… tak, a jsme presne v polovine posledni etapy, tedy prejezdu te velke louze mezi Kapverdama a Karibikem. Tedkom to mame nejbliz na pevninu zpet smerem na vychod nejakych 1100 mil a stejna vzdalenost k nejblizsi pevnine je i smerem na zapad jeste pred nami.
Pasaty jsou prevazne stablilni, nesou s sebou obcas ale mracky s vodou, takze behem sluzby 2h za kormidlem vetsinou clovek tak 3x zmokne a uschne, tak se aspon v tom vedru clovek prijemne zchladi. To same plati i v noci, to uz ale takove vedro zrovna neni.
Pod mrackama vetr pekne zesiluje, tak taky neustale stridave refujeme ci poustime zpet do plnych.
Parkrat s mrakama prifoukne tak, ze i pouze na pulku genoy se jelo nejakych 12kn. Vitr ale krom zesileni umi pozlobit i naopak, jelikoz kdyz to prizdechne tak pak mistama. v tech vlnach jedeme jak po minovem poli.
Od treti tretiny, kdy vitr zacal mirne opadat, tez jedeme pres den vetsinou na plne pradlo, teda jak s plnou genou tak i hlavkou, takze s proletajicima mrackama a narazovyma poryvama tu mame aspon vice akce.
Tento scenar, dest, slunko, schnuti, mrak, vitr, refovani, opadani, rozbalovani, … se defakto opakuje neustale dokola po celou cestu.
Co se tyce zvirectva, tak k castym navstevam kosatek v teto druhe pulce jeste pribylo setkani s verlybou ci vorvanem, … no proste necim hodne hodne obrovskym, co plavalo u hladiny a co jsme minuli cca 2 metrama levobokem, tak ze vsem pekne zatrnulo.
Nejhorsi vec, ktera se nam ovsem ted stala je, ze nam dosly cigarety a vsechen rum, vino, pivo. Jeste ze se nam to stalo az tedkom 200nm pred cilem, tak snad to sucho tu nejak ten posledni den a pul prezijem. Jedine co mame tak jsou stale plne nadrze pitne vody 🙂