Ahoj pratele,
stale vas jeste neomrzely moje zapisky z cest ? Jestli ne tak tu mate dalsi mini prispevek. Budu psat jen kratce, bo od posledni zastavky jsem daleko nepopojel.

Presunul jsem se z pivovarnickeho Shymkentu o 170km do mesta Taraz. Po ceste se nic moc vyznamneho nestalo. Ale prece jen zasadni zmena a to, ze mi nadobro skoncila rovinka a zacaly kopce. Moooc prijemna zmena krajiny po te tahnouci se kazasske pustine. Uz pres prijezdem do Shymkentu se zleva od Turkestanu tahlo nejake 2000m vysoke pohori, takove Nizke Tatry, a pri prijezdu do mesta se predemnou mirne na levoboku zvedaly nejake 4500m vysoke zasnezene Alpy.

V Shymkentu jsem rano jeste zaskocil na bazar, pokusil se najit fungujici net odkud jsem vam psal posledne a neco po obede vyrazil dal. Levoboke pohori se zacalo znacne priblizovat a ja zacal s mym nakladem na kole mirne stoupat. Skoda jen te inverze ktera s kopeckama zacala. Prijemne to bylo ze pres tu mlhu tak nepralo slunko, ale neukazu vam z tohoto useko moc fotek, bo pozadi se v te mlze mirne ztracelo. Pres noc jsem zvostal nekde okolo Turar Rysgulov, kde na silnici postavali ozbrojeni policiste v neprustrelnych vestach se samopalama. Dal jsem s nima rec, prej nejaka mistni banda ukradla nekolik aut tak tu na ne cekaji. Konecne se v noci i trosku ochladilo (myslim ale ze na teple noci budu v horach jeste mooc vzpominat). Dokonce jsem tentokrat vlezl i do spacaku a oblekl si po mesici na noc dlouhe tricko. Takova zima mi v noci byla 🙂

Cekal jsem ze rano se to trosku vybere, abych vam nahodil nejake foto z tohoto prostredi – stejne by ste mi ale neverili a mysleli by ste si ze je to fotomontaz, pac ty vysoke hory vypadaji jak nakreslene. Bohuzel mliko pretrvavalo nadale, no rek jsem si ze se aspon dobre pojede. Tomeek mi psal, ze az do Biskeku je to udolickem, ale kluci z google tam maji asi nekde chybu bo jsem vystoupal do nejakeho 1200m sedla odkud jsem se zas spustil dolu. Takze zas az takove udolicko to asi nebude 🙂 No ale jsem rad ze se to konecne takto vlni. Po ceste u me jeste zastavil jeden typek, porad se chtel druzit, a ze jsem uz nekolikaty cech na kole ktereho tu potkal (znal i /zapomel jsem jmeno, pak nahodim link/, ktery tu projizdel pred par mesici. Chvilku me vyslichal zda nejsem spion, jestli jsem mu schopen u nas sehnat nejakou dievocku, zda nechcu nejakou tady, pak zas dokolal mlel neco o travce a pak narkotikach ( no ganja a dalsi se tu pestuje v okoli hojne, hlavne sousedni udoli je tim celosvetove proslule). Porad chtel at jedu k nemu domu, ale znate to, nejaky divny pocit jsem z nej mel tak padlo jeste par vtipku a ja si to kroutil dal.

Do Tarazu jsem dorazil neco kolem seste na tachometru jsem ten den prekonal dalsi milnik, a to 6000km. Na zahradce pockal na Mikeho se kterym jsem se po netu seznamil a mel jsem u nej prespat. Kdyz prisel, zjistil jsem ze je to mlady american, ktery je tu na 2 roky s programem Peace Corps starajici se o rozvoj mistnich mladych lidi (prevazne vyuka anglictiny, pomoc pri rozjedu firem, starani se o decka na taborech, …). Padlo par piv a uz neco kolem pulnoci jsme byli doma.

Puvodne jsem zamyslel zustat v Tarazu aspon dva dny, bo na hranice s Kyrgyzstanem to mam uz jen 190km ale vpusti me tam az 10.7. Bohuzel vsak rano odjizdel na tabor, tak i ja se sbalil, naplanoval navstevu netu (trosku jsem upravil blog a dodal nahledy aby to nebyl jen tak holy text a lepe se to cetlo).

Pred tim jsem vsak jeste zajel do mistniho velocipednejho klubu na ktery jsem dostal tip, se tam zkusim opravit to zadni kolo. Mistni sefko byl ze me nadseny a hned se me se vsim snazil pomoct, no rikal ze to hrceni kazety neni tak hrozne a ze s tim muzu jet, sam ze ma kolo v horsim stavu, a tak jsem neopravil nic ale aspon jsem se dozvedel ze k veceru ma na namesti byt velka slava a bude tam snad 400 mistnich cyklistu, coz me i jako necyklistu zaujalo a kdyz uz si to tou asii valim na kole, tak takovouto atrakci si nemuzu prece nechat ujit.

Na obed jsem si dal mistni pizzu, konecne zas neco bez masa. Tak mam pocit ze nejvic mi stejne chutnaji testoviny co si varim po vecerech, bo tech sasliku zacinam byt prejezeny, ale kdyz ony jsou tak dobre a jedna cela jehla masa vyjde vetsinou jen na 120t (15Kc) i s chlebem.

Kdyz jsem dojedl ozval se mi Mike, ze dnes nikdo nerabotaje, a ze na tabor jede az zitra, tak jestli chcu at zustanu, bo zde ve meste ma byt velka oslava Astana den. Ja neprotestoval a nabidku prijal pac casu me zvostava dost. Mesto se na oslavu zacalo pripravovat uz odpoledne a mistnich jsem se ptal co ze je to za svatek a proc zrovna 6.7. Bylo mi vysvetleno ze ten den ma soucasny kazassky (pravdepodobne dozivotni) prezident Nazarbajev narozeniny a tak proste cely Kazachstan slavi. Myslel jsem ze tyto vystrelky po rozpadu sajuzu uz skoncily, ale jak to tak vidim, tak zde asi ne.

Oslava ve meste velkolepa. Nejdriv prisla predvadecka mistnich tradicnich tanecnich souboru, mezi tim se organizatori snazili seradit vsech cirka 400 cyklistu podle barev jejich dresu presne do rad jak na spartakiade. Pote byla odstartovana spanila jizda tohoto velkolepeho pelotonu. Sam jsem byl prekvapen kde se tu vzalo tolik kolistu. Pak probihaly souteze nejakych mistnich skolnich souboru a pred podiem byl i stul s peticlenou hodnotici komisii. Prevazovaly ruzne pisne a basne oslavujici kazachstan. Jak za starych casu u nas. Jen pionyrske satky jim chybely. Konecne jsem se dozvedel proc po ceste potkavam tolik billboardu s napisem Kazachstan 2030. Je to vpodstate plan mistniho rozvoje zeme po petliletych milnicich, a v tomto roce ma byt kazachstan na urovni Kuvajtu. Tak i petiletky tu zvostaly.

V prubeho oslav to zpestril velkolepy ohnostroj a dokonce pustili i vodu v okolnich fontanach – pac mi bylo receno, ze cely rok jsou nefunkcni a pousteji to jen tento den. No na velke ploscadi az do pulnoci plno veselicich se lidi. Spoustu artakci pro decka ala skakaci hrady, strelnice, kolotoce, novinka tu byla auta pro nejmensi, do kterych posadily prcky a rodice je dalkovym ovladanim ridili. Sasliky na kazdem rohu a celkem me prekvapilo za zadni pripiti, coz po predchozich castech kazachstanu byla v tuto hodinu obrovska zmena. Jako by to tu byl uz jiny stat.
Samotny Mike tu byl i s dievockou (vypada to na zacinajici velkou lasku) a tak mi dal klice od sveho apartmanu a on sel spat k ni, ze prijde rano.

Ja dal pred spanim jeste jedno shymkentskoje abych dopsal do mobilu blog a spokojene zalehl.
Libi se mi jak v mistnich hospodach lidi oslovuji personal (z 99% divci). At uz je vekovy rozdil na tu ci druhou stranu (nekdy dost) rozdilny, tak pokud neco chces, tradicne jen zvolas „dievusky/a“ a hned je nekdo (nejaka) u tebe :-).

Rano jsem zaskocil do magazinu pro nejake suroviny na snidani, pockal na Mikeho, ktery mi dal kontakt na jeho kamarada v dalsim meste po ceste, zaskocil na net, abych vam mohl predat tento prispevek a nyni varazim zase dal hloubeji do asie.

Jak to tak vypada, blizim se ke konci Kazachstanu. Je to jak jsem jiz jednou psal obrovska zeme. Jde vlastne o nejvetsi vnitrozemni stat bez more vubec a pro predstavu cca asi 5x vetsi jak francie a 34x vetsi jak nase domovina (pritom lidi tady zije stejne jak u nas). Zanechal na me moc dobry dojem, a s celou touto etapou jsem nadmiru spokojen. Pohostinny to kraj, za ten mesic jsem tu narazil na hromadu suprovych, moc prijemnych lidicek.

Na zaver nesmim opomenout velke podekovani Efovi, ze se mu povedlo vytvorit titulni obrazek, ktery jsem musel na strankach ihned obmenit za puvodni zeleny.

Mejste se opet paradnicky a ja zas priste neco napisu, tentokrat uz ale asi z dalsi zeme ktera na me ceka pri mem putovani a to z hornateho Kyrgyzstanu.

Clanek byl publikovan v Úterý, 7 července, 2009 at 06:10 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.