, tez ovsem silnice kde na pakistanske strane si, pri budovani jeji skoroasfaltove podoby, vzala velkou dan – 1 mrtvy na 1,5km. Nerad bych zde do blogu o KKH prepisoval neco, co je uz lepe napsano nekde jinde, tak mrknete i na odkazy o KKH, ktere jsem vam tu prolinkoval a kde je vse pekne popsano od historie az po soucasnost.

Prvni stokilometrovy usek cesty za Kashgarem je defacto poust v 1400mnm. Projeli jsme par dedinek, teplota snesitelna, neco kolem 42 stupnu. Obcas jsme koupili nejaky ten meloun na osvezeni a za nedlouho, teda v pozdni odpoledne se pred nami zacinaji zvedat obrovske velehory a hluboky kanon naznacuje kudy cesta povede a tak zde pomalu zacina ma cesta po Karakoram.

Kanon uz v pocatcich zacal vypadat uzasne a to jsem jeste netusil co vse me teprve ceka. Vystoupali jsme par metru a zacali hledat nejaky ten flek na spani, tak ale aby na nas v noci nejaky ten sutr nespadl, bo se kolme steny kolem nas zacaly zvedat do kilometrovych vysek. Nakonec se zadarilo a rozbili stany na bezpecnem rovnem miste kousek od reky. No ovsem, jak jsme pozdeji zjistili, neni radno spat uprodtred zavlazovaciho kanalu, to se vam pak taky muze stat ze vas o pulnoci probudi voda ve stanu. Tezko rict zdali to byl kanal ci ne, ale v noci proste na suchem peknem miste stoupla voda o dvadcet cisel a presun na hodne kamenite, ovsem suche misto o tochu vys byl nutny. Rano bylo dane misto uz zase suche. Nu aspon v noci nuda nebyla.

Dalsi den se cesta toci mirnym stoupanim kolem prudke rozvodnene kalne reky, ktera vytvari v horach neuveritelny kanon. Po 20km davame snidanoobed pred checkpointem v Ghezu. Jidlo vetsinou vyjde tak na 10 yuanu, caj je zpravidla zdarma. Jen je trosku kalny, bo voda je dostupna jen ta bahnita v rece a tak i caj ma obcas dost zemitou prichut. Chvilku jsme jeste posedeli s mistnima a kolem poledne vyrazili dal.

Prijemne fouka do zad coz stoupani moc moc prijemne ulehcuje a je tak cas se kochat tezko popsatelnyma panoramatama. Chvilemi jede clovek nad propasti do cerne divoke reky a z druhe strany se nad nim tyci primo od silnice kolme dvoukilometrove steny. Pak popojede o kousek dal a ve vysce sotva 2200m se za zatackou kousek pred nim vztyci 7700m vysoky zasnezeny stit ze ho aj za krkem pak boli jak se diva temer kolmo nahoru. Proste neuveritelne.

Tak jak me neskutecne nadchly hory v Kyrgyzstanu, posleze pak kousek Pamiru, tak toto zatim zacina byt opravdu tresnicka na dortu na te me ceste. Zmena puvodni trasy na trasu pres KKH do Pakistanu me totalne nadchla a vylozene si to tu zas uzivam. Ten den jsme jeste projeli okolo spousty krasnych mist a nastoupali tak zas dalsich 1500m. Dali jsme v jedinem kafe pri silnici nejakou tu veceri ala plov a na vecer koupili velkyho melouna za 3 yuany. Pro spani jsme si tentokrat vybrali suchy luxusni zatravneny plac v 3300m s vyhledem na okolni 7000m zasnezene stity.

V noci prisel trosku silnejsi studenej vetr, ze jsem musel i vstat a pripojistit trosku stan. Brr, to tak nemam rad, kdyz vse poradne ukotvim tak nikdy nezafoukne a kdyz jen napul tak pak fuci silne pokazde. Rano jsme si pospali az do desiti, bo i par hodin po vychodu slunka byla stale pekna kosa a po vyborne snidani vyrazili dal. Nebylo kam spechat pac ke Karakolu jsme to meli jen 25km a uz jen nejakych 500 vyskovych metru. Stoupani bylo po asfaltce stale pohodove s panoramatama ktere proste nepopisu. No fantasie.

Neco po obede jsme vystoupali k jezeru Karakol v 3752mnm. Z jedne strany 7716m vysoky Kongur Shan a z druhe strany a primo pred nama se rovnou od jezera na dosah ruky se tycil 7546m vysoky kopec Muztagata.

U jezera stal nejaky hotel s vybudovanyma cestickama kolem jezera, tak ze dame jidlo. Parchanti chteli i do hospody vstup 25 yuanu, tak prdime na to a vyuzivame nabidky na nocleh od mistnich, majicich jurty hned 100m vedle, primo u jezera, jeste na lepsim miste. Dostali jsme nabidky na nocleh vsak rovnou ve dvou jurtach a jelikoz byly oba typci velice prijemni, tak aby to nebylo ani jednomu lito, tak jsme to rozlozili a obed dali v prvni jurte (vyborne domaci lagmane) a veceri a nocleh pak v jurte druhe u Irsana.

Slunko tu zas v te vysce zacina byt nejake agresivni a tak me to, ikdyz jsem dal ten den jen 25km, celkem dost utahalo. Mozna i ta samotna vyska je zas trosku citit, bo za posledni dva dny jsme vystoupali nejak rychle temer o 3000m. Po obede jsme se tedy presunuli do stinu do druhe jurty a nasledovala 3hodinova odpoledni siesta hezky uvnitr v chladku.

Jakztakz jsme pokecali s Irsanem, nejake zaklady anglictiny pochytal, zbytek rukama nohama. Zena pak uvaril na veceri plov a na vecer pak Irsan s manzelkou a deckem odjizdi na motorce pryc, ze nam necha pro sebe celou jurtu. Prej zde normalne spi, ale my ze jsme hosti a aby nas nerusili, tak jedou spat k bratrovi. Chvili jsme mu vysvetlovali ze tu tak muzem spat vsichni, ale on ze ne a nalozili na motorku jeste deky a ze se zastavi rano. Za nocleh jsme pak dali 15 yuanu.

Rano jsme si zatopili, posnidali tradicne caj s nanem. Pripadne slany caj s mlikem. Voda v jezere, odkud mistni berou vodu, je cira tak i caj je pruhledny ztratil onu zemitou prichut. Po snidani jsme se rozloucili a nejakych dalsich 30km jsme jeste vystoupali do sedla v 4096m a nasledoval paradni skoro 70km sjezd po asfaltu zpet do 3200m. Sjezd byl fakt tentokrat pekne dlouhy ze jsem parkrat zastavil i na zachod, ale parada, jak to jelo samo. Po ceste jsme narazili 50km pred Taskurgantem i na bocni pritok s temer cirou vodou tak plnim, vsechny moje lahve. Ikdyz jse voda cira, presto filtruju.

Nejakych 10km pred Taskurgantem prisel dalsi checkpoint, ktery jsme projeli relativne bez problemu. Tomo z japonska ktereho jsme pak potkali neprojel a nalozili ho do auta.

Tomo je silenec. Potkal jsem ho uz v Oshi, kde si koupil kolo, takovou skladacku 🙂 na ktere jede stejnym smerem. S sebou nic nema, ani stan ani spacak, jen malej batoh, jakousi deku, zbytek nalozeny v prednim kosiku. Pak jsem ho jeste jednou potkal v Kashgaru a finalne i v Sostu v Pakistanu, bohuzel ale Taskurgant-Sost musel jet cely v buse, k cemuz se jeste dostanu. Fakt silenec.

Do Tskurgantu jsme dojeli neco kolem treti, na hranice zbyva 120km, ovsem customs jsou uz v tomto meste a tak potrebujem razitko. Predem vim ze na kole se tento usek neda projet a musi se pouzit bus. I pres to zkousime projet. Nejprve davame pozdni obed a pak vyrazime dal. Po chvili jsme zastaveni prvni hlidkou, ktera nas vraci na celnici pro razitko. Tam probiha dlouhe presvedcovani damy se dvouma hvezdama na rameni, ovsem marne (ono se v cinstine strasne blbe argumentuje) a tak jsme vykazani ze ze se mame vratit rano a ze na kole to proste nepujde. Prej od udeleni razitka musime opustit cinu do dalsiho dne a to se nakole neda tim smerem stihnout, navic hranice je prej strasne vysoko a je to pro nas nebezpecne :-). Peknej bordel, bo jsem zjistoval cenu a tech 120km me bude prej stat 260 yuanu. Cela tato komedie je beztak jen kvuli prachum, cinani, teda cinsti policajti, me uz zacinaji obcas pekne prudit.

Nasli jsme si tedy levnej hotel, kde jsme potkali dalsi Svycary jedouci opacnym smerem, Geryho a Marthu, co uz jedou na kole dva roky, mam pozdravovat Rudyho, se kterym travili pred mesicem nejaky cas v kempu v Islamabadu. Spolecne jsme zasli na veceri, povymenovali par informaci co a jak.

Po desate vecer je cele mesto mrtve, nikde ani zivacka, i z kafe nas vyhodili, jen prazdne velke tri krizovatky se zaplyma semaforama, tak jdeme spat. Kdyz jsme se vratili na hotel, typek nam odmital odemknout pokoj, ze prej za chvili, ze klice ma nekdo jiny, navic mi odmital vratit muj pas. TakJsme cekali na klice, no duvod byl uplne jiny, asi po ctvrt hodine totiz prijeli 4 policajti a zacla opetovna dukladna kontrola pasu a viz. Bylo uz po pulnoci bejingseho casu a i presto sli vzvbudit Martu a Geryho, kteri uz spali, aby je taky mohli zkontrolovat. No vic jak pulhodinova komedie, prepisovani udaju do nekolika formularu, vysvetlovani proc ja i Kayle mame 2 pasy, odkud jedeme, kam jedeme, jak jedeme, pasy si dukladne postupne prohlizeli vsichni 4 a aj jsem je musel nekolikrat okriknout at ho porat nelamou v ruce. Jeden byl dost dost neprijemnej s ostatnima vcetne sefove se dvouma hvezdickama na rameni (se kterou jsme se potkali uz odpoledne na celnici) se jakz takz dalo komunikovat. Kayle mi rikal ze toto je bezne ze policajti dojdou na hotel, vzbudi te, a zacnou zkontrolovat pasy a prudit. Jednou ho aj policajti vyhodili z hotelu, ze musi jit do jineho. No buzerace jak sfina.

Rano jsme vse spakovali a vyrazili zpet na celnici pro razitka. Tam jsme potkali fajn pakistanskeho ridice busu, ktery rikal ze nam kola vezme zdarma a se kterym jsme se domluvili ze nemusime jet az do Sostu a ze nas vysadi za posledni cinskou kontrolou sedle.

Kontrola na celnici byla i tentokrat dukladna, dokonce i s rentgenem, zda nepasuju do Pakistanu v tele ryzu. Dama v igelitovych rukavicich mi zmerila teplotu, vyplnil jsem jakousi zlutou kartu a sel jsem koupit listek na bus. Zaplatil jsem nejdriv 220 yuanu a sel pro kolo, typek pak vybehl ze prej jeste 50 za kolo. No zacal velky boj, bo jsem byl uz domluveny s pakistanskym ridicem Azimem ze mame kola zdarma. Kdyby to chtel ricid, rad mu to dam ale toto byly penize vylozene do kapsy cinskeho policajta, kterej byl nekompromisni a na svych 50 do kapsy trval. Jak jsem uz psal cinsti policajti me uz zacinaji srat. Trval jsem na tom ze chcu potvrzeni ze jsem zaplatil tech 50, bo cena za zavazadla jsou na ridici a ten policajt do toho nema co kafrat. No nakonec jsem to uhadal a nic neplatil, ale byl to boj a zacinalo to uz trosku vrit, jsou to pekni kokoti, jeste ze uz jedu pryc.

Pak nasledoval tradicni kolotoc s razitkama, prohlidkama batohu, vyplnovani a kontrolovani formularu, kontrola fotek ve fotaku (kde jsme mel pripravene fotky z animal marketu vcetne uvodni s prostrednikem). Po posledni kontrole jsem konecne, pekne nasratej, vypadl z baraku a sel za prijemnyma pakistancama upevnit kolo na strechu busu. Do odjezdu chybelo vyplnit ridicem uz jen jeden formular, pak 2x jeste kontrola pasu a mohlo se vyrazit.

Do busu prisedli jeste dva cinsti vojaci a hned zacali po vsem smejdit. Ofrkli jak prase cigarem mi propalil kdyz se nademnou naklanel tricko. Ihned si museli vyzkouset a osahat vsechno. Uplne jak male decka. Nastartovat bus, zkusit popojet na jednicku, zatroubit si, prozkoumat Kaylovy hodinky, nebo vyzebrat jeden meloun zdarma. Nastesti neumeli anglicky, tak jsme si z nich s pakistancama delali srandu. Moc moc me povavil jeden starsi pakistansky obchodnik z Pesavaru, vracejici se z Kasgaru, kdyz mi zaklepal na rameno a decentne se zeptal: I am sorry, excuse me sir, how many china girls did you poke ? :-))) Nasledne hned ukazoval na sveho kolegu, ze on 4 v jeden den, ale nemame to nikomu rikat. No myslim ze v Pakistanu bude jeste s mistnima sranda.

Po ceste jsme potkali jeden pokazeny bus, a tak nastal mensi kolotoc, Azim se svym busem jej uvazal na lano a my si presedli do tretiho busu. Projeli jsme posledni checkpoint, kde nam naposledy zkontrolovaly vsechny razitka, zamavali komunisticke cine a trada. Chteli jsme vysadit v sedle na pakistanske strane, jak jsme byli s ridicem domluveni, po presunuti do tretiho busu ovsem novy ridic odmital zastavit, ze by na pakistanske strane dole mel pak problemy, ze mu nebudou sedet pocty lidi co nalozil v cine a co ma vylozit, ukecali jsme ho aspon ze pockame na nas puvodni bus na kterem mame kola a ze si zas presednem tam. Kdyz se nas puvodni ridic vysplhal nahoru, tak odpojil pokazeny bus ktery tahl a dle nasi dohody jsme dostali svoleni sundat nase kola a vydat se dolu jak jsme planovali. Vse uz vypadalo nadejne, nez se do toho ovsem po chvilce pripletl nejaky dalsi oficir z projizdejiciho auta, ktery prohlasil, ze na kole je to zakazane a ze mame vse nalozit zpet na bus. Nas pakistansky ridic Azim to ovsem s usmevem paradne vse v rychlosti vyresil, potrasl nam rukou, sedl do busu, nastartoval a rychle odjel, a tak nam nezbylo nic jineho, i na protest oficira, nez se vydat dolu na kolech – hura.

Tak jsme tedy uspesne opustili cinske uzemi a vysedli v sedle z busu a nasedli na sedla nase. Tim konci ma dalsi etapa, etapa po Cine, etapa trosku zkracena a preplanovana, ale zmeny trasy pres KKH nelituju, pro kolo je to asi jedna z nejlepsich tras vubec. Takze tradicne zas za dva dny s pokracovanim o KKH na pakistanske strane.

Clanek byl publikovan v Úterý, 25 srpna, 2009 at 17:00 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.