Privet pratele,
opet se hlasim z cesty, stale zivy a zdravy a stale plny elanu do dalsich etap. Ikdyz naposled, kdyz jsem psal, to tak moc dobre nevypadalo a ja nemel sily se tehda nejak moc s 40 horeckou rozepisovat.
Ano ano, tak to bylo posledne kdyz jsem dorazil do Turkestanu, takze nyni musim pokracovat ve vypraveni tam kde me sily opustily.
Jak jsem jiz posledne zkracene psal, uspesne jsem dorazil do Turkestanu ke znamym (ridici kamazu, ktere jsem potkal okolo Irgyzu). Vsichni bydli v malem „tureckem“ poselku (cca 300 baraku), takze jsem kulturne opustil kazachstan a ocitl se v podstate v turecku. Alibek se svou rodinou me vrele privitali a ihned zaclo seznamovani s celou obrovskou familii, po predstaveni asi tritcateho clena rodiny jsem v tom zacinal mit takovy gulas ze jsem pomalu nevedel ani jak ja se jmenuju, a to jsem byl upozornen ze jsme teprv na zacatku.
Rano nasledovama navsteva inetu, odkud jsem psal posledne, ovsem sily me opustily, a tak jsem se nejak nerozepisoval. Nasledovala jeste prohlidka mausolea – nechapu jak v te pustine v te dobe zde neco takoveho postavili, opravdu obrovske impozantni dilo i s okolim, ktere na me nechalo dojem, prolezl jsem vsechna mistnni muzea a zakouti. Bohuzel ale to uz jsem mel tak 40 horecku a tak to slo se mnou z kopce a radeji jsem jel zpet k Alibekovi domu. Ihned jsem dostal servis leku, caju a vseho mozneho a ja se lehce po obede odebral s horeckou spat. Vzbudil jsem se v 8 vecer, ale moc lepe mi nebylo, spis jeste hur a tak jsem musel odmitnout i pozvani na oslavu mych narozenin, kde berana zabili a 143 sasliku prichystali, becku shimkentskoje narazili, vsichni jedli pili hodovali a ja s horeckou bruchabolem a … vse prolezel a prospal, opravdu hodne mizerne me bylo. Neco snesu, ale fakt jsem se ani hybat nemohl – a tak ja jsem nejak stravil svuj den razdenija zde. No nevesele pro me to bylo, aspon ze zde ostatni meli o duvod vic k oslave a i vam kteri jste si na me vzpomeli a napsali moc dekuji za prani, ikdyz jsem si je pak musel precist dalsi den znova, az jsem nemel tu brutus horecku a vse jsem jiz vnimal.
Tezko rict co na me vlezlo ale rek byc ze nejak asi zrejme padla celkova unava, uvolnena saunou a masazi. Po prijezdu do Turkestanu jsme totiz zajeli do bane (mistni koupel) s prirodni vrelou vodou, saunou, kde jsem navic dostal vybornou masaz, pak oddych, pohodka dve pivka 3 vodky a vse se pak pres noc v tom mem tele nejak uvolnilo, ze jsem byl pak dalsi den absolutne vycerpany s horeckou. Navic mistni lek na vsechno je 100g vodky, ovsem me se uspesne vsechny nabidky vodky a prinaseneho mastneho masa darilo odmitat. Obcas jsem snedl, kdyz jsem se vzbudil nejakou tu susenku.
Zdravotni problemy ovsem netrvaly dlouho a hned dalsi den jsem byl zas zcela fit. Pres den jsem se priucil pri oprave motoru Alibekovyho kamazu a odpoledne jsem se vrhnul na remont meho kola. Bohuzel vsak chrceni v orechu se mi odstranit nepovedlo.
Moc pekne se o me u Alibeka starali a tak jsem zustal jeste jeden den abych si poradne odpocinul. Se vsemi jsme se pak rozloucil a vyrazil dal. No moc se mi po tom odpocinku slapat nechtelo, navic pekne blbe foukalo tak me to ten den vubec nebavilo a tak pokazde, jakmile jsem uvidel nejaky magazin nebo cajcharnu ihned jsem zastavil na kus reci abych se nejak rozptylil. Pri jezde zacalo k veceru znacne prybyvat obrovskych kobylek, mistama mraky, a tak jsem mel obavy, kde stan postavim, nakonec jsem to zalomil nedaleko jezera na pul cesty do Shymkentu.
Rano se kobylky (takove 15ti centimetrove mrchy) jakoby rozmnozily a bylo jich uz nad hlavu. Sam nevim jestli jsou nejak nebezpecne, ale dobrej pocit jsem z nich nemel. Postupne na me zacaly delat na ceste nalety a jednou kdy se jich na me v jednu chvili usadilo pet, tak jsem to nejak nezvladl s odhanenim a slitl dokonce z kola. No trochu jsem se dodrel a rozbil si MP3 playera, takze jsem bez muziky.
Neco po poledni jsem dojel do Shymkentu a vydal se hledat nejaky levny hotel. V Bajkonuru jsem na jeden dostal tip a tak jsem tam sjel. Pred hotelem jsem se seznamil s Jeffem z kanady, ktery si z bazaru nesl novy rafek na kolo. Jeff ma opet podobny smer jako ja a tak jsme sli na pivo trosku pokecat. Tradicne se to trosku protahlo pac opet bylo o cem a hlavne pri cem vykladat. Pri presunu do jine hospy mensi problem s milicii (Jeff si odskocil ke stromu, a stalo ho to pak 1000t, nejak se mi to nepovedlo ukecat, nicmene on se ani nejak nesnazil a netvaril se ze by pro nej ta casta byla nejaky problem). Celkem jsem rad ze jsem tu nekoho potkal, pac po pulnoci to tu ve meste zacina byt dosti nebezpecne. Kazdy tu pije jak duha, clovek aby zapadl, a nepripadal si jak cizinec, si musi na stul postavit aspon dve prazdne a jednu plnou flasku vodky. A prijde mi ze kazdej treti tu na necem frci.
Rano jsem vyuzil hotelove snidane v cene a do 9ti jsme cekal, jak jsme se domluvili, na Jeffa ze zajedem spolu do pivovaru, bohuzel stale neprichazel tak jsem sedl na marsrutku a vyrazil sam. Po uvodu odkud jsem kam jedu atd, se me v pivovaru ujali dva znali zamestnanci a nasledovala podrobna dvouhodinova exkurze za provozu (takove prohlidky se mi ve starobrnu jeste nedostalo 🙂 Prolezli jsme snad vsechno a pote jsem se seznamil s mistnim sladkem Alainem. Moc prijemnej pan, pekne se povidalo, moc ho zajimala i moje cesta, sam by chtel jet na motorce smerem k nam. On sam obcas jezdi do evropy, prednaset na univerzity, prevazne do belgie, a znal spoustu lidi i od Klarky ze skoly, kde byl pred dvema lety. Tak mam tam doma od nej vsechny pozdravovat.
Po ceste zpet jsem navstivil mistni obrovsky bazar. Moc se mi libi tyhle asijske bazary, vsude plno koreni, ruznych pochutin, v centru opet rozlehly usek masa vsech ruznych barev :-), hadry, naradi,… clovek tam sezene snad vsechno (ale z ciny, hen mi psal ze plast ktery koupil v aralu mu vystacil tak tak na 900km do biskeku). Nevim jestli je to nejaky mistni trend, ale mam pocit ze 50% kamenych obchodu prodava ci spravuje mobily. V jedno takovem jsem si pujcil male sroubovacky a povedlo se mi opravit muj MP3 player, takze zas bude na ceste veselejc. Pohodu narusila jen mensi diskuze s mistni milicii, ktere se nelibilo, ze na bazaru fotim. Typek me odvlekl na stanici, ze mam zaplatit pokutu. Ja se dohadoval ze nikde neni naposano ze foceni je tam zakazane a ze by tam teda mely dat cedule. Ze se o zadny secure objekt nejedna, atd. Pak me sel ukazat nejaky napis v kazachstine pred bazarem mysleje ze nademnou vyhraje kdyz tomu nebudu rozumet, ja ovsem ihned zastavil kolemjdouciho a pozadal ho o prelozeni do rustiny a tam stalo cosi o historii shymkentu 🙂 No typek milicijny zjistil ze ze me nic nedostane a pak mi jeste navic s usmevem rek, ze muzu teda fotit. Skoda jen ze tam svetla moc nebylo.
Odpoledne jsem chtel nahodit na web nove fotky ale ve meste lehl internet a tak vetsina kavaren byla bez konektivity. Ja narazil na jedno kafe, kde meli wifi. Dokonce i funkcni net (pres nejakeho jineho providera), tak jsem aspon pres mobil pokecal s lidmi doma. Pekne se povidalo, za okny se prehnala destova boure (po mesici jsem videl z nebe padat vodu) a ja si dopraval nefiltrovany lezaky se syrem.
Dnes rano jsem si rek dost valeni, vletel v rychlosti na net abych vam uploadnul nejake fotky a novy clanek a valim dal smer Biskek. Je to fajn zmena prostredi, pac kolem me uiz zacinaji hory. Zleva se od Turkestanu tahne nejake 2000m pohori a nyni se predemnou objevili vysoke zasnezene 4500m stity. Tak sbohem rovinko zacne jit zrejme do tuzsiho, ovsem zase prijemnejsi na pohledy. Mejte se zase pekne, ja se doufam brzo zase ozvu.
Zdar Michale, rozchodili jsme doma novy comp, takze opet muzeme sledovat pribehy z tveho putovani. Se divim, ze te chytly mensi zdravotni problemy az tak daleko. Me by to chytlo daleko driv, myslim, ze tal 2 mesice pred odjezdem :-D. Drz se, drzime ti palce. J
Tak ja momentalne v Tarazu. Konecne zacaly hory. Zleva 2000m zprava 4500m zasnezene vrcholky. Cesta zatim v pohode sedla ktere jsem projizdel ted byla jen 1200m. To krutejsi teprve prijde (jak jsem se na to dival tak mi v ceste stoji 12 sedel vyssich jak 5000m). K hranicim to mam uz jen 190km a zbyva mi nejak moc casu nez mi zacne platit vizum do Kyrgyzstanu (10.7.), tak ted davam oddych.
Prisel jsem na to jak dat nahledy fotek do blogu, tak postupne to zvelebnim, at se vam to lepe cte.