Ahoj vsem,
opet prinasim nejake nove zpravy z me cesty. Tentokrat jsem si udelal malou zajizku mimo mou planovanou trasu jelikoz jsem se chtel trosku porozhlednout po Kyrgyzstanu a tak jsem se ocitl na konci jezera Ysyk-Kol ve mestecku Karakol.

Na hostelu v Biskeku jsem rano posnidal, zaskocil pro opravene pakistanske vizum (no takto jsem si to mohl opravit i sam, prakticky to datum ve starem vizu silne prepsal na nove 🙂 a dostal jsem darem od konzula jeste nejake mapy Pakistanu. Pak jsem to vzal jeste pres mesto, jelikoz jsem dostal jeste tip na spesl obchod s objektivama, kde by mohli mit i filtry. No meli, bohuzel ale ne 72mm, tak to budu muset nejak zvladnout s tim co mam 🙁 a vydal se tedy dal na vychod.

Prvnich 60km byl peknej vopruz, bo aut jak mraky a ridici v KG jsou totalne bezohledni, jezdi jak prasata, predizdeji se zleva zprava, proste kde je misto, a tak vetsinou jedu mimo asfalt, bo je to o hubu. Nastesti za mestem Tokmok razem provoz opadl a uz se jelo klidne a cesta se zacla velice mirnym stoupanim pomalinku zvedat. K veceru jsem dojel do takoveho mensiho kanonu, no velice pekne to tam bylo, jenze jak jsem predpokladal, tak nastal problem s mistem na spani – z jedne strany skaly, z druhe rozproudena reka Chuy.

Zkusil jsem se po ceste optat na nocleh ve 4 kafe, ale bezvysledne nastesti se na me zas stesti usmalo a 2 minuty pred zapadem slunka se objevila mala slepa kamenita odbocka do skal, kde jsem natrefil na super flek i s pripravenym ohnistem a tak jsem stan postavil a pri ohynku se hral bo teplota vecer byla kolem 9 stupnu. Kolem 1 rano zacala silna bourka a rano to nejak nevypadalo, ze by melo prestat prset. No uz jsem spal tentokrat i ve spacaku bo v noci bylo venku jen kolem 4 stupnu.

Kdyz neco po 7:30 rano prestalo prset, ve vetru rychle proschl stan, ja sbalil veci a vystoupal po ceste az k jezeru Ysyk-Kol do mestecka Balakhyl. Tam jsem vybral z bankomatu nejake penize na zbytek pobytu v KG, bo v Biskheku jsem mel necekane vydaje za delsi pobyt, hlavne opravu kola a pak i poslani baliku.

Jezero Ysyk-Kol se nachazi ve vysce 1606mnm a jde o druhe nejvetsi vysokohorske jezero (po jezeru Titicaca v jizni americe). Voda v jezere je cista tyrkysove zelena a vzhledem k tomu ze obsahuje i sul a v okoli je i dost termalnich pramenu, tak jezero v zime nezamrza a diky sve rozloze a teplote ze ovlivnuje dost okolni pocasi.

Ja se na doporuceni vydal okolo jezera jizni cestou, bohuzel pocasi mi ale nejak prestalo hrat do karet a tak prisla dalsi bourka. Nasel jsem maly pristresek, kde jsem uvaril nejakou tu teplou chalku. Kdyz prestal silny dest, vydal jsem se zas o kousek dal.

Znate to zaplatite si zajezd k mori do Chorvatska a ono vam tam cely tyden chcije a chcije ze ven z apartmanu se ani nedostanete 🙂 To nastesti nebyl muj pripad a ja si z deste moc tezkou hlavu nedelal, ikyz naladu mi to celkem vzalo pac jsem chtel videt jak to tady vypada. Stve me ze kolem to muze byt opravdu nadherne, bo kdyz mistama zasvitlo slunko, tak jezero Ysyk-Kol se svou tyrkysovou barvou a okolnima horama 4.500m z jedne i z druhe strany a v dali pak zacina pohori Tien-San se svymi 7500m. No, me to moc zatim ten den nenadchlo, vylet na Kokorin byl lepsi, tam meli aspon teple parky, bo ja zmrzly a zmokly byl a kolem jen mraky mlha sychravo.

Pred vecerem konecne vysvitlo slunko a tak jsem posledni 2 hodiny dne aspon za jizdy prosusil zmokle veci. Pred pulkou trasy cesta mirne uhla od jezera a nasledoval jeden mensi pereval, kolem snih (a to jsem teprv 1860m) a sesup dolu zpet k jezeru. Stan jsem pak postavil pred mestem Bokonbajev.

Kolem 1 v noci zas opet brutalni slejvak az do 6 rano. Tak mam pocit ze tato situace se tu asi bude opakovat kazdy den. Jak se tu tak bavim s lidima, tak i oni moc nadseni z deste taky nejsou, prej tak jak prsi letos jeste neprselo, a maji problemy bo ani zadni turisti zatim k do techto koncin diky neustalemu desti letos nejezdi a tak ani zadne dengy nejsou.

Rano hodku prestalo prste ale pak zas na novo, nastesti uz jen mirne a tak jsem se vydal dal v mirnem desti. Po 15km jsem nastartoval GPS a jal se najit jedinou dostupnou kesku v Kyrgyzstane (bo ty dve u Bishkeku byly na americke letecke zakladne). A hned po 10ti minutach jsem ji mel. Schovana hezky u jezera a jak jsem ji nasel tak i prestat prselo a vysvitlo slunko.

Tak jsem vyzvedl svoji zatim nejvzdalenejsi kesku dosazenou pouze vlastnimi silami. Obcas pekelna to cesta a to bylo videt i nna tachometru, pac jak jsem se vratil 100m zpet na silnici, tak jsem tam mel natocene 6666km :-)) Tomu rikam nahodicka. Do kesky jsem umistil drevenou minci koupenou na Lyse, ale nestihl jsem z ni udelat TB, tak snad az se vratim poslu ownerovi tracking number.

Vyzvednutim kesky se razem zmenilo pocasi a hned bylo veselejc. Vysvitlo slunko a ja se prevlek a pres den zas prijemnych 28 stupnu, slunko bylo ale necekane mooc silne, predpokladal jsem ze diky 2mesicnimu pobytu na slunku po ceste, prejezdu kazasskou stepi jsem jiz dost opalen na to abych se nemusel mazat, ale to horske je trochu jine kafe a tak jsem si mirne spalil celo 🙂 no budu muset s tim slunkem tady taky opatrne.

Cesta ubihala paradne, kopirovala hezky breh jezera, vsude same plaze, vypadalo to tu jak u more. Obcas ve vode taky nejaci lidi, tak jsem nevahal a tez jsem se sjel na jednom miste zvlazit. Celkem me prekvapilo ze na vysokohorske jezero byla voda fakticky prijatelna na koupani. Obcas prisel nejaky ten dolik a stoupani kdyz se z boku do jezera vleval nejaky horsky potok.

Po ceste jsem se v jednom magazinu seznamil s Aslanem a jeho super kolegama. Maji malou firmu a zasobuji okolo jezera magaziny ruznyma surovinama. Jezdi takto kazdy tyden a jedna takova cesta jim zabere 4 dny. Stejne jak na kole, a tak jsme se pak na ceste neustale potkavali. Aslan nabidl nocleh u sebe doma v Karakolu, tak jsem neodmital a nabidku prijal, kde jsem vecer prijemne pokecal s celou rodinou. Aj jsem byl po tech kilometrech za posledni dny a toho pocasi trosku utahany, tak jsem se i brzo spat.

Rano jsem zaskocil na net checknout situaci v cine a rozhodnout se zda neudelam nejake treky okolo Karakolu, nebo se pomalu vydam smerem k Osh. Pocasi trosku rozhodlo, ze se vydam pomalu smer cina. Takze nabiram mirny zapadni smer a budu se nyni pres hory snazit v tomto picasi dostat na spojnici hlavni silnice Bishkek-Osh.

Clanek byl publikovan v Sobota, 18 července, 2009 at 05:58 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.