Ahoj vsichni citatele mych zapisku, kteri jste jeste vydrzeli a ocekavate nedockave dalsi pokracovani, kudy se me kola vydaly a co me zraky spatrily. Vzhledem k tomu, ze v Cine, teda konkretne v provincii XinJiang, kde jsem se pohyboval, byl po celou dobu odriznut internet a mezinarodni hovory, tak se toho zas trosku nahromadilo, a tak vas budu opet malinko napinat a servirovat pribeh po castech, aby toho nebylo moc najednou.

Na me ceste jsem v Kashgaru musel ucinit jedno velke rozhodnuti, a to, kudy pojedu vlastne dal. Po konzultaci s par lidima znajicich hodne mistni pomery a par dalsima cestovatelama, na plne care diky nekolika okolnostem, nakonec zvitezila varianta cesty po Karakoram Highway a tak nyni se jiz nachazim v nadhernych horach Pakistanu. K volbe teto varianty cesty a nevyhnutelne zmeny smeru vedlo spousta na sobe nezavislych veci, ke kterym se jeste dostanu pozdeji, nicmene zmena to nastesti tez moooc prijemna a KKH je uz od zacatku zazitek.

Naposledy jsem vam psal z Oshe, kde jsem si dal dva dny super odpocinek. Puvodne jsem mel vyrazit spolecne s Natali a Alexem smerem na festak pod Pik Lenina, ovsem Natali mela stale probelmy se zaludkem a tak jsem vyrazil dal na cesty tradicne sam. Cesta zprvu ubihala ryche, bo jsem jel prijemnym mirnym stoupanim po paradnim asfaltu. Jen vedro trosku bylo, ale nic hrozneho oproti dnum v Kazachstanu a tomu co me ceka na jihu Pakistanu.

Po nejake dobe prislo prvni sedlo, ktere diky, jak jinak nez, protivetru a kamenite ceste dalo pekne, tontokrat ovsem opravdu pekelne, zabrat. Vycerpan jsem pak sklesal na puvodni vyskovou hladinu a potkal jsem pripity osadniky kteri se mnou chteli vyhandlovat kolo za kone. Nakonec jsem souhlasil, ale jen na pul hodky, a tak jsme si to prohodili a ja si to zas drandil chvilu mistnima stranema na koni a Achmed testoval na kamenite ceste moje kolo. Jak jsem to sledoval z konskeho hrbetu, vydrzel to tak prvni minutu a pak zas zajel zpet k jurte za kumpanama a dal si dalsich 100g. Ikdyz to byli fajn lidi, stale nejak pokracovali v popijeni a jelikoz se zacalo smrakat, tak ja jel radeji rozbit svuj tabor o kousek dal.

V noci trochu sprchlo ale rano zas jak vymeteno a tak jsem odpocat vyrazil dal. Asfalt definitivne skoncil nekde za Gulchi a kamenita cesta se zacala klikatit podel reky paradnima souteskama. Ikdyz jsem cely den mirne stoupal stale vys a vys, v hodne pozdni odpoledne jsem byl stale pekne daleko od upati posledniho vetsiho sedla, ktere me delilo od prijezdu k Pamiru a navsteva festivalu zacinala byt ohrozena. Nastalo tedy rozhodnuti, ze se kousek zkusim posunout nejakym dopravnim prostredkem. Sotva jsem na to pomyslel, sam od sebe mi zastavil obrovsky jerab s nabidkou ze me sveze. No neodmital jsem, jerabem jsem jeste nejel.

A tak veselej ze se posunu dal jsem kolo upevnil k ramenu jerabu, bagly nahazel do jerabnicke kabiny a vyrazilo se. Bohuzel po 30km nastal zavazny problem, dosla nafta 🙂 Vic jak ja byl z toho smutny sam sofer, jelikoz se nejak bude muset vratit do Oshe pro penize a hodne litru nafty a jelikoz se uz zacinalo hodne smrakat a dal se nechtelo, tak jsem si ustlal na plose jerabu, s tim ze stan stavet nebudu a rano vyrazim hodne brzo abych vse dohnal.

Musim rict ze tentokrat se mi to povedlo (vyrazit brzo rano) pac v tech 2800m byla v noci bez stanu, mezi skalama u vody, pekna kosa a tak jsem jen v jedne jurte pobliz, kde uz bylo od vychodu slunka zivo, naklopil do sebe litr horkeho caje a nan a snad uz kolem pate vyrazil na cestu.

Po 40ti km konecne prislo upati sedla a ja si to pak behem 3 hodin pak vystoupal az nahoru do +- 3600m. Paradni pocasi a v te vysce opet idealni teplota pro slapani. No v me mape, podle ktere jedu, chybi obcas par dulezitych udaju a tak, kdyz jsem to dokroutil na vrchol a rozhledl se, zjistil jsem ze mam pred sebou jeste jedno stejne vysoke sedlo 🙂 Nu coz, tak jsem tedy zas sjel o par stovek metru dolu, poobedval a vyrazil zas nahoru. Dobre bylo ze cesta se z kamenite zmenila na hodne ujezdenou hlinenou, takze luxus.

Kdyz jsem vystoupal do druheho sedla, prijemne me naladily ihned dve veci, zprvu necekan, kde se vzal tu se vzal, hle asfalt. Cesta se zmenila v relativni asfaltku a hned za sedlem nastal uzasny pohled na zasnezeny Pamir. Parada, ktera se mi slovy zde nepodari nijak popsat a i fotky nebudou dost vypovidajici aby vystilhy ten pohled a tak ten den pak uz nasledoval jen moooc prijemny sjezd, s fantastickym vyhledem na Pamir, do dediny Sary Tash.

Tam jsem musel ucinit rozhodnuti zda i na festak pojedu na kole nebo, kolo necham tu a bocni vylet dam stopem, pac pres Sary Tash bych se stejne musel vracet. Sel jsem do kafe zjistit nejake info, a posleze kdy jsem zjistil ze kratsi cesta (50km) je diky rozvodnene rece a neexistujicimu mostu neprujezdna a musi se jet na okolo, coz bylo nejakych dalsich 120km, tak bylo okamzite rozhodnuto, bo na kole bych to nestihal. Taktez se mi ani uz ten den po dou pivkach, pri konzultaci s mistnimi kudy k Pik Leninovi, nejak dal nechtelo :-;

Optal jsem se na ubytko, a vyrazil jsem ulozit sve veci. Pred kafe ovsem na me cekal mistni prislusnik ze mam problem, bo chtel at na nej dychnu a ze je ze me citit alkohol a ze to bude balsoja pokuta, ze jsem narusil zakon, bla, bla. Tak jsem snim zacal vesele diskutovat, ze nikam nejedu (puvodne jsem se ho jeste nej jsem zasel v kafe totiz ptal na cestu na festak) a jelikoz jsem na kole jeste ani nesedel, vysvetlil jsem mu, ze jdu jen do gastinice za rohem a kolo vedu rucne, tak jaky problem :-). No jeste chvili se mnou diskutoval, ale opet mistni milicia nezabodovala. Nevim jestli jsem to uz nepsal ale zde se nepouziva alkoholtester, ale jen proste dychnes na policajta a bud to z tebe tahne nebo ne, a to plati i pro kolo bo i z kola se daji, kdyz je to turista, vytriskat penize 🙂

Na guesthousu se nas naslo celkem 8, kteri chcou jet na festival a na me jako jedinnem rusky mluvicim zustalo schaneni auta po dedine. No to sem si zas na sebe usil 🙂 nastesti uz po dvouch hodinach se mi podarilo sehnat UAZ i s ridicem, ovsem ridic neznal cestu do BC. To zas mozna byla vyhoda pri vyjednavani o cene, jelikoz ani samotny ridic netusil jak bude narocna. Skoda ze jsem sam nevedel na kolik jit, bo po uhadani ceny pod 100usd za cestu tam a zpet(250km) pro 8 lidi, s tim ze se budem vracet az vecer, byl ridic usmevavy jak mesicek na hnoji, tak myslim ze by sel s cenou jeste o hodne niz, nu co uz ted. Tak jsme si placli a domluvili se na odjezd v 5:30.

Rano jsem se na dvojpokojaku probudil sam, zeprej jsem strasne chrapal. Beztak za to muze ta nadmorska vyska, ze jeste nejsem aklimatizovany. No aspom mam pokoj sam pro sebe 🙂

Cesta do BC trvala trosku dyl nez jsem predpokladal, jelikoz nebyla zrovna nejrovnejsi, a zajizdka diky neexistujicimu mostu byla vetsi nez mistni vykladali. Ovsem ranni pocasi luxus na druhou a tak jsem vam do galerky dal nejake nahledy na zasnezene pamirske pohori vcetne Pik Lenina. Opravdu zradlo to pohori, porve vidim kopecky vyssi jak 7000m a aj me zacina mrzet ze vynechavam Tajikistan se svou proslulou Pamir HW. No snad nekdy priste. Trosku tez zdrzovaly obcasne zavady na hodne starem UAZu, ktere byly ovsem pokazde behem par minut odstraneny.

Kdyz jsme dorazili do BC, potkal jsem tam spoustu (dohromady 18) znamych, se kterymi jsem se prubezne seznamil behem meho putovani po Kyrgyzstanu a na samotnem festivalu jich pak jeste pribylo. Pripadal jsem si tam pak jak na nejakem domacim festivalku.

Potkal jsem i Nathana, kteremu na motorce pribyla ruska fotografka Eva, kterou si platili frantici cestujici se starou kachnou a jeste jednim starsim citroenem (v autech se nevyznam ale mate to tam na fotce). Vyborni typci, moc dobre se s nima kecalo.

Samotny festival mel suprovou atmosferu. Jako kulisa se z BC v 3600m ihned vedle podia zvedal 7134m vysoky zasnezeny Ibn Sina Peak tedy Pik Lenin i s okolnima kopcama. Parada ! Zatim muj nejvyse polozeny festak 🙂

Festival zahajily mistni tance, recitace a zpevy, po kterych nasledovaly prvni konske hry. Nejprve probihala dlouha registrace vsech uchazecu s okolnich vesnic, kde musel v nekolika kolech predvest sveho ore, ktereho zvazili, promerili , zkontrolovali jej od hlavy az po prdel a vse peclive zapsali do knihy. Po te nasledovala soutez, kde se za rychle jizdy jezdec snazil ze zeme posbirat co nejvic predmetu. Dopadlo to dobre z kone spadl jen jeden ucastnik. Po te nasledovalo pretahovani, jezdcu na koni. Obcas se kone postavili pekne na zadni a obcas vbehli pri zapase mezi lidi, ale zas vse dobre dopadlo a zvitezil Srstka v pruhovanem dresu. Pak prisly zavody dievocek a muzu. Divka odstartovala s mirnym predstihem a mladoch se ji snazil na koni nejdriv dohnat a pak … To uz zalezelo na mladikovi co jak ulovenou divkou posleze nalozil 🙂

Potkal jsem nejake frantiky co zrovna slezli z Lenina. Prej je zrovna na ceste mezi BC a vrcholem tak 300 lidi :-), tolik jich nebylo ani na festaku. No dalnice jak na Mont Blank rikali. Vystup kazdy dava tak behem 5ti dnu, kdyz je dobre pocasi. Potkal jsem take dva clovicky z CZ a po dlouhe dobe jsem konecne mluvil chvilu cesky, teda aspon se snazil, pac sam jsem se sam pristihoval ze do toho cpu anglictinu a rustinu 🙂 Oba maji podobnou cestu, jedou ruzne busama a taxikama z Bishkeku tez do Indie pres Pakistan. Neco od Romana by melo byt zde

Hry uzaviralo zapaseni podobne wreslingu a nekteri mistni zacinali mit spravne nakoupino. Fajn bylo ze kazdy se chtel porad druzit a o 100g stakany tak nebyla nouze.

Neco kolem seste hry skoncili a hlavni cil mistnich byl prevazne nejaky ten stakan vodky, tak jsme se rozhodli vyrazit zpet. No noc tam mohla byt zajimava a hodne hodne vesela, bohuzel jsem uz tak vse podomlouval ze jsme museli vyrazit. Navic posadka nekterych francouzu byla nejaka nudna a zacinali byt dost nervozni s odjezdem. Ja nakoupil nejaka pivka na cestu a vyrazili jsme. Za mostem jsme se stali svedky nepekne bouracy protijedouciho auta. Proste jen jelo a po predjizdeni jineho auta chytlo vangl a nasledovaly 4 nepekne kotrmelce v prikope. Nas sofer jak to videl ihned zrychlil a i se spolujezdcem odmitali zastavit a pomoct, ikdyz jsme na ne hodne nalehali. Nastesti tam hned zastavilo jine auto a videl jsem jak vsichni z auta po svych vylezli. Byl jsem na ridice a jeho spolujezdce pekne nasranej ze nezastavili, kdyz jsem s nimi kecal, rikali ze prej tomu nerozumime, ze v tom aute byli ozrali, a ze oni by pak museli dalsi den navic zpet 70km k rekonstrukci s policajtama atd atd, a beztak nejakou tu vodku meli v sobe i oni, to je ovsem neomlouvalo pomoct. No po navratu do Sary Tash jsem ridicovi zaplatil zbytek z vybranych penez a uz moc jsem nepokracoval v konverzaci. Ikdyz sam ridic se chtel, jak dostal zaplaceno, moc druzit a byl nejakej vtipnej po dobre vyplate.

Dalsi den jsem vyrazil vzhuru k Cinskym hranicim. Cesta se tahla v 3000m podel tajigskych hranic s vyhledem na pamir a jak vseci strasili kvalitpu cesty tak celkem (oproti nekterym usekum u Kazarmanu) pohodka, teda az na poslednich 20km pred prvnim kyrgyzskym checkpointem. Za nim pak jiz nasledoval perfektni ketajsky asfalt a trochu pribylo kopcu a cesta se zacala vice vlnit nahoru dolu a tak jsem zas nastoupal nejakych 1200m.

Celou cestu brutalni „vichr z hor“, sak jsem taky na horach 🙂 nastesti v dobrem smeru. Start 3000m pak 3450m cil 2900m, v prubehu nejak mensi kopce. Casto jsem si vybiral bocni cesty, ktere ovsem obcas uhly hodne daleko od hlavni az jsem mel obavy ze preplotim hranice nekde jinde a skoncim v Tajigistanu misto v Cine. Myslim, ze by ale mistni hlidky muj omyl rychle zaregistrovali.

Kdyz jsem dojel na hranice do Irkestamu pred dalsi checkpoint, sel jsem najit neco na prespani. Ubytovali me uzbecti majitele jednoho kafe primo u sebe, tak zas byla pohodka.

Rano jsem posnidal a jdem na to, je pondeli takze hranice od 9:00 otevreny. Po prvnim checkpointu pred 10km rano nasledoval druhy, pak u budky predbehnout frontu ridicu mavajici svymi pasy pred okenkem, nasledovalo prvni razitko, o kus dale pak prvni kontrola razitka a za chvili dalsi kontrola razitka a telefonat, zda jsem prosel regulerne pres prvni checkpoint. Kdyz jsem sklesal k rece probehla posledni kyrgyzska kontrola mych obou pasu, bo po tyto hranice mam viza v jednom pasu a dalsi pak uz v pase druhem. No na obou mam pekne starou fotku a tak obcas probehlo presvedcovani ze jsem to opravdu ja. Nejvic jim vzdy vadilo, ze mi na ceste zas slunkem zezlutely vlasy a v pase je mam tmave.

Za rekou jsem vystoupal jsem k prvnimu cinske kontrole a po par metrech hned dalsi, kde probehlo dukladne vyskladani vsech veci z batohu na stul. Sam jsem byl prekvapen co vsechno s sebou tahnu 🙂 Probehla i kontrola fotek ve fotaku zda jsem nenafotil neco okolo hranic (tentokrat jsem neco takoveho tusil, tak to mam jen v mobilu). Potom dalsi kontrola pasu a prvni cinske razitko, ktere mi po dalsich x metrech zas zkontroloval jiny vojak. No pak uz jen par km k customs. Tam opet kontrola pasu, vyplneni dvou formularu, zmereni teploty, dostal jsem jakysi papirek, ktery si vcetne pasu zas zkontrolovali u jine prepazky, pote uz jen opetovna kontrola batohu rentgenem a pred poslednimi dveri pro jistotu jeste poslendni kontrola pasu.

Uf, nastesti to vse vyslo jeste pred poledni pauzou, jak kyrgyzskou jejich mistniho casu, tak cinskou pekingskeho casu, tedy plus dalsi 2 hodiny – jak totiz vychytate poledni kyrgyzkou pauzu, tak je zle pac jak skonci, nasleduje pak pauza cinska 🙂 a tak prekvapive, hodne nad me ocekavani jsem celou tuto anabazi zvladl pod 3 hodiny.

Timto hranicnim bodem pro me konci jedna cast cesty, kde jsem se bez problemu domluvil rusky a zacinaji nova dobrodruzstvi v rude cine s velkym Maem v cele, ktere se k vam dostanou v zapeti, aby toho zas nebylo moc. Takze za 2 dny hura zase na blog.

Clanek byl publikovan v Středa, 19 srpna, 2009 at 16:11 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.