Ahoj,
tak dva dny jsou pryc a pokracovani je zde. Posledne jsem skoncil u toho jak jsem rano vyrazil dal kolem jezera Son-Kol. Dopoledne bylo suprove pocasi, v tech 3000m prijemnych chladnych 28 stupnu. Po ceste nasledovalo tradicni kumyz, kumyz, kumyz,… Prijal jsem pohosteni od jedne paradni rodinky a hned se zapojil do mistnich remesel. No sice neumim podojit kravu, za to nyni uz umim podojit kone a pripravit kumyz 🙂 Prostredi kolem jezera bylo opravdu fantasticke, ta atmosfera a pohoda kolem nejde nijak nafotit, to se proste musi videt a byt tady.

Ja se rozloucil a vydal se dal k dalsimu sedlu, tentokrat malemu jen 3260m. Z prerevalu byl paradni rozhled do udoli Narynu kam jsem se chystal sjet. Rozhodnuti zacit sestup do 1600m urychlyla blizici se bourka a tak zacal paradni sjezd dolu. No po chvili se ovsem promenil v boj, pac po te kamenite ceste to slo hodne ztuha i dolu. Celych tech 10km po klikaticich se serpentinach jsem jel vic jak hodinu a v rukach mel po hodine krece od brzdeni.

Jak jsem dojel k rece Naryn teplota se zas v udoli vysplhala nad 40 stupnu, tak se mi vratilo tradicni vedro od ktereho jsem si u jezera rychle odvykl. Ja to pred mostem strihnul vpravo dal kolem reky smerem k dalsimu sedlu, smerem na Dodomol – to abych nejel trapne kolem reky z druhe strany, bo z teto strany mela byt cesta o dost zajimavejsi (a byla :-). Predem jsem byl upozornen, ze touto cestou mi v ceste stoji dalsi velke sedlo (bohuzel vsak zapomel onen clovicek dodat ze do Kazarmanu to neni jen jedno ale 4 takove :-(.

Cesta byla nejakych 20km „celkem“ po rovine ale i po te rovine peklo, bo kamene byly vetsi a vetsi. Co me tesi tak to vypada ze predni nosic uz vydrzi, Anton provedl vyborny tuning. Obcas se cesta propadla o 150 vyskovych metru dolu, kdyz prisel nejaky bocni pritok z hor, trosku makacka pak zas zpet nahoru v kamenitem 12% stoupani. Projel jsem malou dedinou, kde se mi osazenstvo moc nepozdavalo a nadjel si k veceru radeji o dalsich 10km dal, do upati dalsiho sedla, kde jsem prenocoval. No nejak moc prostoru na stan, abych nebyl viden, v tech serpentinach nebylo a tak jsem u jedne zatazky uhnol k bocnimu hrebeni, kde jsem nasel dobrej placek na rovine. Stan jsem tentokrat nestavel, jelikoz v teto vysce je v noci jen kolem nuly, rano zadna rosa, hlavne bylo hmyzupradno a hlavne jsem byl ten den strasne liny 🙂 hlavni je si to nejak oduvodnit, a tak jsem v noci pozoroval nadhernou nocni oblohu.

Rano melo byt zatmeni slunce, no nenapsal mi nikdo v kolik. No prece nebudu celej den cumet do slunka a tak jsem posnidal sbalil veci a vyrazil do sedla (2800m). Slo to opet ztuha ale po 3 hodinkach jsem byl tam. Nahore se opet prohanely kone a kolem nekolik jurt. Nu rozhlid jsem se, dal jeden hrnek kumyzu a alou dolu zas do 1600m. Je to tu jak na housenkove draze. Z kazdeho sedla kolem 3000m vzdy sjedu az k rece do 1600m. Trosku makacka v tom terenu, ale uz si zacinam zvykat, ikdyz obcas kolo musim tlacit a i to jde ztuha.

Po ceste nastalo male prekvapeni o kterem jsem se jiz zminil a to ze ja pocital pouze s timto perevalem do Kazarmanu. Bohuzel v sedle se predemnou rozprostrela obrovska hornata plocha ve ktere bylo obcas mozno zahlidnout cestu, a tak jsem zacal tusit ze toto sedlo do Kazarmanu nebude posledni. To je tak kdyz clovek nema mapu, a jen nacrtky obkreslene z CBT. Nejaka s vrstevnicema by se bodla, nejakou mam i v mobilu ale tam je zas prd videt. Kdyz jsem sjel dolu zacalo do toho i pekne celne foukat a tak jsem si zavzpominal na kazachstan a raketovy vetr. Trosku mi to ten den lezlo na mozek bo to bylo jak na housenkove draze s brutalnim kamenitym podkladem, ve 40ti stupnovym vedru s protivetrem. Ale jak s Mildou na Slovensku, hlavne ze neprsi 🙂

Nejak jsem to ten den blbe odhadl v tech kopcach s vodou, bo jsem pocital s nejakyma potuckama, ktere byly ovsem vyschle a tak nastal usporny rezim, bo auto nebo jurtu jsem od prvniho sedla za cely den nepotkal. Nastesti jsem za dalsim sedlem narazil na potok, kde nacerpal zasoby na dalsi dny. Voda vypadala velice ciste ale uz jen tak ze zvyku pro jistotu filtruju, bo jaci a kone se tu o neco vys potulovali v houfech.

Kdyz jsem nabiral vodu potkal jsem konecne nejakeho zivacka. Seznamil jsem se s ujgurem Achmedem se kterym se moc prijemne vykladalo. Hodne sectely a studovany typek, tentokrat jsem pozvani vsak odmitl, bo jsem ten den moc kilometru neujel a chtel se posunout trosku dal. No nemel jsem odmitat, bo i pres nadhernou prirodu kolem to zacalo byt trosku narocnejsi bo prislo dalsi sedlo 2200m. U jednoho bocniho pritoku jsem opet potkal Achmeda, ktery se presunoval s rodicema do Dodomolu a zval me k sobe. Tentokrat jsem pozvani neodmitl ale mel jsem to k cili jeste 10km do kopce. Ten den jsem byl utahany jak pes, ujel jsem po kamenite ceste s vetrem sotva 55km a nastoupal kolem 1650m. Takove davky si nemuzu v tech horach davat.

Do Dodomolu jsem dojel se zapadem slunka a rodina me vrele privitala. Ihned jsem se zapojil do mistniho zivota a pomahal s opravou domu. Pak nasledovalo zabiti a rozporcovani berana. Musim rict ze rychlovka. Behom hodiny a pul ho meli celeho zpracovaneho. Skoda ze se nedalo moc fotit, bo jsem byl zapojen a musel pomahat. Vecer jsme jeste popili caj, neco pojedli, pokecali a ja spokojene usnul.

Musim rict ze ten den to byla asi zatim nejnarocnejsi etapa meho vyletu, chvilemi jsem chtel zastavit i nejake auto, nastesti ale za cely den krome Achmeda s rodinou zadne neprojelo 🙂

Rano jsem jeste chvili pobyl a pred objedem vyrazil dal na Kazarman. Kousek jeste vystoupal do posledniho sedla a vydal se na posledni sestup dolu. Na ceste jsem potkal veselou kravu, a hned bylo jasne proc, pac kolem cesty opet vsude rostlo konopi. Misty toho zas byly obrovske lany a jak foukal mirny vetricek tak se vsude linula prijemna vune.

No jsou to nejake plane kousky, nic slechteneho, kdyz jsem obdobnymi misty projizdel pred tydnem, tak jsem nejaky uschly stvol testl a nic moc :-), ale pekne to voni, kdyz jsem si vecer delal ohen 🙂

Dojel jsem az k rece Naryn a prejel na druhou stranu. No kdyby tam nebyl most tak prebrodit by to 100% neslo bo tam byl pekelny proud. Za mostem jsem sprostridal mp3 a pustil si soundrack „Cesta z mesta“ a tak mi dojezd 13km do Kazarmanu rychle ubehl.

Kdosi se me ptal, proc jsou me fotky vsechny tak trosku do cervena, no odpoved je velice jednoducha, bo celou cestu mam na ocich porad oranzove bryle a tak vam to vsechno prezentuju presne tak, jak to vidim ja 🙂 Skoda jen, ze to vse co tu vidim nejde nafotit tak nejak globalne 🙂 i s atmosferou. Priroda je tu opravdu fantasticka a tak aspon utrzkama ve fotogalerce muzete nahlednout na ukazky jakym prostredim zde projizdim.

Kdyz jsem dojel do Kazarmanu (uz jen 1400m), zasel jsem do kafe dat si po dlouhe dobe konecne nejake studene pivo. No tezko rict jestli to co tu maji je jeste pivo a tak po prvnim nasledovaly radeji 2 cajniky caje. V kafe jsem prostudoval dalsi cast trasy z informaci od mistnich a podle vseho bych mel byt tak v pulce cesty do Jalal-Abadu. Cesta podle vseho bude obdobne kamenita a tak jsem si tech 160km naplanoval na 4 dny, bo by zas melo prijit nekolik sedel, jedno kolem 3260m.

Ten den jsem se jeste posunul o kousek dal k upati toho velkeho sedla. Dusno bylo a vedro bylo na te ceste a ani mala bourka ktera se prehnala neochladila vovzduch. Za 20 minut po bource jsem mel zas vsechny veci suche a teplota se vratila na standart 40 stupnu. Po ceste jsem narazil na fajn lidi a neodmitl jsem pozvani domu od Ormona. Ihned prislo pohosteni, neco jsme pojedli a popili a jeste vecer zacli opravovat UAZ bus do ktereho jsem se uz na ukrajine zamiloval a premyslim ze neco obdobneho snad poridim. Musim rict ze ta masina vydrzi a vyjede vse a kdyz se neco polame, tak s opravou nejsou problemy, nejdulezitejsi je mit velke kladivo a kdyz neco chybi, tak se to proste vyrobi na kolene, no ktomu se ale jeste dostanu, bo jsem se do toho opet tak zapojil ze to skoncilo bocnim neplanovanym delsim vyletem.

Chvilku jsme posedeli a neco popili a ukecali me, ze rano pojedeme nekam do hor, nakoupit zvirectvo, ktere pak chteji prodat dole na bazaru. Jak jsem pochopil tak by to snad mohlo byt trochu mojim smerem, teda orientacne aspon castecne, tak jsem neodmital (kolo a veci ale pro jistotu beru s sebou), aspon zas trosku vic poznam mistni deni a lidi a taky jsem chtel nahlednout do vnitrosti uazu, kdyz uz si ho chcu mozna poridit.

Nejdriv to zacalo tim ze se vytahla prevodovka, ktera se rozebrala, celkem jsem cumel jak mladej 18ti letej synek Azamat, kteremu otec Ormon helpnul, vse zvladal. Hodne mi to pripomelo Mildu za mlada a Doba 🙂 Pri sestavovani vseho zpet mu to slo vse narame a mel jsem pocit ze tomu snad ze vsech pritomnych rozumi nejvic, teda hlavne u roboty nepopijel vodku jak ostatni radcove 🙂 No kdyz uz bylo hodne popito a tma, bylo jasne ze sestaveni bude odlozeno na rano. Prej nez se ja probudim tak vse bude hotove, ze zacnou v 5. Kolo s vecma jsem dal do baraku a vzal misto na spani.

Rano v 5 opravdu Ormon probudil Azamata a sli pokracovat v praci. No ja si jeste radeji pospal, bo v rustime mi technicke veci ohledne soucastek jeste moc nejdou a tak bych stejne moc nepomohl. Kolem osme jsem sel zkontrolovat situaci a trosku pomoct. No oprava se protahla az do dvanacti, tak prisel obed. Kolem jedne se podarilo vse zkompletovat a dokonce to jelo. No kdyz jsem vecer videl jak to vsechno bylo rozebrane, jak chybi nektere veci, tak jsem tomu moc nedaval ze to jeste nekdy pojede. Takze hura nasedat, pro jistotu jsem vzal i kolo s vecma kdybychom nekde v horach uvizli.

Nejprve jsme zajeli k jedne zname a nalozili cca 30 melounu, ktere jsme jeste pred opustenim dediny stihli prodat do dvou obchodu. Posleze jsme se vydali do hor. Po prvnich 5ti kilometrech nasledovala prvni oprava auta, po dalsich 5ti druha, jeste ze bylo veselo. Pak prisly prvni vetsi drsnejsi stoupani. 4wd UAZ vsak vse zvlada bez problemu – teda temer, neco davame na 2 pokusy. Kdyz jsme vystoupali na poloniny nasledovala trosku vetsi oprava. Bylo potreba podotahovat srouby mezi prevodovkou a kardany.

Prvno co jsme ten den meli na planu, tak sehnat berany. Ormon ovsem presne nevedel kde ma jeho znamy co ma dobrou cenu jurtu a tak jsme nakonec uvizli v jedne prudke strani. Azamat se dal opet do opravy auta, Ormon se vydal dal tenen prozkoumat pesky. No cekali jsme pak na nej snad 2 hodiny. Kdyz se vratil popojeli jsme jeste kousek vys, kde vyhandloval za benzin mlade kuzle. Bohuzel vsak stale nenasel jurtu, na kterou dostal tip ze ma za berany dobrou cenu. O kousek dal (tak kilacek) byla dalsi jurta kam se sel Ormon optat na smer, nakonec vsak s typkem odjeli v zigulovi nekam do kopcu na druhou stranu ze berany privezou. No my z Azamatem jsme byli pohosteni u mistnich. Opet paradni prostredi, zelene poloniny, v okoli vysoke hory, spoustu koni, a malych decek. Ja jsem otestoval jak se jezdi na oslovi a po treninku me posadili i na kone. No nic sloziteho. Manual jak se to zvire ovlada, ktery mi ve trech vetach poslala Klarka pres SMS, ovsem nepoustel jsem se jako zacatecnik do zadnych vetsich akci, ale k veceru jsem si s deckama uz daval i zavody 🙂 No vzdy jsem prohral, maj to tu v krvi a po 2 hodinach jsem byl rad ze jsem se to zvire naucil ovladat i v rychlejsim tempu.

Cas cekanim na Ormona tak rychle ubehl, zacalo vsak zapadat slunko a otec Azarmana se stale nevracel. Venku zacalo trosku foukat a ochladilo se, skoda ze kolem nebyly nejake stromy, jen sama trava bo nebylo z ceho udelat ohen a tak jsme v jurte dali posledni caj se smetanou a ja si tu noc ustlal v UAZu s Azarmaem a jednim kuzletem 🙂

V noci me obcas probudil bekot kuzlete (asi nejake spatne sny) a kolem jedne v noci prijel zigul s Ormonem. V hledani byli neuspesni, navic ho nekde pokousal pes a tak jsem hned vytahoval svou lekarnicku. Majiteli zigula jeste stacil vyhandlovat kuzle a jeste v noci jsme se presunovali nekam o 15km dal kde ma bydlet v jurte Ormonuv bratr, ze tam pojime a prespime.

No orientacne jsem tak trochu vedel kde jsem ale v te tme a zatackach v dolicich to zacalo byt trochu matouci, ale cestu zpet na hlavni trasu bych snad mel rano najit lehce.

Brachu jsme v noci nasli bez problemu, a tak jsme dali jeste caj a vodku na spani. CAsne rano se uz zaclo hned pracovat, dojit kravy, kone, vyhnat vse na pastvu. Jenze na to potreboval brach kone a tak si vzal prova, jednoho odchytl, z provazu pak udelal ohlavku, vyskocil na nej a uz to vse ostatni zvirectvo organizoval.

Ormon dostal od brachy tip na jine berany, tak si to zas UAZem padime nekam jinam, opet pro berana. Tentokrat se zadarilo a koupil za velice dobrou cenu. Samozrejme ze jak se uzavrel obchod tak jeste bylo potreba posedet, kumyz popit a chleb jest. Ormon byl s kupem spokojeny a tak jsme jeli sete navstivit nejake dalsi jeho zname zde v kopcich. No budu se asi opakovat, ale vse probihalo vzdy obdobne. Vzdy se vsema seznamit, pak se vzdy vsichni chteli fotit (ja nebyl proti), no a pak posedet, kumyz popit a chleba jist 🙂 Obcas berana zabit. Paradni odpocinek ten den a moc prijemni lidi, to vse mi naramne zvedlo naladu, navic jsme se nejakou obklikou dostali hned pod hlavni sedlo coz bylo mimo plan a tez prijemne prekvapilo.

Ormon ze pojede do Jalalabadu prodat berana a ze tam vyhodne nakoupi melouny, ktere za dvojnasobnou cenu zas proda v Kazarmanu a tak kdyz jsem mel uz nalozene to kolo a stravil jsem s Ormonem a Azarmatem prijemne dva dny pojizdkama po vsech ruznych koutech, neodmital jsem nechat se vyvezt rovnou do sedla a i dolu, pac mi vysvetlil ze pod sedlem uz 2 dny trci s jinym UAZem jeho kamrad a ze mu veze oblozeni.

Cesta dolu byla drsnejsi jak nahoru, takmer sesuvy, aj jsem mistama mel obavy zda se to neutrhne. Potvora beran mi navic po ceste posral riditka, no musim to dole nekde v rece ocistit. Pod sedlem jsme dali caj a pustili se do opravy motoru kamarada. Oprava byla hotova behem hodinky, ale nejtezsi bylo ve 4 lidech dat motor zpet do Uazu, ale nakonec se podarilo. Nicmene zkompletovani vseho do provozu nakonec vypadalo jeste na dlouho a tak jsem se rozloucil a pokracoval zase dal na kole.

Jak jsem to pak pochopil, tak takhle jezdi kseftovat Ormon do Jalalabadu kazdy tyde. Cesta mu vetsinou zabere tak 3 nebo 4 dy, zalezi, kolikrat se mu pokazi po ceste auto a jak rychle se mu podari prodat berany ve meste. A tak jsem se posunul v horach tentokrat autem o 40km a motorizovaneho posunu vubec nelituju, sic bych tech 40km mel na kole tak 2x rychleji ale prisel bych o spoustu paradnich zazitku o ktere bych, kdybych nepotkal Ormona, prisel.

Ja se tedy rozloucil a dal si to uhanel udolim po kamenite silnici, ktera se obcas zvedala a padala. Priroda se krapet zmenila, jak jsem sklesal do 1000m vjel jsem do paradnich orechovych lesu, kde jsem si uzival misty stinu, bo vedro je tu dole porad jak sfina. Kazdy den tak kolem 42 stupnu.

K veceru cca 40km pred Jalalabadem jsem narazil na asfalt a tak zas bylo veselejc, pac poslednich cca 300km bylo opravdu hodne narocnych. A tak jsem zakempoval, v jablonovym sadu. Rano jsem v poklidu dojel sem do Jalalabadu. Po tom asfaltu mi to prislo jako bych jel skoro porad z kopce, zadna drina. Dobrej trening na dalsi etapu tyhle ty hory.

Na silnici pred mestem jsem dal rec s jednou posadkou auta, kteri mirili do mesta na bazar avsak jejich plany prekazila milicia, na kterou upozornovali protijedouci auta. Jak mi bylo vysvetleno, na bazar se sjizdi spoustu lidi zhor, tak jsou to GAIcniky zne – silnicni milicia, vseci se jich tu boji jak cert krize. No ani se nedivim pri technickem stavu mistnich vozidel GAI vzdy nejaky nedostatek najde a pak je to 2000 som do kapsy. A tak spekulovali kudy je objet, jenze GAI stali tak sikovne ze pokud chteji na bazar, tak maji proste smulu, nebo to risknout.

Ja si hlavu s GAI nedelal, na kole projel kolem a ocitl se v civilizaci. Nevim jestli se zde budu nejak zdrzovat dele, vetsi odpocinek jsem si naplanoval az v Oshi, kde bych nyni jiz mel byt, jelikoz tato druha zast clanku se zverejnila automaticky se zpozdenim aby toho na vas nebylo najednou moc, takze predpokladam ze se jeste co nevidet nez odjedu do Ciny jeste ozvu. Fotky tentokrat zadne nove, pac posledne jste meli dvojtou davku no a ja sam budu rad jestli vubec nejake fotky dale budou, pac muj objektiv je mirne v haji :-((( , , uz pomalu zacinam premyslet ze si necham poslat novy. Vcera uz nechtel temer pracovat, aj jsem byl parkat pekne nastvany, bo zabery byly super, tak to obcas ubralo na nalade ale co uz, hlavni je ze ty obrazky zustanou v hlave, ale myslim i na vas, tak se budu snazit to dat nejak do kupy abych vam mohl i nadale predavat foto nahledy z meho putovani. Mejte se fajn a ja co nevidet zas neco pripisu.

Clanek byl publikovan v Pondělí, 27 července, 2009 at 18:00 v rubrice Z Lyse hory do Indie. You can follow any responses to this entry through the RSS 2.0 feed. Both comments and pings are currently closed.